Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednou z autorových myšlenek bylo přiblížit chod malé železniční stanice v roce 1945, kdy republikou projížděly ostře sledované transporty. Kvůli jejich zpoždění neváhali Němci střílet. Vyvrcholením novely je úspěšný pokus o zastavení a fatálním zničení důležitého, ostře sledovaného transportu se střelivem.

Dílo je napsáno v 1. osobě čísla jednotného minulého času, což dílu dodává notnou dávku přesvědčivosti. Hlavním hrdinou je výpravčí Miloš Hrma, který se po tříměsíčním léčení (způsobené pokusem o sebevraždu) vrací zpět do práce. V díle jsou zapleteny i erotické zápletky a komické situace, kdy například výpravčí Hubička přetrhne s jistou dámou přednostovo kanape. V novele trpí komplexem (ejakulatio prekoks), kdy...

"..., přišla Máša, vklouzla pod tu plachtu s aeroplánem a hladila mne, celá se přitiskla a já jsem ji hladil taky, a byl jsem mužský až do té doby, kdy k tomu mělo přijít, ale tu najednou jsem zvadlo a bylo se vším ámen."

Hlavně díky odbourání strachu z toho, že opět "zvadne" si začne 22-letý Miloš hrma více věřit a sám se nabídne, že shodí "třesavku" na výjimečný ostře sledovaný transport se střelivem, což se mu stane osudné.

Další z autorových myšlenek bylo říci čtenářovi, že nic není takové, jak vypadá a že za vlast může bojovat kdokoliv bez ohledu na to, jaký je.

Autor občas používá nespisovné výrazy (prdeláč, ceckounek, fofrovat...), nespisovné tvary slov (mužskej...), ale v drtivé většině užívá jazyk spisovný. Bohumila Hrabala charakterizuje i specifický způsob psaní založený na opakovaní (tím dosahuje efektu, že příběh vypráví doopravdy ten naivní 22-letý Miloš Hrma).

"To byli možná zrovna titíž Němci, co teď stáli se mnou na lokomotivě, možná, že to byli oni."

Časté opakování spojovacích výrazů
"Pane výpravčí", povídám, "já tam sjedu na byciklu a přidržím rameno do polohy volno." A vyběhl jsem a ujížděl pěšinkou podle liverpůlu ke stožáru návěstidla, po kramlích jsem vystoupil, obročmo se posadil na lampu a zvedl rameno návěstidla, a už se blížila rychlíková lokomotiva vlaku, který vezl na frontu jídlo a pití pro důstojníky a dopisy, raketa, která projíždí stanicemi, před kterou má jedině přednost ostře sledovaný transport, strojvedoucí počapl, když mne uviděl na semaforu, ale já jsem vytáhl služební baterku a zelenou barvou jsem dával znamení, že je volno, a strojvedoucí opět přidal rychlosti a ta rychlíková souprava vagónů proletěla, byl jsem zavalen kouřem, viděl jsem až za chvilku, jak výpravčí stál a díval se na míhající se nápravy, lokomotiva rozvířila sníh a táhla jej za sebou, za posledním vagónem pořád sála sněhovou metelici, zdobenou papírky a větvičkami...

Autor vše podrobně popisuje
"Budu zase po třech měsících řídit dopravu, budu zase na nádraží, kterým procházejí dvě hlavní koleje, a ta průběžná kolej od západu k východu má číslo jedna a ta druhá průběžná kolej od východu k západu má číslo dvě a potom od koleje číslo jedna všechny koleje po pravé ruce mají čísla lichá, tři, pět sedm a tak, a všechny koleje po pravé ruce od průběžné koleje číslo dvě mají čísla sudá, čtyři, šest, osm, deset a tak.

Užívá nevšední přirovnání a vyjádření
"..., sníh, jemný jako jepice..."
"...pozobat hlavy ženským..." (poranit hlavy)

Dle mého názoru je Bohumil Hrabal velice dobrý vypravěč, osudy hrdinů jsou prosté, nepropletené a přeci velice zajímavé. Právě v tom je Hrabalova síla.