Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Příběh Miloše Hrmy, který se na začátku slavného Hrabalova románu pokusí o sebevraždu, protože zvadne jak lilium při prvním pokusu o styk se svou milovanou Mášou. Miloše zachrání zedník, který zrovna pracuje opodál. Miloš Hrma pracuje na nádraží se svým vzorem nádražákem Hubičkou a systematicky sabotují ostře sledované vlaky (hlavně s municí). Ke konci roku 1945 se rozhodnou vyhodit jeden z vlaků do vzduchu. Miloš se úkolu ujme. Akce se zdaří a vlak vybuchne, ale Miloše je smrtelně zraněn.
Hrabalův román Ostře sledované vlaky je znám také díky stejnojmennému filmu Jiřího Menzela. Režisérův celovečerní debut byl roku 1966 oceněn jako nejlepší zahraniční film a získal Oscara.

Hlavní postavou je 22letý mladý výpravčí Miloš Hrma. Jeho rodinu lidé neměli příliš rádi. Jeho pradědeček Lukáš bral od 18 let rentu (zlatku denně) a ostatním se vysmíval. Čas od času ho někdo zmlátil. Jednou ho zmlátili tak, že zemřel. Jeho dědeček Vilém byl hypnotizér a pracoval v malých cirkusech a celé město vidělo jeho touhu flákat se. Ten zemřel, když chtěl silou myšlenky zastavit německé tanky. Převálcovaly ho. Jeho otec pracoval 25 let jako strojvedoucí (v důchodu sbíral různé věci, kde co - jednou by se to mohlo hodit...). A Miloš si před 3 měsíci přeřízl ruce v zápěstí. Lidé se na něj dívali, jako kdyby si mysleli, že si podřezal žíly jen proto, aby nemusel pracovat a mohl se flákat jako jeho otec, dědeček a pradědeček.

Z okna nádraží bylo vidět na zámek knížete Kinského. Kníže choval dostihové koně.
Přišel přednosta, přivítal po 3 měsících Miloše Hrmu (přednosta měl kancelář vybavenou mahagonem vykládaným stolem, tureckými taburetky, perským kobercem atd.). Přednosta řekl Milošovi, že odešla telegrafistka Zdenička. Bavili se o tom, jak výpravčí Hubička s ní přetrhl kanape. Že jí okolo zadnice otiskl razítka stanice.

Stanicí projížděly ostře sledované německé transporty, vezoucí zbraně, zásoby, vojáky... Měli zpoždění. Vojáci zatáhli Miloše do vlaku, mířili na něj, jejich velitel viděl jizvy na Milošových zápěstích a pokynul jim, aby složili zbraně. Pustili Miloše, vyskočil z vlaku. Všiml si, že za kolejemi leží mrtví koně. To je tak někdy Němci vyhazovali z vlaku. Lehl si k nim a vzpomínal. Vzpomínal na Mášu, s níž natírali plot. Byla to jeho holka, ale on jako muž zklamal, a proto si podřezal žíly (ve vaně v hotelu v Bystřici u Benešova, zachránil ho starý zedník).

Přijel vlak, který vezl dobytek. Některé kusy dobytka byly mrtvé, zbytek hladový. Vozili se často krávy, ovce, prasata. Zvířata dlouhé dny nejedla. Milošovi jich bylo líto.
Stanicí často projížděla rychlíková raketa (vezla jídlo a dopisy důstojníkům). Přednost před ní měl pouze ostře sledovaný transport.
Na stanici přijela drezína s komisí z ředitelství z Hradce. Členové komise chtěli probrat případ výpravčího Hubičky. Přišla s nimi i Zdenka. Členem komise byl rada Zednicek (sympatizoval s Němci, proto si odejmul z příjmení háček a čárku). Nelíbilo se mu, že polovina razítek na zadnici byla sestavena z německých slov. Rozhodl se pro disciplinární řízení za hanobení němčiny (omezování osobní svobody to být nemohlo, protože Zdenka se přiznala, že to chtěla).

Hubička řekl Milošovi, že mají oba noční službu a že v noci projede stanicí vlak naložený výbušninami a že by ho mohli vyhodit do povětří.
Přednosta odjel na zámek ke Kinskému, byl k němu pozván na večeři.
Ve stanici zastavil vlak. Vystoupila z něj konduktérka (průvodčí) Máša. Pozdravila se s Milošem. Nastoupila zpátky a vlak odjel.
Miloš šel za paní přednostovou a ptal se jí, zda mu může pomoci (co se týče sexu). Ona řekla, že nemůže, protože je v přechodu.
Na stanici přišla Viktoria Freie - přinesla zprávu výpravčímu. Byla unavená, chtěla si odpočinout. Miloš ji vzal do kanceláře přednosty, řekl jí, že si podřezal žíly, protože jako muž zklamal. Vyspali se spolu. Roztrhli kanape. Pak dívka odešla.
Hubička se domluvil s Milošem. Miloš si vzal do kapsy nálož a do druhé revolver. Už se cítil jako chlap, už se nebál. Mezitím přijel do stanice vlak - rychlíková raketa. Byli tam Němci z Drážďan v pyžamech (na Drážďany byl nálet a oni rychle naskákali do vlaku). Na stanici si museli vystoupit. Vlak odjel. Miloš se cítil jako chlap, nebylo mu jich líto.

Miloš vylezl na stožár semaforu, vlak naložený výbušninami projížděl, Miloš tam hodil třaskavinu. Z posledního vagónu na něj vystřelil voják a vypadl z vagónu, současně na něj vystřelil i Miloš a spadl ze stožáru. Voják mu prostřelil plíce a Miloš mu prostřelil břicho. Voják se držel za stříbrný řetízek, který měl na krku a volal: "Mutti! Mutti!"
Miloš pochopil, že byl určen pro jinou smrt než pro tu v hotelu v Bystřici (podřezání žil). Bylo mu líto, že zastřelil toho německého vojáka. Pak ho střelil do oka a byl klid. Strhl mu jeho stříbrný řetízek, podíval se na něj, bylo tam napsáno: "Bringe Glück" - ale štěstí nepřinesl. Jeden druhého připravili o život. V civilu by se možná měli rádi, byli to přece jen lidi. Miloš ještě viděl výbuch, chytil vojáka za ruku a když umíral, tak opakoval slova vlakvedoucího, jenž ten den přivezl Němce v pyžamech z Drážďan: "Měli jste sedět doma, na prdeli..."