Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Chatová oblast Kersko, asi 70. léta

HLAVNÍ POSTAVY:

Celou knihou provází sám autor.
Paní Beníková (krásná elegantní dáma jdoucí pro nákup), pan Metek (šťastný, vyrovnaný, záliba kupovat výhodné věci), pan Karel (záliba v dobrém jídle, salámech), pan Franc (uháněný dcerou a ženou, láska k jabloním), Leli, pan Iontek, Lothar a Pavel (kamarádi na vozíčku), pan Janeček (střelec divokého prasete)

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Dlouhá souvětí, hovorový jazyk prostých lidí.

VELMI STRUČNÝ OBSAH KNIHY:

Kniha je rozdělena na kapitoly, které na sebe nenavazují. Hrabal popisuje krásu obyčejných lidí, obyčejných věcí a zvířat, všechny příhody se odehrávají v chatové oblasti Kersko, kde měl sám autor chalupu.

Kapitoly
Polomy v lese
Hostinec u Bernarda
Pan Metek
Králíčci v křídle
Čekání na chleba
Maminčiny oči
Jeden dětský den
Mazánkův zázrak
Pan Kakra
Slavnost sněženek
Přátelé
Leli
Lucinka a Pavlínka
Hostina
Pan Iontek

JINÉ:

Tato kniha byla filmově zpracována Jiřím Menzelem v roce 1984 podle scénáře, který zpracoval společně se samotným Bohumilem Hrabalem. V hlavních rolích se objevili herci jako Rudolf Hrušínský st., Jaromír Hanzlík, Josef Somr, Petr Čepek, Petr Brukner, Jiří Schmitzer a další. Drobnou roli si ve filmu vystřihl i sám Bohumil Hrabal.

S neopakovatelným vypravěčským stylem spisovatele a skvělou profesionální technikou režiséra se tak před vašima očima rozvíjí nostalgická, ale především hluboce lidská freska žánrových příběhů lidí a lidiček žijících v Polabí. Znovu ožívají pan Franc, Leli, rodina hostinského z Hájenky a nezapomenutelný příběh sporu dvou mysliveckých jednot nad zastřeleným kancem.
Ve filmu se snoubí poetično s realistickým popisem, stylizovaná nadsázka s humornou drobnokresbou, události veselé s událostmi smutnými.

VLASTNÍ NÁZOR:

Jako první jsem měl možnost vidět film a tím jsem byl velice ovlivněn a ochuzen o představu postav, ale na druhou stranu představit si třeba konkrétně Jaromíra Hanzlíka či Rudolfa Hrušínského není vůbec špatné. Líbilo se mi, jak Bohumil Hrabal viděl na každém člověku to krasné, jak to dovedl popsat a podat tak lehce a nenuceně.