Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na Staré bělidlo v Ratibořicích se z Vídně nastěhoval Jan Prošek s ženou Terezkou a dětmi - Barunkou, Jeníkem, Vilémem a Adélkou. Paní Terezka napsala své mamince, aby se k nim přestěhovala také. Babička byla na Starém Bělidle všemi pěkně přivítána. Ujala se hospodářství a nejstarší Barunku si nastěhovala do světnice. Babička vedla domácnost postaru, jak byla zvyklá. Dbala, aby všechna vnoučata byla pořádná a věřila v Boha. Děti si velice rády prohlížely její truhličku, ve které měla všechny své cennosti - šaty, granáty s tolarem, obrázky z pouti, stuhy a mnoho dalších věcí. Babička vstávala velmi časně ráno a spát chodila až jako poslední. S dětmi chodila k sousedům do myslivny, do mlýna a do lesa. U splavu poznala i Viktorku, která se ze smrti svého dítěte pomátla.
V Myslivně při draní peří vypravovala dětem pohádky. K Proškovým chodili na návštěvy i lidé z okolí - myslivec, vtipný pan mlynář, Kristla z hospody, dokonce i myslivec z Krkonoš jménem Beyer. O nedělích a ve svátcích chodívala babička ráno do Skalice do kostela s paní mámou ze mlýna. Odpoledne chodívala s dětmi do mlýna, kde si hrály s dětmi flašinetáře Kudrny.
Jednou při procházce lesem potkali paní kněžnu s její adoptivní dcerou Hortensií. Barunka jim dala košíček jahod a za něj dostali všichni pozvání na jejich zámek. Na zámku se dětí ujala Hortensie a babička se přimluvila u paní kněžny za Kudrnu, jestli by se pro něj nenašla nějaká práce.
Po pomlázce již nastalo jaro a s ním i povodeň. Večer před svatým Filipem a Jakubem se pálily čarodějnice a na 1. máje se tři z dětí vypravily do škol.
Paní kněžna přijela tentokráte až na počátku srpna pro nemoc její schovanky. Babička poznala, že Hortensie není nemocná jen tak, ale je nemocná láskou k malíři, jenž ji učil malovat. Přimluvila se za jejich lásku u paní kněžny, která dala babičce za pravdu a svolila Hortensii zůstat v Itálii. Později se za svého vyvoleného malíře provdala a měli spolu syna, Hortensie však ochořela a zemřela.
Babička se také přimluvila za Jakuba Mílu, kterého odvedli na vojnu a jenž se měl po žních ženit s Kristlou z hospody. O žních při velké bouři přišla nešťastnou náhodou o život Viktorka.
Čas plynul, děti vyrostly a Barunka odjela na studia. Avšak babička se rozstonala a napsala jí dopis, že ji ještě před smrtí musí vidět. Babička se ze všemi vroucně rozloučila, koho mohla, toho podarovala, smířila se s Bohem a po příjezdu Barunky zemřela. Po jejím pohřbu kněžna jen smutně prohlásila: "Šťastná to žena!"

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Babička - vesnická žena, stará, milá, dobrosrdečná, moudrá, spravedlivá, přísná, laskavá, velice pracovitá
Barunka - nejmilejší babiččina vnučka, hodná, milá, poslušná, láskyplná
Terezka - dcera babičky, dobrá žena a hospodyňka, milující manželka a matka
Jan, Vilém, Adélka - vnuci babičky, dobře vychováni, hodní, babičku milovali a poslouchali
kněžna - dobrá, oblíbila si babičku pro její moudrost, Hortensii miluje jako vlastní dceru, má dobré srdce, spravedlivá
Hortensie - schovanka kněžny, velice se spřátelila s vnoučaty babičky, šťastně se zamilovala, zemřela po porodu
Viktorka - z nenaplněné lásky a smrti dítěte se zbláznila, žila v jeskyni, byla milá, bála se lidí, o jídlo žebrala na statku
pan Prošek - manžel Terezky, dobrý otec, milující manžel, pracoval u kněžny, hodný

VLASTNÍ NÁZOR:

Při čtení příběhu mi místy běhal mráz po zádech, kniha se mi vcelku líbila. Nejkouzelnější však bylo, jak byly popsány postavy a prostředí.