Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Obraz venkovského života, ve kterém se prolínají lidový způsob myšlení i jednání a životní moudrost venkovského lidu se vzpomínkami autorky na vlastní mládí.

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Odehrává se v Ratibořicích na Starém bělidlu v 19. století.

DĚJ:

Dílo začíná příjezdem babičky na Staré bělidlo. Babička je uvítána hlavně vnoučaty, která měla svou babičku vidět poprvé. Za chvíli si ji vnoučata velice oblíbila. Babička znala odpověď na všechny otázky zvídavých vnoučat. Často jim vyprávěla příběhy z venkovského života. Z babiččiných zvyků, z jejích přísloví a pořekadel se učily děti lidové moudrosti. Babička byla také první, kdo v dětech vzbudil zájem o národ a jeho lid. Všichni lidé z vesnice ji měli rovněž rádi. S vnoučaty chodila na procházky po okolí, také na delší procházky do myslivny nebo do mlýna. V neděli chodila s Barunkou do kostela, někdy na pouť. Jednou v altánku se setkali s paní kněžnou, která ji s vnoučaty pozvala na zámek. Kněžna se od babičky dozvěděla o životě lidí na vesnici a díky babičce i ti nejchudší dostali práci. Se svojí rodinou žila až do své smrti.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Babička - ztělesnění harmonie; žije v souladu s lidmi, přírodou i Bohem, vyniká moudrostí, bohatými zkušenostmi, vzornou výchovou vnoučat, úctou k druhým lidem, pracovitostí; každý ji má rád
Viktorka - mladá dívka, která se zamiluje do vojáka a čeká s ním dítě, avšak voják ji opustí, a tak hodí své dítě do jezu; poté se zblázní a umírá - zasáhne ji blesk; celý příběh končí jako jediný tragicky
paní kněžna - jedná s babičkou jako se sobě rovným člověkem, má ji ráda, váží si jí, respektuje její rady; na pohřbu se s ní loučí slovy "šťastná to žena"

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Toto dílo ukazuje lidem dokonalý svět, kde všichni žijí v souladu, ale takový svět nikdy nebude. Důraz na češství a lidový folklor (zvyky, práce a svátky v ročních obdobích).

BIEDERMEIER:

Božena Němcová byla zástupkyně biedermeieru (= umělecký směr a životní styl první poloviny 19. století), a proto jsou její díla značně zidealizována, výjimkou není ani Babička. Celé dílo je psáno jako idyla (útěk od reality). Propojen život chudých a bohatých lidí - ideální soužití mezi těmito vrstvami.