Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• podtitul: Obrazy venkovského života

Stěžejní dílo Boženy Němcové, které autorka psala od konce roku 1853 do léta 1854, se dočkalo mnoha českých i cizojazyčných vydání.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydal Československý spisovatel v Praze roku 2011 (1. vydání tamtéž). Počet stran: 245. ISBN: 978-80-7459-021-4.

OBSAH:

Děj se odehrává v Ratibořickém údolí v chalupě zvané Staré bělidlo, kde žije rodina Proškových.
Pan Prošek je panský kočí a krom něj a jeho ženy v chalupě žijí i čtyři děti - Adélka, Vilém, Jeník a Barunka a pochopitelně také babička, maminka paní Proškové, která se k dceři přistěhovala z Vídně. Ta je v příběhu ztvárněna jako správná pohádková babička, která má v zásobě nejeden napínavý příběh. A jaké poklady skrývá její truhla! Mimo jiné je v ní vzácný peníz, který babička získala jako malé děvče od samého císaře Josefa II.!

Život v Podkrkonoší plyne poklidně a příběh sám se splétá z několika dalších - nejpohnutější je jistě ten Viktorčin. Úsloví "Ječí jako Viktorka na splavu" se poměrně vžilo, je právě o osudu bláznivé Viktorie, dívky, kterou svedl "černý myslivec", voják ze speciálního oddílu. Odešla s ním, a když se vrátila, byla úplně pomatená, sedávala na splavu a zpívala vodě ukolébavky, z čehož lidé usoudili, že porodila dítě, které pak utopila. Tento příběh babička vypráví vnoučatům, protože nechce, aby se ubohé ženě smála. Viktorku nakonec zasáhne blesk během jedné bouře - ráda se totiž v bouřce prochází - a ona zemře u Prošků v chalupě.

Dobře ale skončí láska mezi Karlou z hospody a jejím milým, jenž má být odveden na vojnu.

Významnou postavou je kněžna Kateřina Zaháňská, zaměstnavatelka pana Proška, jež si babičku pro její upřímnou, otevřenou povahu a také pro její moudrost velmi oblíbí. Lidé ji mají vesměs rádi, protože je sice přísná, ale spravedlivá. Její neteř, slečna Hortenzie, se dokonce spřátelí s babiččinými vnoučaty.

Mnoho se zde dovídáme o dobových zvyklostech a tradicích, ačkoliv babiččina moudra, kterými každého častuje na potkání, nám mohou přijít trošku podivná.

Babička nakonec umírá v požehnaném věku, obklopena do poslední chvíle členy své rodiny. Když kněžna Zaháňská spatří její pohřební průvod, shrne celý babiččin život do jedné věty: "Šťastná to žena!"

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

babička - moudrá stařena, která miluje svou vlast i svou rodinu; ráda vypráví příběhy a poradí, kde může
Barunka Prošková - dívka, která svou babičku obdivuje a zbožňuje; s dětskou dychtivostí naslouchá jejím vzpomínkám a příběhům a její moudré rady dokáže náležitě ocenit a využít

POZNÁMKY:

Z každé stránky vyzařuje zoufalá touha, aby byl příběh pravdivý. Němcová sice měla babičku, ale ta se se svou dcerou (matkou Němcové) moc dobře nesnášela, dokonce se pohádaly, a ona žila ve Vídni. Ani její dětství nebylo tak idylické, jak to líčí.

Božena Němcová popsala babičku tak, jak si ji vždy představovala - milou starou paní, která žije v dobré shodě se svým okolím.