Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• rok vydání: 1855
• romantický, místy až idealistický román
• vyskytují se v něm také realistické prvky, které se později staly východiskem pro českou realistickou literaturu

Babička vyšla roku 1855 s podtitulem Obrazy z venkovského života. Božena Němcová ji začala psát v době, kdy oplakávala smrt nejstaršího syna Hynka.
Dílo Babička podává obraz venkovského života a vzpomínky na šťastné dětství Boženy Němcové, jež prožila na Starém bělidle v ratibořickém údolí. Ohniskem vyprávění je milovaná babička, která představuje symbol dobra a lásky. Byla moudrou vychovatelkou dětí a zkušenou rádkyní dospělých.

SPOLEČENSKO-HISTORICKÝ KONTEXT:

• evropské revoluce (1848-49) vyvolaly nárůst politického uvědomění a vlastenectví
• české země
  • rozmach němčiny (úřední jazyk) na úkor češtiny - čeština se stává jazykem nižší vrstvy
  • čtvrtá fáze národního obrození - snaha o zachování a propagaci českého jazyka
  • rozvoj divadla (Stavovské divadlo, Kajetánské divadlo) - nejznámějším autorem té doby je Josef Kajetán Tyl; v jeho hře Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka (1834) poprvé zazněla píseň Kde domov můj
  • emancipační hnutí žen - vznik českých dívčích škol apod.

SOUČASNÍCI BOŽENY NĚMCOVÉ:

• Čechy: Karel Havlíček Borovský, Karel Jaromír Erben, František Palacký, Karel Hynek Mácha
• Evropa: Honoré de Balzac, Émile Zola, Lev Nikolajevič Tolstoj, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

O AUTORCE:

• narozena 1820 ve Vídni
• zemřela 1862 v Praze
• vlastním jménem Barbora Panklová
• v 17 letech provdána za o patnáct let staršího finančního respicienta a později vrchního komisaře Josefa Němce; jeho úřad s sebou nesl časté stěhování - mimo jiné i do Prahy, kde se seznámila s představiteli české kultury
• její pobyt na Chodsku ji inspiroval k národopisné a sběratelské činnosti
• po manželově převelení do Uher odjíždí s dětmi do Prahy, kde rodinu živí psaním a dary přátel
• i kvůli Josefovým svobodomyslným názorům žijí ve velké bídě
• 1853 - smrt syna Hynka (Němcovou velmi zasáhla); začíná psát Babičku, v níž se vrací do svého šťastného dětství

Dílo

Její další známá díla: Divá Bára (1856) nebo V zámku a v podzámčí (1856).

Tématem jejích děl byla často sociální nerovnost nebo život na venkově. Často se v nich setkáváme s nějakou morálně silnou ženskou postavou.
Svou tvorbou podporovala českou kulturu, tradice i jazyk.

HLAVNÍ POSTAVY:

Babička - Magdaléna Novotná; idealizovaná postava - velmi zbožná a hodná; pro své okolí je velkou autoritou; prostá žena s pevnými zásadami, životní moudrostí a soucitem s ostatními lidmi; vdova po vojáku Jiřím, který zahynul ve válce - zůstala sama se čtyřmi dětmi
Barbora Panklová - nejstarší babiččina vnučka (asi 15 let); autorčino alter ego; stejně jako ostatní k babičce vzhlíží a snaží se od ní co nejvíce naučit
kněžna Záhaňská - autorčina idealistická představa osvícené panovnice, jež pomáhá svým poddaným; dokonce i ona naslouchá babiččiným radám a prosbám; na panství přijede se svou schovankou, slečnou Hortenzií, a obě si babičku velmi oblíbí

VEDLEJŠÍ POSTAVY:

Kristla - obyčejná vesnická dívka; její milý Míla je poslán na vojnu - Kristla prosí babičku o přímluvu u kněžny
Viktorka - "bláznivá" dívka; dcera hospodáře z vesnice; kvůli nešťastné lásce k vojákovi se pomátla na rozumu; porodila dítě, které však hodila do splavu
slečna Hortenzie - mladá a krásná dívka; kněžnina schovanka; na panství přijede s kněžnou z Itálie, kde zanechala jakéhosi malíře, jehož milovala, a nyní se proto trápí; na konci knihy je zmíněno narození jejího syna, který však velmi brzy umírá (Hortenzie zemře krátce po něm)

DĚJ:

Autorka v románu vzpomíná (a možná si i trochu idealizuje) své dětství na Starém bělidle. Představuje čtenářům život vesnického obyvatelstva potýkajícího se s každodenními starostmi.

Babička se na sklonku svého života stěhuje ke své nejmladší dceři Terezce na Staré bělidlo. Kromě vnoučat si svou dobrotou a moudrostí rychle získá srdce všech vesničanů. Vnoučata, v čele s nejstarší Barunkou, učí křesťanským tradicím a péči o hospodářství.

Celý román je proložen popisem křesťanských svátku a tradic včetně toho, jak se v té době slavily. Je v něm také detailně vyobrazena příroda se všemi svými krásami v průběhu celého roku.

Babička se v příběhu často vrací do svých vzpomínek. Vypráví dětem, jaké to bylo, když byla malá. Vzpomíná, jak poznala svého manžela Jiřího i jak s ním musela odejít do světa kvůli vojenskému tažení a válce, v níž ho nakonec ztratila. Vybavuje se jí také návrat k rodičům, kteří ji i se čtyřmi dětmi přijaly pod svou střechu, aby se o ně postarali.

Vedle hlavní dějové linie jsou zde důležité také příběhy vedlejších postav, jako například příběh vesnické dívky Kristly, jež se musí rozloučit se svým milým, protože je povolán na vojnu. Na babiččinu přímluvu u kněžny se však vrátí domů a můžou slavit svatbu.

Celý román končí babiččinou smrtí, která je zdrcující pro všechny její blízké, včetně paní kněžny a její schovanky Hortenzie.