Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• dílo nese podtitul Obrazy z venkovského života
• samotné psaní knihy se stalo pro autorku jakýmsi únikem od reality po úmrtní syna
• námět byl čerpán z vlastního života a životního příběhu autorčiny babičky, avšak nejedná se o životopis
• kniha má realistické rysy - je vystavěna převážně na popisech přírody, prostředí, venkovského života (obrazy)
• ovšem dílo (hlavně pak postava babičky) je velmi idealizované
• jako romantický prvkem by mohla být vnímána postava Viktorky (postava nešťastná, není idealizovaná, stranící se společnosti včetně babičky)
• obsahuje také drobné epizody zabývající se osudy okolních postav (Viktorka, slečna Hortensie)
• ovšem všechny popisy i dějové linie se točí kolem ústřední postavy - babičky
• je zde kontrast mezi mladou generací (představovanou dcerou se zetěm, ale hlavně Barunkou) a babičkou; a kontrast mezi prostým vesnickým životem a zámeckým životem (ovšem autorka se vyhýbá konfliktu, pouze staví tyto dva odlišné způsoby života vedle sebe)
• babička je obrazem lidové moudrosti a životních zkušeností

FORMA, JAZYK:

• jsou zde rozlišeny části dějové (obsahuje velmi častou přímou řeč, méně popisů) a popisné (jsou delší než dějové, popisy)
• co se týče jazykových prostředků, Němcová užívá velké množství přívlastků a přirovnání, občas se zde vyskytují metafory (pod stromy nastlané měkounké podušky)
• jinak ovšem užívá převážně přímých pojmenování
• užívá i odborné výrazy (lilium martagon...)
• vyskytují se zde četné archaismy (omšelý, děvečka, kury, veznat se) a historismů (fěrtoch, mezulánka)
• velmi dobré a podrobné popisy

DĚJ:

Jednoho dne dostala babička dopis od své dcery, aby přijela k nim - na staré bělidlo, a nakonec se rozhodne a odstěhuje se.
Celá rodina radostně babičku přivítá a babička se ihned spřátelí hlavně s dětmi.
Babička se brzy na Starém Bělidle zabydlela a starala se rodině o hospodářství, chodila s dětmi na procházky a kladla velký důraz na náboženskou výchovu dětí.
Nejvíce si ji potom zamilovala Barunka.
Za chvíli si k babičce chodila pro radu celá vesnička a dokonce i paní kněžna.
Babička chodila s dětmi k Proškům a jednou byla dokonce také pozvána paní kněžnou na zámek.
Kolem života ústřední postavy babičky se ovšem odehrávala ještě celá řada dalších osudů (například Viktorka, slečna Hortensie, Kristla, Proškovic...).
Babička byla všemi velmi oblíbena, každému pomáhala a vždy měla dobrou radu.
Kniha má veskrze dobrý konec, avšak končí smrtí babičky a slovy paní kněžny: "Šťastná to žena".

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Babička - idealizovaná postava, představitelka lidové moudrosti a životních zkušeností, prostá a vlídná, je velmi věřící, stává se vzorem pro Barunku, předlohou byla spíše vysněná než skutečná babička Boženy Němcové
Barunka - veselá, poslušná, užívá si života, obdivuje babičku ve všem, co babička dělá, citlivá
Viktorka - romantický charakter, nejtajemnější postava celé knihy, straní se společnosti, odmítá babiččinu pomoc, nakonec umírá

ZÁVĚR:

Děj Babičky, jakožto takřka všech realistických knih, se velmi špatně popisuje - totiž sestává se z životních událostí a života babičky, čili jednotná dějová linie není na první pohled vidět.
Ovšem to rozhodně neznamená, že Babička by snad neměla děj žádný, sám život je jedna propletená, velmi složitá linie, struktura drobnějších životních příběhů.
Jedná se tedy o děj naprosto jedinečný - o lidský život.
V případě Babičky rozhodně nejde o vývojový román (resp. povídku), babička do děje vstupuje již jako pevně utvořená postava; v průběhu se nijak nemění.