Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ:

Babička dostala dopis od své dcery Terezky, aby přijela na Staré Bělidlo. Když tam přijela, poznala svá vnoučata Barunku, Adelku, Vilímka a Jana. Nejvíce si však oblíbila Barunku a rádi ji také měli ostatní lidé vesnici. Nejčastěji ji chodí navštěvovat myslivec a Kristla.
Jednoho dne se babička s dětmi vydá na procházku a cestou potkají kněžnu, ta si babičku velmi oblíbí a pozve ji na zámek. Babička se od Kristly dozvídá, že její Jakub Míla je neprávem povolán na vojnu. Babička se tedy u kněžny za Jakuba přimluví a on tak na vojnu nemusí. Později má Kristla svatbu.
Děti se také dozvídají smutný příběh bláznivé Viktorky. Viktorka už měla čas na vdávání, ale ona ještě nechtěla. Do vesnice přijeli vojáci a jeden z nich ji neustále sledoval. Aby se ho Viktorka zbavila, vdá se. Vojáka se stejně nezbaví. Jednou jde na louku hledat čtyřlístek a tam za ní zase přijde ten voják, vyleká se, popíchá si nohu trním a omdlí. Voják ji donese k potoku, ošetří jí nohu a vyzná lásku. Vojáci ale musí odjet a nikdo neví kam. Viktorka se ho vydá do světa hledat. Po roce ji lidé vidí u splavu, jak žalostně zpívá. Říkalo se, že prý ztratila rozum. Viktorku při bouřce uhodil blesk a zemřela.
Děti s babičkou zažívají různé příhody, ale čas utíkal a babička stárla a onemocněla. Barunka u ní stále byla a modlila se. Babička zemřela. Nikdo z vesnice si život bez ní neuměl představit. Pohřební průvod šel okolo zámku a kněžna řekla: "Šťastná to žena!"

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

babička - hodná, milá, upřímná, starostlivá
Barunka - hodná, nejoblíbenější vnučka babičky, sama autorka Božena Němcová
Viktorka - mladá, krásná, bláznivá
Kristla - hodná, mladá, zamilovaná do Jakuba, věrná

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Autorka chtěla tímto dílem poukázat na prostý a láskyplný život na venkově.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Dílo je psáno prózou, často jsou použity přechodníky.

CITÁT Z KNIHY:

U velkého domu, na němž visel štít s bílým lvem a velký hrozen, zůstal kočár stát. Na prahu ukázal se pan kmotr Stanický, smekaje s vlídným pozdravem aksamitovou čepičku s dlouhým třapcem. Paní kmotra v stříbrném čepci a krátkém hedvábném kabátku neméně vlídně na příchozí se usmívala, a když se malá Héla chtěla za ní schovávat, vzala ji za ruku, Adelku za druhou, postavila je podle sebe pravíc: "No, tak se pak okažte, jak vám to přísluší!" - "Jako dvojčátka," usoudila babička. Děvčátka po očku na sebe koukly, pak ale zase stydlivě hlavy sklopily. Pan Stanický vzal pana Proška pod paží a obrátě se do stavení pobízel ostatní, aby šli dále. "Než začne procesí, povíme si něco při sklenici vína," doložil vesele. Paní Prošková šla, babička ale zůstala s dětmi venku řkouc paním: "Vy máte vždy dost času, když jdete při panstvu, já bych se ale mezi lidem do kostela později nedotlačila. Zůstanu tu při dětech." Zůstala s nimi stát na prahu. - Zanedlouho otočili okolo rohu z ulice dva chlapci v červených kamizolkách, za nimi zase, a dva a dva, a Jan vykřikl: "Už jdou!" - "Adelko a ty Helenko," napomínala babička, "až půjdete procesím, dávejte také pozor na cestu, abyste neupadly.