Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

STRUČNĚ O AUTORCE:

• rodným jménem Barbora Novotná
• narozena 4. února 1820 ve Vídni v Rakouském císařství
• zemřela 21. ledna 1862 (ve věku 41 let) na Novém Městě v Praze
• pochována na Vyšehradském hřbitově v Praze
• psala v období romantismu a realismu žánry pohádky, povídky a venkovskou prózu
• její portrét můžeme vidět na české 500korunové bankovce
• byla jednou z nejvýznamnějších představitelů národního obrození

POSTAVY:

babička - moudrá - všem dávala spoustu rad a říkávala často moudra (Dobrá hospodyňka má pro pírko přes plot skočit.); zručná; vždy ochotna každému poradit a pomoci; pracovitá - vždy říkala, že lenost je hřích a proto také pořád pracovala (uklízela, šila a dělala další domácí práce); věřící - často se modlila, nejen při zvláštních událostech (bouřka), ale i každé ráno a večer; idealizovaná postava - babička v knize neměla téměř žádné chyby, byla skoro perfektní; vzor pro okolí - všichni, kteří ji znali, se v ní inspirovali její laskavostí a moudrostí (hlavně Barunka); pověrčivá - kvůli pověře nejedla od smrti svého dítěte jahody; má zastaralé zvyky - nabídka paničkám chlebu se solí; oblíbená u lidí - všichni se k ní chovali hezky
Barunka - nejstarší vnučka babičky; představuje autobiografický obraz Boženy Němcové; babiččina nejoblíbenější vnučka - trávila s babičkou nejvíce času, dělaly spolu hodně domácích prací, dokonce spala s babičkou v jednom pokoji; poslušná, klidná, rozumná - vždy hlídala své mladší sourozence a snažila se jim jít vzorem, tak jako jí babička; vidí v babičce vzor - chtěla být jako ona, obdivovala její moudrost a sympatii
kněžna - velkorysá - propuštění Míly z vojska; hodná, milá - pozvání dětí a babičky na zámek; spravedlivá
Hortensie - schovanka kněžny, ale kněžna ji miluje jako vlastní dceru; napsána podle skutečné postavy hraběnky Eleonory z Kounic; oblíbila si babičku pro její moudrost; pomáhá chudým a obyčejným lidem - propuštěním Míly z vojsk pomohla Kristle
Viktorka - zamilovaná do vojáka; šílená a bláznivá (poté co jí zemřel milý); vyhýbala se lidem a žila v lese; odmítla babiččinu pomoc; své dítě utopila ve splavu; zemřela po úderu blesku; byla velmi krásná (před tím než utekla do lesa a zbláznila se)

PROSTŘEDÍ:

Čechy, Babiččino údolí, Staré bělidlo, zámek Ratibořice; 19. století

1. FORMÁLNÍ ROZBOR:

Struktura literárního díla I.

1.1 Tematika

Celkové téma

Život na venkově během čtyř ročních období

Hlavní téma

Postava babičky

Vedlejší témata

Příběhy Míly a Kristly, postava Barunky, způsob života na Starém Bělidle, ve mlýně, na zámku

Motiv

Pomatení Viktorky, příchod černých myslivců, setkání babičky s kněžnou

Epizoda

Příběh o Viktorce, příběh o jahodách

Vložka

Píseň zpívaná u průvodu

Struktura literárního díla II.

1.2 Kompozice

• 18 kapitol
• chronologický postup s retrospektivami - vyprávění (např. příběh o Viktorce)
• er-forma, ich-forma u vyprávění
• prolog - vzpomínka na babičku, přímé oslovení
• epilog - poslední babiččina léta, pohřeb
• řadí se do epiky, do nedějové prózy

Vnitřní stavba děje

• expozice - příjezd babičky na Staré bělidlo
• zápletka - babiččino spřátelení s kněžnou
• kolize - zimní odjezd kněžny, komtesy a pana Proška
• krize - odvod Jakuba Míly na vojnu
• peripetie - svatba Kristly a Jakuba Míly
• zakončení - smrt babičky

1.3. Jazyk

• archaismy (mošinka; klúcky)
• historismy (děvečka)
• inverze (vlídně na příchozí se usmívala)
• obecná čeština (koukat)
• jednoduché popisy
• spisovný jazyk na straně starších pobožných lidí; nespisovný u obyčejných lidí; vulgární u mužů (myslivec, mlynář)
• složitá souvětí u některých obsáhlých popisných pasáží
• nářečí (okažte se)
• přirovnání (Šla-li na trávu, zajisté se vyskytnul nablízku, zkrátka ať šla kam šla, všude ji následoval jako stín.")
• častá přímá řeč - babička
• domácká jména (Héla, Adelka)
• zdrobněliny (čepička; kabátek)
• přechodníky (smekaje; pravíc)
• metafory
• odborné výrazy (Lilium martagon)
• vypravování se přibližuje mluvené řeči použitím lidových rčení
• poetismy
• expresivní pojmenování - hanlivé (stará bába)
• expresivní pojmenování - lichotné (moudrá stařenka)
• personifikace

2. OBSAHOVÝ ROZBOR:

A. Kapitoly I-IV

1. Zvyky a rituály, které se tehdy dodržovaly

Přípravy na Vánoce a jejich oslava:

• štípání dřeva na oheň
• úklid domu a jeho zdobení stálezelenými větvičkami, které měly v zimním období vnést do domova radost a teplo
• pečení tradičního cukroví
• kdokoliv přišel na návštěvu, dostal jíst a pít do sytosti
• účast na půlnoční mši

Ostatní:

• vesnická setkání - lidé sdílejí příběhy, tancují a hraje se hudba
• draní peří
• předení
• sběr plodů a bylin před zimou
• když se blížila bouřka, zapalovala se svíčka "hromnička" jako ochrana domu

2. Setkání babičky se vzácnou návštěvou paniček

Jednoho dne paničky vyrazily na obhlídku vesnice, zastavily se na Starém bělidle. Babička paničkám nabídla chléb a sůl. V této scéně vidíme, jaký měla babička postoj k hostům a že byla vždy pohostinná. Ale paničky byly zvyklé na lepší jídelníček a odmítly nabídku. Babička byla zklamaná, ale stála si za svým a prohlásila, že kdo u ní nepřijme chléb a sůl, není hoden, aby mu židli podala.

B. Kapitoly V-VII

1. Pověra o jahodách

Říká se, že ženy, kterým zemřelo dítě, nesmí jíst jahody před sv. Janem Křtitelem (24. června), protože v tento den chodí panna Marie po nebi a ovoce rozdává dětem. Dítěti, jehož matka jahody jedla, řekne, že se na něj nedostalo a že mu to matka snědla.

2. Příběh Viktorky

Viktorka byla velmi krásná mladá dívka se spoustou nápadníků. Nikoho si ale nevybrala. Až jednoho dne se do ní zamiloval voják. Viktorka se ho nejdříve bála, ale po tom, co jí řekl, že ji má rád, se do něj také zamilovala a utekla s ním z domova. Viktorka čekala dítě. Voják Viktorku opustil, a to jí zlomilo srdce a v zoufalství hodila své dítě do splavu a zešílela.

3. Návštěva zámku

• návštěvníci - děti se oblékly svátečně a čistě; babička také měla sváteční oblečení, vzala si sukni hnědé barvy, zářivě bílou zástěru a modrý hedvábný kabátek, na hlavě měla čepec s holubičkou a nesla si plachetku, kdyby zapršelo
• komorník - komorník měl na sobě červený frak
• komtesa - komtesa Hortensie si vzala jednoduché bílé šaty a kulatý slaměný klobouk

4. Reakce komorníka na návštěvu babičky

Komorník se divil, že si k sobě kněžna zve prosté lidi a opovrhoval jimi.

5. Průběh babiččina života

• dětství v Ratibořickém údolí
• smrt jejího manžela Jiřího během povstání v Polsku
• živnost výrobou houní
• úprk před povodní a návrat do Čech, domů
• žití s bratrovou rodinou a práce na houních
• postupně se všechny babiččiny děti rozlétly do světa za učením

C. Kapitoly VIII-X

1. Průvod

Jednou do roku chodila babička, Terezka, Kristla, Mančinka a Barunka na Svatoňovickou pouť. Společně s ostatními lidmi a v čele s vůdcem Martincem se zastavovali a pomodlili se u každého kříže. Cestou zpívali zbožné písně. Babička napomenula Barunku, aby na pouti zpívala nebo se tiše modlila a nemyslela na jiné věci. Ve Svatoňovicích se napili ze zázračné studánky se sedmi prameny pod stromem s obrazem Panny Marie. Pak jdou do osvětleného kostela, kde se modlí.

2. Příprava a průběh otcova svátku

Rodina Proškovic se připravuje na otcův svátek. Pekly se koláče, vily se věnce, pařila se drůbež a uklízelo se celé stavení. Když otec přijel, všichni se vítali se slzami v očích. Do Starého bělidla se přijela podívat také kněžna s komtesou. Pan Prošek podle tradice svolá své nejmilejší přátele na hostinu.

3. Odpověď na otázku, co je nového?

Na otázku, co je nového, otec odpověděl: "Že ostříhali holého; byla to rána, milá panímámo."

D. Kapitoly XI-XII

1. Začátek ročního období, z čehož lze usoudit...

Léto se mění v podzim a následně zimu. Na podzim chlapci pouštějí draky a paní Prošková pláče, protože její manžel odjíždí s kněžnou a panstvem a vrátí se zas až na jaře.
Začíná zima, můžeme tak soudit, protože napadl sníh, děti jezdí na saních a v domech se dere peří.

2. Zvyky, pověry a přísloví vázající se k tomuto období

• zvyky:
  • na svátek svatého Mikuláše děti dostávají nadílku do punčošky za oknem
  • na štědrý večer je v domovech vítán každý pocestný a může jíst a pít do sytosti
  • na Štědrý den do večeře nejíst, aby se ukázalo zlaté prasátko
  • různými zvyky se věští budoucnost (rozkrojení jablka; pouštění lodiček)
  • pod ozdobeným stromkem objeví děti dárky od Jezulátka
  • na svátek svatého Štěpána jdou chlapci na koledu
• pověry:
  • na svatou Lucii chodí bílá žena, která si bere neposlušné děti
  • Sibyla sedí na mramorovém koni v kopci a podle jejího proroctví přijde na českou zemi bída, války, hlad a mor a nakonec bude roznesena na kopytech koní

E. Kapitoly XIII-XIV

1. Co přineslo jaro?

Jaro přineslo povodně z hor, koryto strouhy přeteče a babička se modlí. Celé údolí je zaplavené. Velká voda odnáší mosty, lávky i některá stavení. Třetí den voda díky bohu opadne.

2. Filipojakubská noc

Během Filipojakubské noci se pořádá pálení čarodějnic. Celá vesnice se sešla na zámeckém holém vrchu, kde se postavila hranice, která se později zapálila. Kluci zapalovali pometla a házeli je do vzduchu, co nejvýš dovedli. Poté se tančilo u ohně a nakonec přes něj děvčata skákala a soutěžila, které doskočí nejdál.

3. Příprava do školy a rady chlapcům

Babička dala každému z dětí kudličku a velký krajíc chleba a matka jim radila, ať se chovají slušně při vyučování a ať dávají pozor na cestě.

4. Co znamenal odvod na vojnu a koho postihl?

Odvod na vojnu znamenalo sloužit zemi a stát se vojákem na 14 let. Odvod postihl bohužel Jakuba Mílu.

F. Kapitoly XV-XVII

1. Události v době žní

2. Radostná událost, která potkala Kristlu

Kristle napsal Míla z vojny.
Babička se přimluvila u kněžny, aby propustila Mílu z vojny.

3. Pozvání babičky s dětmi do zámku

Komtesa pozvala babičku s dětmi na zámek, chtěla si totiž babičku namalovat a babičce namalovat její vnoučata, aby měla památku, až odrostou. Babiččin portrét zůstane na zámku, dokud babička nezemře.

5. Škody, které napáchala bouřka

Bouře roztříštila starou hrušku, kterou měli rádi. V lese udeřil blesk do stromu, pod kterým stála Viktorka. Strom spadl na Viktorku a ta zemřela.

6. Jak a proč se změnilo chování a nálada Hortensie?

Nálada komtesy Hortensie se změnila poté, co si babička všimla, že je Hortensie zamilovaná do svého italského učitele a že si nechce vzít hraběte a promluvila si o tom s paní kněžnou. Hortensie pak s radostí malovala portréty dětí, byla šťastná, veselá a na všechny se usmívala.

G. Kapitola XVII

1. Slavnost obžínek

Komtesa předává babičce obrazy vnoučat a později je babička ukazuje lidem. Na slavnostech obžínek pak Kristla předává Hortensii věnec, a později se objeví Míla, který ukáže, že jej paní kněžna vykoupila z vojny. Krátce poté odjedou kněžna a komtesa do Itálie.

2. Barunčin dopis pro Johanku

Babička Barunce nadiktuje, co má napsat. V dopise dává babička své dceři Johance svolení ke sňatku.

3. Přípravy na svatbu a její průběh

• příprava - několik dní před sv. Kateřinou se mládež sešla v uklizené hospodě; Kristla neměla žádné povinnosti, seděla mezi družičkami, které pletly věnce pro nevěstu; všichni se bavili, zpívali, jedli a pili; tlampač měl povinnost žertovat a na svatebčany měl posměšné narážky; poté přinesl Kristle tři mísy s pšenicí, s popelem, s prosem a s vrabcem
• průběh - druhý den byla svatba v kostele a hostina v hospodě; nejdříve se sešli hosté ze strany nevěsty včetně pana otce, který byl svědkem nevěsty; družičky, mládenci a tlampač přivedli do stavení ženicha a nevěsta byla schovaná v komoře; Míla si musel nevěstu v komoře najít; ženich a nevěsta poté předstoupili před rodiče; tlampač jim poděkoval za vychování a požehnání; potom se svatebčané přesunuli do kostela k oltáři; po návratu se nevěsta převlékla do jiných šatu a všichni usedli k velkému stolu a byla hostina; každý, kdo odcházel po hostině domu, dostal výslužku; nevěstě se dávaly dary a ženichovi se házely mince do mísy; o půlnoci se konalo čepení

4. Jaká svatba se ještě koná a kde?

Ve Vídni se ve stejné době chystala svatba Johanky a Jiřího.

H. Závěr

1. Události dalších let

• v následujících letech babička dál žije v údolíčku
• vnoučata ji jedno po druhém opouštějí a odcházejí do světa, ale pravidelně se za ní vracejí
• po dvou letech se vrátí kněžna a říká, že komtesa Hortensie na svou nemoc zemřela, zanechala však po sobě chlapečka; babička pláče, ale říká, že pro komtesu svět nebyl a že Bůh ji miloval, a proto ji k sobě vzal, když byla nejšťastnější
• babička stárne a říká, že zemře společně s jabloní na zahradě
• na jaře, když na jabloni nevyraší listy, začne babička kašlat a potom ulehne
• sjedou se všechna vnoučata, aby se s ní rozloučila
• babička zemře, když se společně s Barunkou modlí
• když paní kněžna pozoruje z okna pohřební průvod, znovu zašeptá: "Šťastná to žena!"

2. Vysvětli poslední větu knihy

"Šťastná to žena!" Babička byla šťastná, i když byla chudá. Měla ráda přírodu, byla milá a snažila se lidem pomoci. Proto ji také všichni měli rádi a vážili si jí. Šla pro ně vzorem. Tento citát tedy přesně vystihuje postavu babičky.

3. Srovnej život obou žen

Babička a kněžna byly v mnoha ohledech velice odlišné. Babička byla chudá, zatímco kněžna žila na zámku. Babička také měla mnoho vnoučat, o které se starala, na rozdíl od kněžny, která měla pouze schovanku Hortensii. Přesto měly velice podobné vlastnosti. Obě byly moudré, milé, spravedlivé a snažily se pomáhat lidem.

VLASTNÍ NÁZOR A HODNOCENÍ:

1. Odůvodni, proč je Babička zařazena mezi poklady naší literatury?

Babička v sobě uchovává spoustu českých tradic a zvyků, které se v Čechách dodržovaly. Ukazuje život na české vesnici a klade důraz na vlastenectví a český jazyk. Zkrátka, kdyby někdo nevěděl, co to znamená "být Čech", odpověď najde v této knize.

2. Co dává kniha dnešnímu čtenáři?

Dnešní čtenář si podle této knihy dokáže podrobně představit život na vesnici v 19. století. Dozvídá se, jaké vztahy měli mezi sebou prostí lidé a jaké tradice a zvyky dodržovali.

3. Co přinesla četba tobě?

Díky četbě jsem se dozvěděla, jaké tradice a zvyky lidé dodržovali a hlavně jejich význam. Také jsem rozšířila svoji slovní zásobu, a to nejen o slova, která se už nepoužívají.