Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vesnice Vestec (Nymbursko), 19. století

DĚJ:

Obecní pastýř Jakub se oženil s děvečkou Bárou. Po roce se jim narodila dívka, kterou pojmenovali po mamince. Kvůli pověře si lidé z vesnice mysleli, že se v dítěti skrývají zlé nadpřirozené síly.
Zanedlouho Jakubovi zemřela manželka a vychovával Báru sám. Tu kvůli jejím neobyčejným vlastnostem přezdívali vesničané "divá Bára". Ona sama na žádné pověry nevěřila a nebojácně chodila v noci tam, kam se obyčejní lidé neodvážili ani ve dne.
Dívka kamarádila s Elškou, neteří faráře, a s Jozífkem, synem kostelníka. Proto mohla chodit na návštěvy na faru, kde se jí velmi líbilo. Když děti vyrostly, Jozífek šel do města studovat, Elška odjela k bohaté nemocné tetě do Prahy a Bára zůstala doma s tatínkem.
Za tři roky se Elška vrátila od tety, kterou vyléčil lékař Hynek. V Praze se z ní stala slečna, ale přesto si s Bárou stále dobře rozuměla. Svěří se jí, že se zamilovala do Hynka a chce si ho vzít za muže, ale Pepinka, sestra faráře, ji chce provdat ze bohatého, ale nehezkého a zbabělého správce.
Bára prozradila Elšce, že má ráda myslivce, ale myslí si, že se mu nikdy nemůže zalíbit. Ale nezapomněla na problém svojí kamarádky a chtěla jí pomoci. Přestrojila se za strašidlo a vystrašila správce, že pokud ještě půjde na faru za Elškou, zle se mu povede. Ale lidé odhalili, že strašidlem byla Bára a za trest musela strávit noc v domku na hřbitově.
Ráno za ní přišel myslivec a požádal ji o ruku. Elšce přišel z Prahy dopis, že na ni Hynek nezapomněl, z čehož se radovala i Bára.
Před svatbou se s Bárou všichni usmířili a popřáli jí hodně štěstí do nové etapy života.

JAZYK:

Převažuje spisovný jazyk a typické vesnické výrazy (kravka, Kostelníkovic)

CITÁT Z KNIHY:

"Matka moje přeje si dceru, viděla by mne ráda šťastného. Nenašel jsem nikde ženu, jakou bych si přál, až jsem tebe viděl. - Báro, já nejsem přítel dlouhých řečí; mám tě rád, od té chvíle, co jsem tě viděl - já se tě naučil i znát, třebas s tebou byl nemluvil, - a jestli jsem posud ničehož ti neřekl, stalo se tím, že jsem si netroufal dojít tvého slova. Nyní víš vše; řekni i ty, jestli se ti líbím - a chceš-li být mou ženou. Ve Vestci nyní být nemůžeš; seber si tedy, co máš, a pojďte hned s otcem ke mně do lesa, kde tě budou lidé milovat." - Bára stála jako socha, ani sebou nehnula, ani promluvit nemohla. - Myslivec nevěděl, jak to vyložit si má, ale chtěje se dovědít pravdy, a byť by i trpká byla, ještě jednou Báry se ptal, zdali chce být jeho ženou. - Tu se pustilo děvče do pláče a zvolalo: "Bože, což je to pravda, že mne máte rád?"

HLAVNÍ POSTAVY:

Bára - nezávislá, silná, temperamentní, statečná, narušuje představy o pasivním postavení ženy
Eliška - její opak

VLASTNÍ NÁZOR:

Povídka se mi líbila, protože Bára dokázala nalézt štěstí, přestože ji společnost zavrhla.