Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

HLAVNÍ POSTAVY:

Bára - pracovitá, v přírodě poznává, že vymyšlené nadpřirozené bytosti neexistují, nevěří na ně; lidi, kteří ji mají rádi, upřímně miluje a pomáhá jim
Elška - vzhledem je pravý opak Báry, je dobrosrdečná, obdivuje Báru za její nebojácnost; lidé jí mají za zlé, že se s Bárou baví, protože ona je dcera faráře, a Bára je dcera pastýře
pastýř Jakub - je introvertní povahy, svoji práci plní ke spokojenosti všech, vychovává Báru k pracovitosti a lásce k přírodě

DĚJ:

Pastýř Jakub má dceru Báru a po smrti své ženy se o ni stará sám. Jakub každé ráno vyhání na pastvu dobytek všech sedláku v obci. Vesničané nemají Báru rádi, protože je příliš nebojácná, pracovitá a nevěří na strašidla. Vyprávějí si, že Polednice vyměnila svoje dítě za Jakubovo. Bára je na svůj věk krásnější, větší a silnější než jiná děvčata jejího věku, a proto se jí posmívají. Obléká se prostě, ale vždy čistě. Čistotu a pořádek udržuje i ve svém a otcově příbytku. Z posměchu ostatní mládeže ve vsi si nic nedělá, nebojí se ani silnějších chlapců, protože je dokáže přeprat. Zastává se malého a slabého kostelníkova syna Jozífka, který se do ní později nešťastně zamiluje. Žije v přírodě a u vody, nikdy neviděla vodníka, a proto na něj nevěří. Otec Jakub ji dokonce naučil plavat, ale o tom nikde nemluví, protože by to bylo pro všechny něco nepředstavitelného. Bára má jedinou přítelkyni, a tou je farářova dcera Elška. Už odmala si spolu hrají a Bára pomáhá i její tetě Pepince na faře. Když už Elška dospívá, Pepinka ji posílá do Prahy k bohaté tetě, aby se tam naučila pánským způsobům. Zároveň ale také doufá, že by po bohaté tetě mohla dědit. Když se Elška po několika letech vrací zpět domů, Bára ji netrpělivě očekává. Bára a Elška pokračují ve svém starém přátelství. Ráno po svatojánské noci jdou házet věnečky do řeky. Bářin věneček se zachytí o větev. Elščin věneček odpluje po řece. Elška se Báře svěří, že v Praze poznala mladého doktora, do kterého se zamilovala. Bára tvrdí, že ona zatím na nikoho nemyslí, ale její věneček odnáší z větve stromu mladý myslivec, jenž děvčata pozoroval. Avšak tetička Pepinka našla pro Elšku bohatého ženicha. Elška je nešťastná, protože její ženich je na její věk příliš starý a sem tam se i napije. Bára si usmyslí, že Elšku nevítaného nápadníka zbaví. Přestrojí se za strašidlo a večer na něj čeká u hřbitova, kde mu zdělí, aby se na faře neobjevoval jako ženich. Elščin ženich je k smrti vyděšen a jeho sluha přivolá venkovany. Ti naleznou na břehu vody bílé prostěradlo a Bářinu sukni a vymýšlejí pro ni trest. Nakonec se rozhodnou, že musí trávit noc v márnici na hřbitově. Bára trest příjme. Pod okna márnice přichází její otec se psem Lišajem a později okolo jde mladý myslivec, který má Bářin svatojánský věneček. Když se dozví, co se stalo, vyrazí dveře a Báru osvobodí. Navrhne jí, aby se za něj provdala a Bára jeho nabídku přijme. Druhý den se jdou vesničané podívat, jak je Bára zdrcená z pobytu v márnici, ale najdou ji šťastnou ve společnosti otce a ženicha. Pepinka po této události upustí od sňatku Elšky se správcem, a po přímluvě u pražské tetičky svolí, aby si Elška vzala mladého doktora.

CITÁT Z KNIHY:

"Jednomu svědčí karafiát, druhému růže, třetímu fiala, každé kvítko najde svého obdivovatele, každé má svoji krásu. Nesnižuj sebe, nepovyšuj mne, jsme si rovny."

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi velmi líbila už jen proto, jak autorka popsala postavu Báry. Udělala z Báry nebojácnou, sebevědomou dívku a ne žádné malé nevinné ustrašené dítko, které věří všem pověrám a příběhům. Tento úkaz mě asi nejvíce zaujal, protože když se to tak vezme, všechny vlastnosti, jaké Bára má, by měl mít muž. To muž by měl být nebojácný, statečný a tak podobně, ovšem tady autorka tyto vlastnosti přenesla na dívku, což v té době bylo dosti nezvyklé.