Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bára - Byla velká, silná a pracovitá, chodila oblékaná velmi prostě, ale vždy čisté. Měla tmavou pleť, husté ale hrubé černé vlasy, velké modré oči, kvůli kterým se jí sousedé posmívali, dlouhé černé řasy a husté černé obočí. Její čelo bylo nízké, nos krátký a tupý, ústa trochu velká a vyšpulené pysky, ale zdravé a červené jako krev. Byla mrštná jako pstruh, nebojácná (nevěřila na pověry a strašidla) a poslouchal ji i nejstatnější býk ze stáda. Lidi, kteří ji měli rádi, upřímně milovala a pomáhala jim.
Elška - Vzhledem pravý opak Báry - světlovlasá, křehká dívka. Je dobrosrdečná, obdivuje Báru pro její nebojácnost. Lidé jí mají za zlé, že ona, slečna z fary, má za přítelkyni dceru obyčejného pastýře. Ona však své přátelství k Báře nikdy nezradí.
Pastýř Jakub - Vychovává Báru k pracovitosti a lásce k přírodě, je uzavřené povahy, ale povinnosti obecního pastýře plní ke spokojenosti všech.

DĚJ:

Ve Vestci u Nymburka až na samém konci vesnice žil v chalupě obecní pastýř Jakub. Služba obecního pastýře byla dobrá a Jakub byl dobře zaopatřen. Dlouho ale trvalo, než se oženil. Snad proto, že nebyl příliš hezký, byl nemluvný a zamračený, po děvčatech se neohlížel a hleděl si stáda. Až po čtyřicátém roku se oženil s rychtářovou děvečkou Bárou. Po roce se jim narodila dcera Bára. Několik dní po narození dítěte našla sousedka matku v pravé poledne ležet na zemi polomrtvou. Všechny sousedky přisuzovali to polednici, která určitě dítě vyměnila. Jakubova žena se od této příhody pořádně neuzdravila a za pár let umřela.
Jakub tak zůstal s malou Bárou sám. Hlídal a vychovával si ji sám, Bára mu pomáhala se stádem, hrávala si se psem Lišajem a jen jednu zimu chodila do školy. Lidé ve vesnici ji kvůli jejím neobvyklým vlastnostem neměli rádi, ale jí to nevadilo. Jejími nejlepšími přáteli byli po otci a Lišajovi Elška, neteř pana faráře, a Jozífek, syn kostelníka. Zatímco na faře ji měli všichni rádi a chovali se k ní hezky, paní kostelníková nemohla Báru vystát a Jozífek býval často bit, že se s ní kamarádí a i proto, že se ho Bára jako slabšího zastává před vesnickými hochy.
Když ale bylo dětem dvanáct let, poslali Jozífka na studie, aby z něj byl pan páter. A i Elška odjela do Prahy k tetičce, aby ji naučila způsobům. Báře tak zůstal jenom Lišaj. Na faru ale chodila dál - pomáhat s hospodářstvím panně Pepince. Po třech letech se Elška vrací zpátky domů. Všichni se diví, jak moc vyrostla a zkrásněla. Pořád ale zůstala tou hodnou a milou dívkou, jakou si ji všichni pamatovali a Bára měla opět svou kamarádku z dětství. Když se panna Pepinka rozhodla, že Elšku provdá za pana správce ze sousedního panství, svěřila se Elška Báře, že se v Praze zamilovala do doktora své tety. Bára se proto převlékne za strašidlo-smrtku a každou třetí noc chodí od lesa přes vesnici. Protože je pan správce strašpytel, ostýchá se za tmy chodit na faru. Jednou se ale vrací přes les a tu se před ním strašidlo objeví a řekne mu, ať už na faru nechodí. On sice strachy omdlí, ale jeho dva průvodci zburcují vesnici a vesničané uspořádají na strašidlo lov. Na mostě jim ale zmizí a zůstanou po něm jen bílá prostěradla a hrubá sukně, ve které poznají Bářinu sukni. Bára má být přísně potrestána, i když sedláci odpustili Báře svoje zahanbení za to, co udělala panu správci, který se jim moc nelíbil. Druhý den ráno, když chtěl Jakub vyhnat stádo na pastvu, lidé mu odmítli svůj dobytek dát, protože se báli, aby mu divá Bára něco neprovedla. Pan farář mezi tím uložil Báře trest - stráví noc v kostnici na hřbitově. Protože Bára nevěřila na strašidla, trestu se nebála. Víc ji mrzelo, že tatínek kvůli ní přijde o práci. Na přímluvu pana faráře ale lidé Jakubovi svůj dobytek svěřili a Bára byla opět veselá. I když večer pan farář naznačil, že by se trest dal uprosit, Bára vzdorně pohodila hlavou a trest hodlala přijmout. V noci Bára přemýšlí nad svým životem-osamělým mládím, nad nenávistí lidí a jejich opovrhování a poprvé ji napadlo, že by ráda ležela zde na hřbitově vedle matky. Myslela i na tajemného myslivce, který se objevoval na kraji lesa a pozoroval ji a jí se vždy, když ho viděla, zmocňoval neklid. Její otec ji nechtěl nechat na hřibově samotnou a noc strávil společně s Lišajem pod okénkem kostnice.
Ráno přišel na hřbitov myslivec a ptal se Jakuba, co se stalo. Když mu Jakub vše pověděl, vyrazil rozhněvaný myslivec dveře kostnice a stanul před Bárou. Řekl ji, že se do ní na první pohled zamiloval a že by si ji rád vzal za ženu. Bára nadšeně souhlasila, vyšli z kostnice za Jakubem, který byl u hrobu své zemřelé ženy a dal jim své požehnání. Lidé čekali, že Bára po noci strávené na hřbitově zkrotne a bude ponížená, místo toho ji ale našli ve společnosti jejího otce a ženicha, kterého jí závidělo nejedno děvče ze vsi. I Elška dostala svolení vzít si za muže doktora. Jozífek poslal Báře lístek, že ji miluje a jen kvůli ní se nechtěl stát knězem, ale teď přání rodičů rád splní. I všichni lidé se s Bárou smířili, dokonce i paní kostelníková. Po svatbě odešla Bára s myslivcem a Jakubem do myslivny v lese.