Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo Státní nakladatelství dětské knihy v Praze roku 1958. Text k vydání připravila Zdenka Havránková, doslov napsala Jarmila Glazarová, ilustroval Adolf Kašpar. Počet stran: 46.

OBSAH:

Bětušku poslali rodiče do Chvalína do učení. Bydlela tam u své kmotry a prvního rána šla s tetou Anežkou. Vůbec se jí do školy nechtělo. Celou noc i cestu tam proplakala. Představovala si totiž to nejhorší - jako například přísného pana učitele, který je bije nebo "oslovskou lavici". To vše slyšela totiž od jiných dětí či i doma slýchala, že učení je mučení.

Když však uviděla staršího vlídného pana učitele, přestala se všeho bát. Při první hodině poznala, že nic takového, co jí říkali, není, ba naopak se začala do školy těšit. Pan učitel byl laskavý, trpělivý a dával všem chuť do učení. Dokázal se do nich vcítit a místo trestu používal raději odměny. Pěkně jim také o všem povídal, například o přírodě či vlasti, a přitom je poučoval. Kromě čtení, psaní a počítání je pak učil i náboženství a zpěv.

Stejně taková, jaký byl pan učitel, byla i paní učitelová. Oba se zajímali o zdraví dětí i rodičů, a když se dověděli, že je někdo nemocen, hned se za ním starostlivě vypravili. Mnohým byli nápomocni svými radami.

Bětuška se tam učila šest let a naučila se vše potřebné pro život včetně práce. Když se za panem učitelem vydala o několik let později, zjistila, že je již mrtev. Hřbitov byl v den pohřbu plný lidí a plný pláče jako nikdy. Chvalořeč farářovu si pan učitel jistě za své skutky a za svou povahu zasloužil. Vždyť to byl on, který by se pro ostatní rozdal a který přispěl nejen k rozvoji vesnice a jejích obyvatel.

Text celé povídky Pan učitel si můžete přečíst v naší čítance.