Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• Božena Němcová tuto povídku napsala pro učitelský kalendář
• povídka poukazuje na potřebu vzdělání a na vztah venkovanů k učiteli, ale také vykresluje, jaký má být učitel sám; dříve totiž na vesnických školách mnohdy učili lidé bez dostatečného vzdělání
• do jisté míry je odrazem dětství Boženy Němcové

Povídka přináší poučení, jak je důležité vzdělání a mít dobrého ducha. Ukazuje, jak může být i učení ve škole zábavné, máte-li kvalitního pedagoga.
Pan učitel je povídkou z knihy Dívá Bára a jiné prózy od autorky Boženy Němcové.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Divá Bára a jiné prózy. Vydalo nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 1983. Knížku uspořádal, medailón o autorovi napsal a ediční poznámkou opatřil Mojmír Otruba. Celkový počet stran: 269.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Pan učitel - pocházel ze zámožné rodiny; stal se ale raději chudým, avšak kvalitním učitelem, než aby byl bohatý a nekvalitní učitel; nikdy se nehněval, nerad trestal své žáky; měl ženu Verunku, která mu ve všem pomáhala; byl velmi skromný; učení se věnoval 30 let; podporoval chudé děti a sirotky ve studiu
Bětuška - mladá dívka z města; rodiče ji poslali na učení do obce Chvalína; zprvu se školy velmi bála, když však poznala svého pana učitele, všechen strach z ní opadl; měla ho velmi ráda a ráda na něj vzpomínala

DĚJ:

Bětušce bylo šest let, když ji rodiče poslali do vesnické školy do Chvalína. Mohla sice navštěvovat hodinu cesty vzdálenou městskou školu, ale rodiče se báli, že by jejich dcera zvlčila, byla-li by celý den sama. Bětuška se tedy dostala do výchovy u své kmotry a kmotra ve Chvalíně, kde ji měla na starosti také hodná teta Anežka.

Velmi se bála jít do školy díky povídačkám, které slyšela od svých kamarádů doma. Právě Anežka ji uklidňovala, že zdejší pan učitel je hodný pán a pokud bude hodná ona sama, bude hodný i pan učitel na ni.
Počáteční nervozita z Bětušky opadla při prvním setkání s milým učitelem. Velmi rychle přivykla škole i spolužákům a tuze ráda poslouchala vyprávění pana učitele.

Bětuška v knize popisuje, jak se učili číst, počítat, mluvnici, náboženství, zeměpis, zpěv a k tomu občasné vyprávění z historie a přírodopisu. Pan učitel na děti nikdy nekřičel, málo je trestal, ale když už musel nějakému dítku udělit trest, zakázal mu zúčastnit se nedělní procházky, které všechny děti tak moc zbožňovaly. Mnohdy by raději zvolily fyzický trest nežli toto ochuzení. Nestrpěl žalování jeden na druhého, nečistotné děti či nezpůsobné návyky.

Pan učitel však nebyl přívětivý pouze ke svým žákům, ale také k dospělým. Vždy velmi rád a ochotně poradil a nikdy nic za své rady nežádal. Za ženu měl stejně tak hodnou paní, která se o děti starala se stejnou láskou jako její muž. Byla to velmi milá, čiperná a přívětivá žena. Když maminka nějakého dítka stonala, hned druhý den navštívila nemocnou s dobrým jídlem a vším potřebným k uzdravení. Pan učitel se také velmi rád staral o chudé děti, kterým zdarma sháněl školní pomůcky u velebných pánů.

Bětuška navštěvovala chvalínskou školu šest let, a i později na svého pana učitele velmi ráda vzpomínala. Když se dozvěděla, že pan učitel stůně, vydala se za ním na návštěvu. Chtěla jej ještě naposledy vidět. Přijela však pozdě, ten den se zrovna konal jeho pohřeb. Překvapením však bylo, že se krajina kolem Chvalína změnila k lepšímu. Dle názoru zdejších lidí za to mohl vliv moudrého učitele na své žáky, kteří nyní začínali obhospodařovat okolí.

Na pohřbu se všichni přítomní dozvěděli o jeho životě. Pocházel ze zámožné rodiny a propadl studiím, okolnosti jej však donutily se studii skončit. Začal se tak věnovat vychovatelství, aby své poznatky předával dále. Jeho žena Verunka mu byla po celý život věrnou pomocnicí. Velmi se milovali a po smrti své ženy už jen chřadl a stonal. Na hřbitově mu zdobí hrob krásný pomník, avšak trvalejší a krásnější je ten, který přetrvává v srdci každého jeho žáka.