Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Povídky. Vydalo nakladatelství Lidové noviny v Praze roku 2002. Celkový počet stran: 550. ISBN 80-7106-477-7.

SEZNAM POVÍDEK V TOMTO VYDÁNÍ:

1. Domácí nemoc
2. Obrázek vesnický
3. Sestry
4. Čtyři doby
5. Karla
6. Divá Bára
7. Chudí lidé
8. V zámku a v podzámčí
9. Dobrý člověk
10. Chyže pod horami
11. Cesta z pouti

DĚJ VYBRANÝCH POVÍDEK:

Sestry

Byly jednou dvě sestry, jejichž maminka již umřela, a tak zůstaly na vše samy. Nejstarší dcera se jmenovala Johanka, byla již vdaná, a spolu s manželem Burkhardem se starala o mladší sestru Hedviku.
Hedvika byla zahleděná do mladého královského myslivce, který si ji zvolil za manželku.

Jednoho dne, když královna slavila narozeniny, uspořádala oslavu, na kterou mohli přijet všichni lidé z vesnic a měst. Hedvika se s Robertem dohodla, aby na oslavu také dorazil, že ho chce představit Johance, Burkhardovi a říci jim o svatbě. Ovšem Robert na oslavu nedorazil. Johanka požádala Hedviku, zda by jí na chvíli pohlídala syna. Mladší sestra souhlasila a šla si s chlapcem hrát ven.
Najednou uslyšela nějaký zvuk a uviděla stín. To se z houští vynořil Robert s krásnou kněžnou. Hedvice se udělalo nevolno a omdlela. Zde ji našli procházející lidé a odnesli ji domů. Hedvika se od tohoto okamžiku hluboce rozstonala...

Jednoho dne, když za ní přišla Johanka na návštěvu, našla Hedviku ležet v posteli s mrtvým dítětem v náručí. Sestra se lekla, dala dítě do truhly a utíkala ho pochovat k lesu.
Další den jeli páni na lov a jejich lovecký pes našel pohřbené dítě. Zpráva se rychle roznesla a Johanka musela přiznat pravdu Burkhardovi a přiznat se soudu. Hedvika dostala trest rok, Johanka 9 měsíců.

Když si svůj trest odpykala, vrátila se k manželovi a Hedvice se ještě přitížilo. Doktor jí nedával velké šance. To už se ale Hedvika druhého dne nedožila. Nikomu neřekla, s kým čekala dítě, jen pravila, že mu odpouští...

Divá Bára

Hlavní postavou je Jakub, který byl již starší, ale ještě neměl ženu a dítě. Ovšem po dítěti velmi toužil, proto se rozhodl, že si vezme děvečku Báru. Měli spolu krásné děťátko, kterému dali jméno po matce.

Když jednou přišla na návštěvu sousedka do chalupy, našla maminku Báru v posteli polomrtvou. Svolané kmotry rozšířily, že Báru zabila polednice. Jedna z kmoter pronesla, zda polednice místo Barušky nepodstrčila divé dítě. Od té doby se maminka Bára nemohla pořádně uzdravit. Za několik let umřela.

Jakub se již vícekrát nechtěl oženit. Když dcerka Bára dosáhla patnácti let, žádné děvče se jí nemohlo rovnat ve velikosti a síle. Celé dětství měla pouze dva nejlepší kamarády - Elšku, dceru faráře a Josífka, syna kostelníka. Všichni rostli, a tak se pan farář s paní Pepinkou, tetou Elšky, rozhodli, že se pojede do Prahy učit slušnému chování. Má tam tetu, tak prý bude bydlet u ní.

Po třech letech se Elška vrátila a Bára byla ráda, že ji po tak dlouhé dob vidí. Po návratu z Prahy se Pepinka rozhodla, že Elšku provdá a pan farář souhlasil. Teta neteři vybrala za muže bohatého správce ze sousedního panství. Elška si ho však brát nechtěla, byla zamilovaná do doktora, kterého poznala v Praze. Svěřila se s tím Báře.

Pepinka pozvala pana správce, ale to už měla Bára svůj plán vymyšlený. Přehodila přes sebe bílou plachtu a šla na louku k lesu.
Byl už večer, když šli pana správce vyprovodit další dva páni, vtom ale uviděli Báru. Muži se rozběhli k vesnici a zavolali na pomoc ostatní lidi. Pan správce se zhroutil k zemi. Mezitím mu Bára řekla, že jestli ještě jednou přijde, je s ním konec.
Pak se vrátila k vesnici, ale v tu chvíli se za ní vyřítili vesničané. Dala se na útěk k řece, skočila do vody a na břehu po ní zůstala pouze zástěra. Všichni věděli, že patří jí a měli na ni vztek. Připravili si tak pro ni trest, že noc stráví v kostnici. Elška se jí jediná zastávala. Bára ovšem nelitovala toho, co provedla...

Přišel za ní otec a řekl dceři, ať se nebojí, že přespí pod oknem, a kdyby něco chtěla, ať zaťuká.
Jen se ráno trochu rozednilo, šel kolem mladý myslivec, jemuž se Bára velmi líbila. Vešel dovnitř do kostnice a vyznal jí své city, ona mu je opětovala zpět.

Ráno, když vesničané Báře otevřeli dveře, aby mohla jít domů, vyrazila s myslivcem rovnou za otcem, aby jim dal své požehnání. Konala se tak dvojitá svatba. Elška si brala doktora z Prahy a Bára svého myslivce.

Po svatbě se spolu s otcem přestěhovali do vesnice za lesem, kde Báru měli všichni rádi a už jí nikdo neřekl Divá Bára.