Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V zámku bylo práce a běhu. Služebnictvo provětrávalo pokoje, rovnalo se, aby vrchnost našla vše v nejlepším pořádku. Na druhý den měla přijet paní. Všichni se těšili - jak na dvoře, tak i zámecký lid. "Dá pánbůh, bude snad i lepšího výdělku," povídali si chudí.
Druhý den v pohodlném kočáru přijela milostpaní Skočdopolová ze Springenfeldu, komorná, mamzel a anglický psík Joli. Když ještě neměl pan Skočdopole tolik peněz, lidé o něm nic nevěděli. Neměli zámek, služebnictvo ani psíka. Ale když se peníze hromadily, nevěděl co s nimi. Tedy znelíbilo se paní Skočdopolové její jméno, koupilo se jméno von Springenfeld. Koupilo se panství, koně, chrti, najalo se služebnictvo. Paní nebyla nehezká, ale k tomu jí přispívala její komorná. Mamzel Sára na ni měla vliv, když jí řekla, že u hraběnky (tam dříve sloužila) měli psíka z Anglicka, musela ho mít taky. Jeden její dobrý přítel, aby se bohaté paní zavděčil, objednal jí žádaného mazánka a zaplatil za něj 80 dukátů. Myslel si, že mu je splatí a nepletl se, neboť tím si získal paninu přízeň. To bylo radosti. Dali mu jméno Joli a ustanovil se pro něj přísný řád, který se musel dodržovat. Lokaj mu na porcelánovém talíři na stůl jídlo nosil a vždy prostřel. Nechtělo-li psisko jíst ani se mazlit, poslali k němu lékaře.
Jedenkrát se paní ze Springenfeldu roznemohla a Joli celé dny ležel u její postele. Po Sářině radě, kdyby ji měl Joli přežít, mu ustanovila pěti set zlatých na doživotní penzi. Pan Skočdopole její ustanovení neschvaloval, ale v jejich marnostech jí odpor nekladl. On sám měl hodně svých slabostí, ale přitom byl srdečný, urozenost vysoko nestavěl, staré jméno mu bylo milejší. Jeho přátelé byli samí lovci, nedbali tak přísně na etiketu, proto se v jejich společnosti často zdržoval. Služebníci i úředníci měli rádi více pána než paní. Mamzel Sáru taky nikdo neměl rád. Ráda by vládla celému domu i na panství, ale to se jí nedařilo. Kuchaři nepřála, ani pannu Klárku vystát nemohla. Klárinka byla hezčí než mamzel, byla tichá, hodná. Klárku každý miloval, nejvíce správcůj písař, proto ho Sára nenáviděla, chtěla aby jí se dvořil. Také ji uráželo, že jí "panno" říkal a ne mamzel.
Obyvatelé pod kopcem se dělili do tří tříd. Do první patřili hospodáři, ve druhé byli chudší řemeslníci, kteří jen kousek pole vlastnili a do třetí patřila tzv. podruhovina zvaná lůza. Tady mezi podruhovinou začínají příběhy lidí, kteří nemají co do úst, nemají mnohdy ani kde spát.
Kvůli zprávám o choleře musela mladá Karásková opustit i se svými dvěma dětmi, vyhublá a v záplavových šatech, přístřeší u tety. Nesla to těžce, ale odešla. Když procházeli přes potok po mostě, vidělo ji pár dělnic. Začaly o všeličem hovořit, hlavně o Karáskové, jak se kdysi dobře měla, krev a mléko, čistá jako kvítí. Paničky se o ni praly, každá ji chtěla za panskou. Ale ona měla ráda Karáska. Jenže karáska zabilo lešení a na pohřeb dala všechny své úspory. Od té doby leda se vlekla.
Co si zatím ženy o Kateřině Karáskové povídaly, ona se s dětmi ubírala na louku, tam podala Vojtovi opečený brambor, který dostala od tety. Vojta se zavzpomínal, jaké to bylo s tatínkem, jak mu koupil na pouti trubku, jak ho houpal na koleni. Říkal svému bratříčkovi "Milý Jozífku, až budeš větší, vše ti ukážu, holečku", to byly časy. Jozífek byl studený, pusu měl suchou, proto Vojta běžel vyprosit o kousek jídla. Šel do zámku, odkud ho už jednou vyhodili. Tam stál tlustý vrátný, který ho vyslechl, ten mu dal krajíc chleba. Pak šla kolem Klárinka, ta mu donesla kus pečeně, buchty a stříbrný dvacetník. Vojtěch doběhl ke kříži za matkou Josífkem, volal už z dálky radostí, že ho nevyhodili. Josífek spal, buchtu mu dal na přikrývku, aby ji viděl, až se probudí. On se mezitím s matkou poctivě rozdělil. Poté se chtěl rozběhnout pro žejdlík mléka, uviděl, že se Josífek probudil, tak se u něj zastavil. "A teď doběhnu pro mléko, aby se Josífek radoval," řekl, "je tak bledý a studený." Matka se bála, že Josífkovi, kterém bylo pouze rok, nebude žádné pomoci. Položila mu ruku na čelo, to měl studené jako led, naklonila se nad něj, třesoucí rukou mu dala ruku na srdíčko, ale on nereagoval, tehdy vydechl naposledy. Plakaly u něj do večera, až je našel krejčí Sýkora. Ten také neměl peněz na zbyt od té doby, co přišli jiní krejčí z Vídně. Vzal chlapce do náruče a odnesl ho k sobě domů. Sýkora běžel zajistit rakev, hrob i pohřeb. Pak chlapečka uložili do malé rakve, obložili ho kvítím, obrázky a křížkem od Sýkorovi dcery. Sýkorová je uložila do postele s peřinou a Vojta se přitulil k matce. Na druhý den pochovávali Karáskovou i s Jozífkem. Malý Vojta zůstal u Sýkorů. Na druhý den se roznesla zpráva o choleře. Na dvoře byl strach z chudiny. Paní ze Springenfeldu se velmi bála. Doktora si zavolala. Ptala se, kde se nemoc vzala a on se rozpovídal. Klárka nezapomněla na svůj příslib a Vojtovi každý den jídlo nosila, ten se se Sýkorovými rozdělil. Sára se mezitím spikla s panem Jacquasem. Jednoho dne se ztratil Joli, našel ho Vojta, ale bál se ho vrátit, šel tam až s Kalinou. Za to měl zůstat na zámku. Zůstal. Mezitím Skočdopole nařídil dál chudým lidem namleté obilí, žito, pšenici i hrachu. Vojtěch začal na zámku pracovat jako páže, ale večer vždy běhal k Sýkorovým. Vojtěch se stával hezčí a zdravější. Panstvo odjelo na letohrádek, ten byl kousek od zámku. Někteří sluhové zůstali v zámku, ani Sára nejela. Ta řekla, že jí není dobře, ale měla v úmyslu být s panem Jacquasem a střádat zlé plány. Z letohrádku se vraceli buď na loďkách či kočárech. Další den hosté nevěděli, na jakou stranu se mají rozběhnout, měli strach. Paní ze Springenfeldu byla na smrt nemocná. Zavolali doktora, všichni se obávali, jestli to není cholera. I pan Skočdopole byl u ní. Paní podala list svému muži, kde Sáře výpověď dala. Ten ho měl podepsat a dát ji ho. Sára byla zlá, když ho dostala. Paní bylo zle, vskutku měla choleru a z ní spadla do horeček. Klárka s matkou se střídali u její postele. V zámku zůstali jen dva věrní přátelé pána. Nemoc se nelepšila ani nehoršila, sám doktor nevěděl, zda je naděje. Paní ležela bez vědomí, údy jako olovněné, oči nešly otevřít, jen vědomí se jí vracelo. Slyšela hlasy Klárky a její matky. Oči otevřela, až když přišel Vojta s Jolínkem. Od té doby se lepšila. S doktorem často rozmlouvala, a když odešel, často byla zamyšlena. Pomalu se léčila, ale doktor jí doporučil modřejší nebe a slunce. Vojtovi mezitím zajistila peníze na učení a taky ho oblékla. Na druhý den na zámek dovedl pan nadlesní chlapce mladšího než Vojtu, byl to nevlastní syn pana Skočdopole. Paní ho přijala, chtěla, aby je měl za rodiče. Vojta se s ním taky spřátelil. Paní začala pomáhat chudým, stavěly se školy, nemocnice. Vojta chce jít do učení na doktora. Klárka a Kalina měli veselku. Do Itálie odjíždí paní i s mužem. Na zámku to funguje. Srdce její je už zdrávo a vůle dobrá.

Čtenářský deník	-	Babička, Babička (2), Babička (3), Babička (4), Babička (5), Babička (6), Babička (7), Babička (8), Babička (9), Babička (10), Babička (11), Babička (12), Babička (13), Babička (14), Babička (15), Babička (16), Babička (17), Babička (18), Babička (19), Babička (20), Babička (21), Babička (22), Babička (23), Babička (24)
	-	Babička (několika slovy)
	-	Babička (rozbor), Babička (rozbor) (2), Babička (rozbor) (3), Babička (rozbor) (4)
	-	Babička (vlastní názor)
	-	Baruška
	-	Chudí lidé, Chudí lidé (2)
	-	Chýše pod horami, Chýše pod horami (2), Chýše pod horami (3), Chýše pod horami (4)
	-	Divá Bára, Divá Bára (2), Divá Bára (3), Divá Bára (4), Divá Bára (5), Divá Bára (6), Divá Bára (7), Divá Bára (8), Divá Bára (9), Divá Bára (10), Divá Bára (11), Divá Bára (12), Divá Bára (13), Divá Bára (14), Divá Bára (15), Divá Bára (16), Divá Bára (17), Divá Bára (18), Divá Bára (19), Divá Bára (20), Divá Bára (21), Divá Bára (22), Divá Bára (23), Divá Bára (24), Divá Bára (25), Divá Bára (26), Divá Bára (27), Divá Bára (28), Divá Bára (29), Divá Bára (30), Divá Bára (31), Divá Bára (32), Divá Bára (33)
	-	Dobrý člověk, Dobrý člověk (2)
	-	Karla, Karla (2), Karla (3), Karla (4), Karla (5), Karla (6), Karla (7), Karla (8)
	-	Karla a jiné povídky, Karla a jiné povídky (2)
	-	Kdo je hloupější? (Národní báchorky a pověsti - I)
	-	Moudrý zlatník (Velká kniha pohádek)
	-	O chytré princezně (Pohádky a pověsti)
	-	O Popelce
	-	Pan učitel, Pan učitel (2), Pan učitel (3)
	-	Pohádka bez konce (Pohádky)
	-	Pohádky, Pohádky (2), Pohádky (3)
	-	Pohorská vesnice
	-	Povídky
	-	Rozárka: Pomněnka šlechetné duše
	-	Sedmero krkavců (Velká kniha pohádek), Sedmero krkavců (Velká kniha pohádek) (2)
	-	Sůl nad zlato a jiné pohádky
	-	Týden pohádek Boženy Němcové
	-	V zámku a v podzámčí, V zámku a v podzámčí (2), V zámku a v podzámčí (3), V zámku a v podzámčí (4), V zámku a v podzámčí (5), V zámku a v podzámčí (6), V zámku a v podzámčí (7), V zámku a v podzámčí (8), V zámku a v podzámčí (9), V zámku a v podzámčí (10), V zámku a v podzámčí (11), V zámku a v podzámčí (12), V zámku a v podzámčí (13), V zámku a v podzámčí (14), V zámku a v podzámčí (15)
	-	V zámku a v podzámčí (rozbor), V zámku a v podzámčí (rozbor) (2), V zámku a v podzámčí (rozbor) (3)

Čítanka	-	Anděl strážce (Národní báchorky a pověsti - II)
	-	Babička, Babička (2), Babička (3), Babička (4), Babička (5), Babička (6), Babička (7), Babička (8), Babička (9), Babička (10), Babička (11), Babička (12), Babička (13), Babička (14), Babička (15), Babička (16), Babička (17), Babička (18)
	-	Babička (celá kniha / e-book)
	-	Básně a jiné práce, Básně a jiné práce (2), Básně a jiné práce (3), Básně a jiné práce (4), Básně a jiné práce (5)
	-	Cesta z pouti
	-	Chudí lidé, Chudí lidé (2), Chudí lidé (3), Chudí lidé (4)
	-	Chudí lidé (celá kniha / e-book)
	-	Chýše pod horami, Chýše pod horami (2), Chýše pod horami (3)
	-	Chýše pod horami (celá kniha / e-book)
	-	Chytrá horákyně (Pohádky)
	-	Čert a Káča (Pohádky)
	-	Čertův švagr (Národní báchorky a pověsti - I)
	-	Čtyry doby
	-	Divá Bára, Divá Bára (2), Divá Bára (3)
	-	Divá Bára (celá kniha / e-book)
	-	Dlouhá noc
	-	Dobré kmotřinky (Národní báchorky a pověsti - II)
	-	Dobrý člověk, Dobrý člověk (2), Dobrý člověk (3), Dobrý člověk (4)
	-	Dobrý člověk (celá povídka / e-book)
	-	Hvězda má
	-	Jak Jaromil k štěstí přišel (Národní báchorky a pověsti - I)
	-	Karla, Karla (2), Karla (3), Karla (4)
	-	Karla (celá povídka / e-book)
	-	Kdo je hloupější? (Národní báchorky a pověsti - I)
	-	Moudrý zlatník (Národní báchorky a pověsti - II)
	-	Neohrožený Mikeš (Národní báchorky a pověsti - I)
	-	O bílém hadu (Národní báchorky a pověsti - II)
	-	O černé princezně (Národní báchorky a pověsti - I)
	-	O dvanácti měsíčkách (Slovenské pohádky a pověsti - I)
	-	O hloupém Honzovi (Pohádky)
	-	O Jozovi (Národní báchorky a pověsti - I)
	-	O kocouru, kohoutu a kose (Národní báchorky a pověsti - II)
	-	O labuti (Národní báchorky a pověsti - I)
	-	O mluvícím ptáku, živé vodě a třech zlatých jabloních (Národní báchorky a pověsti - I)
	-	O Pánu Bohu, O Pánu Bohu (2)
	-	O Popelce (Národní báchorky a pověsti - I)
	-	O princezně se zlatou hvězdou na čele (Národní báchorky a pověsti - II)
	-	O zlatém kolovrátku (Národní báchorky a pověsti - I)
	-	Obrázek vesnický
	-	Pan učitel
	-	Pohádka bez konce (Pohádky)
	-	Pohádka o perníkové chaloupce (Pohádky)
	-	Pohorská vesnice, Pohorská vesnice (2), Pohorská vesnice (3), Pohorská vesnice (4), Pohorská vesnice (5), Pohorská vesnice (6), Pohorská vesnice (7), Pohorská vesnice (8)
	-	Potrestaná pýcha (Národní báchorky a pověsti - II)
	-	Rozárka: Pomněnka šlechetné duše
	-	Sedlák milostpánem (Národní báchorky a pověsti - II)
	-	Sedmero krkavců (Národní báchorky a pověsti - II)
	-	Selka a Honza (Národní báchorky a pověsti - II)
	-	Sestry, Sestry (2), Sestry (3), Sestry (4)
	-	Sestry (celá kniha / e-book)
	-	Šternberk (Národní báchorky a pověsti - I)
	-	V zámku a v podzámčí, V zámku a v podzámčí (2), V zámku a v podzámčí (3), V zámku a v podzámčí (4)
	-	Vodní paní (Národní báchorky a pověsti - I)
	-	Zasnoubení
	-	Zlatý vrch (Národní báchorky a pověsti - II)