Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

I.
V první kapitole jsou popsány vztahy mezi lidmi na zámku. Paní Skočdopolová si nejdříve koupila jméno, k tomu musela mít i panství, služebnictvo a konečně komornou, kterou se jí stala mamsel Sára. Poznáváme zde pana Skočdopoleho, správce, písaře Kalinu a jeho milou Klárinku, která se stala panskou a kterou mamsel nenáviděla, protože Klárka měla větší úspěch u mužů. Paní chtěla mít vše na vysoké úrovni, a proto s radostí dělala vše, co jí Sára, jakožto bývalá komorná samotné hraběnky, poradila. Tímto způsobem si paní ze Springenfeldu pořídila i malého psíčka Jolinka, o kterého se mamsel musela starat a který byl paniným skutečným miláčkem.

II.
Společnost se v této době rozdělovala do tří vrstev. První skupina byla obsazena panstvem a šlechtici - ovládali ostatní vrstvy. Druhá skupina obsahovala městský lid, sedláky a statkáře. Třetí skupina obsahovala všechny ostatní obyvatele - chudé řemeslníky a lidi, kteří měli jen střechu nad hlavou, a mnohdy ani to ne. Chudí lidé společně žili v jakýchsi komorách. Když se objevila cholera, musela se kapacita těchto komor snížit. Jedna z "vystěhovalců" byla i pani Karásková se svými dvěma syny, osmiletým Vojtíškem a miminkem Josífkem.

III.
Tato neúplná rodina byla velmi chudá, neměla střechu nad hlavou a ani nic co dát do pusy. Vojtěch byl sice mladičký, ale byl své matce oporou. Staral se o Josífka a teď v nouzi se rozhodl, že se vydá do zámecké kuchyně pro něco k snědku. A měl štěstí. Potkal hodného vrátného a také panskou Klárku, jež mu řekla, že si sem má každý den chodit pro jídlo a dala mu i dvacetník. Matka s Vojtíškem se najedli, zatímco malý, ale celý bledý Josífek spal. Když zanedlouho pootevřel očička, vydal ze sebe poslední vzdech. Byl moc slaboučký a zemřel.

IV.
Karásková měla štěstí, že ji potkal krejčí Sýkora a se svou rodinou jí i Vojtíškovi poskytli nocleh a zařídili vše potřebné na pohřbení malého Josífka. Vojtíšek se ale z jedné smrti nevzpamatoval a už tu byla druhá. Přes noc mu na choleru zemřela i paní Karásková, jeho matka. Chlapec byl úplně na dně, měl štěstí, že ho Sýkorovi přijali do své rodiny.

V.
Po smrti Karáskové se po městě roznesl strach z cholery a zaváděla se různá opatření. Hlavně ta nejvyšší vrstva ještě více chudými opovrhovala a nechtěla s nimi mít nic společného. Pan doktor měl rozhovor s paní Skočdopolovou o chudobě, o nedostatku nemocnic a vůbec o důvodech objevu nemoci mezi těmito vrstvami. Paní slíbila, že promluví o bídě s manželem, ale v okamžiku, kdy se vrátil z lovu se spoustou hostů, na to úplně zapomněla. V této kapitole se seznamujeme také s komorníkem Jacquesem, který využíval mamsel Sáru ke svému prospěchu. Měli spolu plán, že mamsel ho dostane do domu k paní Skočdopolové a pak se o vládu spolu nějak podělí.

VI.
Mamsel Sára však v přítomnosti Jacquese byla jako v oblacích a měla oči jenom pro něj. A tak se jednou stalo, že když ve svém pokoji s komorníkem cukrovala, utekl jí panin miláček Jolínek na zahradu, kde se později objevil i velký zuřivý pes. Na zámku bylo vše najednou vzhůru nohama, paní se na Sáru velmi zlobila a modlila se, aby se Jolínek našel živ a zdráv. A také že našel (tím začíná naprostý zvrat v životě Vojtíška). Našel ho malý Vojtíšek, kterého Kalina následně doprovodil s psíčkem na zámek. Paní si pro svou vděčnost, ale také proto že se jí chlapec líbil, vzala Vojtíška k sobě do zámku, kde dostal nové šaty a Joliho na starosti.

VII.
Celá sedmá kapitolka líčí, jak se mamsel Sára připravovala na návštěvu Jacquese a poté následuje jejich dlouhý dialog, ve kterém mimo jiné řešili to, jak společně budou "vládnout" na zámku, jak se zbaví malého Vojtíška a ani o Jolim nemluvili hezky. Jak byli zabraní do konverzace a sami do sebe, nevšimli si, že je za dveřmi někdo poslouchá.

VIII.
Pro jejich smůlu byla právě paní Skočkodopolová tím, kdo slyšel celý jejich rozhovor, proto ihned nechala Sáru ze zámku vyhodil. Jenže paní z toho těžce onemocněla, ležela více jak tři týdny. Po své nemoci se však naprosto změnila. Kalina dostal místo pojezdného, jeho milá na svatbu tučné věno a konečně Vojtíšek dostal nový krásný oděv a byl poslán do učení k doktorovi, kterým se toužil stát. Tudíž Vojtíšek byl nyní v rukou doktora, jenž dostal potřebné peníze na jeho vzdělání a výchovu.

IX.
Na zámku se událo mnoho změn. Paní Sýkorová se stala klíčnicí. Manželé Skočdopolovi zafinancovali stavění nemocnic, kostelů a dalších potřebných zřízení a konečně si adoptovali malého Emilka, společně se kterým odjeli ze zámku do Itálie, kde se paní měla ještě pořádně doléčit.

VLASTNÍ NÁZOR:

Myslím, že hlavním tématem tohoto díla je vztah mezi chudými a bohatými vrstvami. Kniha je podaná tak, že bohatí mají svůj vlastní život a chudí také, což je naznačeno v samotném názvu knihy V zámku a v podzámčí. Lidé sice spolu žijí, navzájem se potřebují, ale bohatí k chudákům jsou spíše bezohlední. Na jednu stranu na ně nadávají, že přinesli do zámku choleru, jak žijí ve špíně apod., ale na druhou stranu oni sami jim neposkytnou takové podmínky, aby mohli být lepší, aby měli čisté komory, aby jich nežilo tolik pohromadě... A sami si žijí bezstarostně na vysoké noze. Až v závěru knihy se tento vztah mění (po nemoci paní Skočdopolové).

Velmi dobře vidíme tento rozdíl na tom, jak si žije rozmazlený psíček Joli, který si lebedí v peřinách a dostává pouze to nejlepší jídlo, zatímco malý Josífek vdovy Karáskové umře hlady. Tento velmi silný kontrast je jedním ze znaků romantismu, které se objevují i v tomto díle. Není to ale jediný kontrast - můžeme jich zde najít mnohem více, např. když se podíváme na bohaté, přepychové prostředí zámku a oproti tomu na chudé a "umouněné" místnosti, kde žijí poddaní. Jak už jsem naznačila, nejde ale jen o prostředí, velké rozdíly jsou i v lidech - stačí, když se podíváme na hodnou, laskavou a obětavou Klárku, a oproti ní postavíme zlou a vypočítavou Sáru.

Řekla bych, že je zde také trochu poukázáno na podlézavost. Zejména někteří lidé z druhé vrstvy obyvatelstva se mohli "přetrhnout", aby se paní Skočdopolové něčím zavděčili, aby si ji nerozhněvali. Jen doktor, který byl proto přezdíván "Hrubián", nebyl žádná "vlezdoprdelka" a své vážnosti nabyl až ve chvíli, kdy se v zámku objevila cholera.

Charakteristika Vojtíška - já osobně shledávám tohoto chlapce velmi statečného. Dokázal se postarat nejen o svého mladšího brášku, ale i o svou matku. Nebál se kvůli své rodině vydat do zámku i přesto, že ho matka varovala. Ustál smrt svého bratra a následně i své matky a byl moc vděčný Sýkorovým, kteří se ho ujali. Poté se zavděčil i samotné paní Skočdopolové, které věrně sloužil a dostal za to náležitou odměnu, možnost studovat.

Vývoj paní Skočdopolové von Springenfeld - paní je nejdříve taková "hogo fogo", chce mít vše jako hraběnka, je na úrovni, užívá si zábavy a nehledí na chudobu, která panuje v podzámčí. Po své nemoci se však změnila, nechala budovat nemocnice, Vojtíškovi se od ní dostalo vzdělání, Kalina se stal pojezdným atd. Na vývoj této postavy se můžeme podívat ze dvou úhlů. Jeden pohled je spíš takový romantický, kdy si říkáme, že je to hodně velká přeměna, že by taková nóbl paní najednou začala inklinovat a pomáhat chudým vrstvám a že by si adoptovala sirotka. Ale na druhou stranu, z toho realistického pohledu, to můžeme odůvodnit tím, že i ona pocházela z chudé vrstvy, že se nenarodila boháčům (jak se v knize dovídáme), a proto si vzpomněla na svou dřívější chudobu a chtěla ji zmírnit současným vrstvám úplné spodiny.

Mezi znaky realismu patří samozřejmě popisy - ať už se jedná o popisy postav, nebo o popisování každodenního života chudých; popisné pasáže jsou zde velmi časté, přestože na rozdíl od Babičky už se nejedná o tak rozsáhlé a zdlouhavé popisy, díky čemuž se mi dílo četlo o něco lépe než Babička. Když už jsem u toho porovnávání, musím říci, že se mi zde líbilo to, že se jednalo (alespoň zpočátku) o skutečně reálné zobrazení situace - u Babičky jsem si stále uvědomovala to, že "takhle by se to prostě ve skutečnosti nikdy asi nestalo"... Tady byl ovšem život lidí z podzámčí vylíčený bez všech příkras, takový, jaký doopravdy byl, a to se mi líbilo.

V doslovu je formou otázek čtenáře a odpovědí spisovatele řečeno, jak to se všemi postavami nakonec dopadlo. Ve výsledku mi to připadá až takové moc zidealizované. Všichni jako v pohádce dopadli tak, jak si zasloužili...