Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Největší rozdíly jsou mezi zámkem a podzámčím. Dále je zde popsán rozdíl mezi bezstarostným životem v přepychu a hladem, chudobou a zápasem s cholerou. Je zde kontrast mezi osudy psa Joliho, který má každý den vybrané lahůdky, a malého Josífka, jenž zemřel hladem. Výrazný rozdíl nalezneme i mezi zlou mamzel Sárou a klíčnicí Klárkou, která je velice obětavá a každý den se dělí o své jídlo s Vojtěchem.

JAK AUTORKA POPISUJE ŠLECHTICKÉ PROSTŘEDÍ? SVÉ TVRZENÍ DOLOŽTE CITACÍ Z TEXTU, POPŘ. UVEĎTE KONKRÉTNÍ SITUACE Z TEXTU.

Výrazně odděleno od zbytku města.

Zámek stál na vršku a pod ním leželo městečko. Řeka tekoucí okolo města u paty vršku dělala hranice mezi majetností panskou a městskou a jedním pramenem jejím bylo město kolkolem obehnáno.

Šlechtici mají vše - dostatek jídla, čistý dům, pohodlí, peníze i přepych.

Do první třídy počítali se zámožní hospodáři, co měli svůj dům, dvorec a hodně polí a jejichž paní a dcery klobouky nosily a v parádním pokoji kávové společnosti dávaly.
Z těch boháčů volila se obyčejně městská rada a starosta dle rady starého přísloví "kde peníze, tu i rozum".

Pani Skočdopolová naslouchá mamzel Sáře, nechává se jí zcela ovládat. Pořídí si tedy psa, aby se vyrovnala hraběnce, o které stále hovoří Sára.

Psíčka by měla mít vaše milost. Měli jsme u nás (tj. u hraběnky) také jednoho, dostali jsme ho z Anglicka - ach rozkošný můj Žoli - nemohu naň zapomenout! - a tu začalo o něm vypravovat, doložila, že takové psisko mít patří k nóbl tónu. - Paní ze Sprigenfeldu hned se pídila po psíčku a jeden dobrý přítel, chtěje se bohaté paní zavděčit, objednal jí žádaného mazánka - a dal za něj osmdesáte dukátů.

Starost o psa je na prvním místě - má dostatek jídla, pozornosti, pohodlí. Vypovídá to dosti o tom, co bylo pro paní Skočdopolovou důležité.

Sára snídala, snídal i on, kávu neb smetánku, a po snídani donesla ho Sára k paní, aby se s ním trochu potěšila... Vykoupala psíka, učesala, zaobalila do tenkého prostěradla, přikryla modrou atlasovou pokrývkou, která již k tomu určena byla, a nechala na polštáři uschnouti.

V poledne měl k druhému snídání trochu zadělávaného masa a ve čtyři hodiny sekaninku z prsíček kuřích, koroptvích neb z jiného lehko záživného masa.

JAK AUTORKA POPISUJE PROSTŘEDÍ CHUDINY? DOLOŽTE CITACÍ.

Chudina je nejpodřadnější a ta nejhorší součást města. Z ní pochází všechny nemoci.

Třetí třída konečně byla tak zvaná lůza, podruhovina, která živa byla "z ruky do úst". - Tuto kdyby chtěl kdo přirovnat v čemkoli s třídou první, bylo by to největší urážkou pro ně bývalo.

Nemají domov a toulají se po světě. Pod střechu je ze soucitu berou chudí lidé. Když už měli kde být, museli za to platit.

Ohřívat se v zimě a vařit svoji potravu chodili tito podruzi do velké ratejny k nádvorníkovi. Za takovou komoru musel podruh platit dvanácte zlatých stříbra nájmu do roka; za tu lacinou činži ale byl zase zavázán majiteli dvora, u něhož bydlel, pracovat po celý rok za jistou mzdu a jinam do práce, byť se mu byla i výnosnější naskytla, najímat se nesměl.

Vojtěch pochází nejprve ze středních poměrů. Poté, co mu zemře otec, se o něj stará matka. Práce má čím dál tím méně, a tak se dostanou do třídy podruhů. Život se Vojtěchovi dále mění po smrti matky a bratříčka. Ujímá se ho Sýkora.

Krejčí Sýkora měl malý domeček bez polí, měl pět dětí - a výdělky šly špatně.

Mlč, Vojtíšku, přej mamince, že má konec trápení, ona by nikdy nebyla zdravá.

Vojtíšek dostává jídlo od vrátného ze zámku a slečny Klárky.
Když zachrání Joliho, dostává se do prostředí zámku.

Paní ze Springenfeldu byla spokojena a oznámila krejčímu, že si Vojtěcha vezme do zámku; myslila, že budou nesmírně potěšeni tím; ale jeden ani druhý se neradoval. Sýkora si Vojtěcha zamiloval a Vojtěch měl Sýkorovic rád víc než kohokoliv jiného.

Ovšem zde není šťastný. Navíc ho paní brala jako loutku, ne jako člověka.

Když chlapce oblékli, pustil se do pláče a styděl se před kým ukázat v bílých punčoškách, při nichž lýtka vyspaná měl, ve fráčku premovaném a kalhotách krátkých aksamitových.

ZHODNOŤTE ZÁVĚR POVÍDKY. DOCHÁZÍ KE ZMĚNĚ CHOVÁNÍ POSTAV? JE KONEC PRAVDĚPODOBNÝ?

Paní Skočdopolová se nestarala o chudé, ale když onemocněla cholerou, pochopila, jak těžký život mají poddaní a začala jim pomáhat. Než paní odjela do Itálie, aby se uzdravila, určila částku, která se měla vydávat na Vojtěchova studie, s pánem položili základní listinu k založení opatrovny pro malé děti a nemocnice. Z hraběnky se stala dobrá lidumilná paní. Spolu s panem Skočdopolem si adoptovali malého kluka, který se jmenoval Emílek.

V dnešní době by takový idylický konec byl spíše nepravděpodobný.

NAJDETE V POVÍDCE ZNAKY REALISMU A ROMANTISMU? SVÉ TVRZENÍ ZDŮVODNĚTE.

Znaky romantismu:

• Protiklad mravní čistoty chudých proti povrchnosti šlechty a pokrytectví služebnictva. - Chudí, i když jim není dobře, myslí na druhé. Ovšem šlechta při takových situacích raději na sebe. Vlastně i Vojtěch v té nejtěžší chvíli myslí na to, aby byla zdravá jeho maminka, než na sebe.
• Výjimečnost hrdinů - Vojtíšek je mimořádný už tím, že překoná vše, co se mu stalo, a snaží se něco dokázat. Dále je výjimečný Sýkora, který se ujme Vojtíška, i když sám má pět dětí a těžko je uživí.

Znaky realismu:

• Snaha ukázat chudé i bohaté v pravém světle - Božena Němcová se snaží ukázat život tehdejší šlechty a chudiny.
• Kritika šlechty a jejího života - Šlechta se stará pouze o sebe a nikdo jiný je nezajímá. Vše si začnou uvědomovat tehdy, když se dostávají do úzkých.