Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Čas je hráč je výbor Baudelairových básní, kniha je velmi obsáhlá a mapuje průřez Baudelairovým básnickým dílem. Detailně je zde popsán život Baudelairův i české pokusy o překlad jeho básní. Kniha také obsahuje citáty z význačných a početných kritických statí Baudelairových a z jeho nesmírně zajímavé a rozsáhlé korespondence.
Kniha také přináší reakce a postřehy od různých umělců, světových i českých, na Baudelairovo dílo.

Charles Baudelaire: "Velikán moderní poezie, básník, jehož dílo spájí neřest i zločin jako ctnost a svatost, ošklivost modernosti a syrové mechaničnosti jako samozřejmost snu a vzletu ideje."

Charles Baudelaire patří spolu s Paulem Verlainem a Arthurem Rimbaudem a ostatními méně známými básníky ke generaci, která dostala označení jako Prokletí básníci.
Baudelaire se narodil 9. dubna 1821 v Paříži. V 7 letech ztratil otce, svého otčíma Jacquese Aupicka nenáviděl. Vedl život dobrodruha a bohéma. Lehkomyslně nakládal s penězi, což se nelíbilo jeho příbuzným. Zemřel v agónii na těžkou chorobu (obrna a ztráta řeči) 31. srpna 1867. Roku 1857 byla pro urážka mravopočestnosti a náboženství odsouzena jeho kniha Květy zla (byla zabavena a Baudelaire dostal pokutu a musel vyřadit 6 básní).

Prvky, kterými Baudelaire ovlivnil světovou poezii:

• Baudelaire sice spadá svým životem do období vrcholného realismu, ale byl to právě on, kdo s takto pojímaným pohledem na svět nesouhlasil. Přesně s principy symbolismu užíval překvapivá obrazná pojmenování (zejména metafory), aby podnítil obrazotvornost čtenáře.
• Zapojil do poezie všechny smysly ("...vůně, barvy, zvuky odpovídají si")
• Jako první probudil obrovskou citovost a vnímavost, poezie se stává novým způsobem poznání světa.
• Neváhal obrátit svou pozornost k morbidním námětům, i zde nacházel estetické hodnoty.

ÚRYVKY:

Vztahy
"Je chrámem příroda s živými pilíři,
jež slovy zmatenými někdy zahovoří,
v symbolů černé hvozdy se tu člověk noří,
jež na něj důvěrně svůj pohled zamíří.

Jak táhlé ozvěny, jež zdaleka se mísí
V jednotě hluboké, dálné a temnotné,
Rozsáhlé jako noc a jako světlo dne,
Tak vůně, barvy, zvuky odpovídají si."

Pohrobní výčitka
Má krásko ďábelská, až nic tě neprobudí
pod těžkým náhrobkem z černého mramoru,
až budeš za lůžko a teplou komoru
mít jenom vlhký hrob a jámu v níž to studí,

až kámen bázlivě tisknoucí se k tvé hrudi
a k bokům nedbale vábící k pozoru
zabrání srdci bít a toužit nahoru
a běžet nohám tvým, jež klidné cesty nudí,

hrob obeznámený s mým nekonečným snem
(neb vždycky s básníkem hrob dobře rozumí si),
řekne ti v tom temnu dlouhém a bezesném:

"Hétero pochybná, co z toho, že jste kdysi
nedbala, jakých to ti mrtví želí ztrát?!"
- A červ jak výčitka tě v kůži bude žrát.