Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Garamond v Praze roku 2017. Z francouzského originálu Les Fleurs du Mal přeložil Svatopluk Kadlec. Počet stran: 271. ISBN: 978-80-7407-382-3.

O AUTOROVI:

Charles Pierre Baudelaire, "prokletý" básník, esejista, překladatel, literární a umělecký kritik, se narodil 9. dubna 1821 v Paříži. Již v sedmi letech mu zemřel otec (v době jeho narození mu bylo přes šedesát let) a matka se brzy znovu provdala za důstojníka francouzské armády, majora Aupicka, kterého ovšem Baudelaire hluboce nenáviděl (nenávist byla oboustranná - syn-básník byl pro otčíma něčím nepochopitelným, zdrojem potíží, černou skvrnou).

Vystudoval internátní školu v Lyonu a později nastoupil na lyceum v Paříži, ze kterého byl nicméně vyloučen pro nekázeň a tudíž musel maturovat v penzionu Leveque a Bailly.
Vedl bohémský život a rozhodl se věnovat literatuře.

V roce 1841 byl poslán na cestu do Indie (spolu Aupickem) s cílem převychovat jej na obchodníka.
Po návratu do Paříže obdržel dědictví po otci, jehož valnou část nicméně rychle prohýřil. Společnost navíc provokoval i skandálním vztahem s mulatkou Jeanne Duvalovou. Ve 23 letech jej rodina nechala prohlásit za finančně nesvéprávného a byl mu přidělen finanční opatrovník.
Roku 1857 byl odsouzen pro urážku mravopočestnosti a náboženství, jíž se dopustil vydáním svého vrcholného díla - sbírky Květy zla.

Charles Baudelaire provokoval společnost nejen svým dílem, ale i skandálním životem, nekonvenčním vztahem s mulatkou Jeanne Duvalovou počínaje a užíváním drog, alkoholu atd. konče.

Aktivně se účastnil revolučních událostí v roce 1848. Objevily se u něj příznaky nákazy syfilidou. V roce 1853 byl už vážně nemocný, stejně jako jeho partnerka, a byli bez peněz. Jeho otčím zemřel a Baudelaire obnovil vztahy s matkou. Zdravotní stav i finanční situace se prudce zhoršují. Zemřel 31. srpna 1867 v Paříži.

Dílo:

Nacházel se na rozhraní romantismu a symbolismu. Objevoval ponuré, často až brutální stránky života, vyznačoval se originální básnickou obrazností. Byl nepřítelem romantické vášně a sentimentality. Za básnickou sbírku Květy zla, jež je dnes považována za klíčové dílo moderní francouzské poezie, byl soudně pronásledován - zejména za báseň Zdechlina (Une Charogne). V souhrnné studii popsal útěky z bolesti, utrpení a nejistoty do narkotických stavů vyvolaných požitím drog (básně o hašiši).

Těžiště jeho básnického díla spočívá ve sbírkách Květy zla a Malé básně v próze, v nichž formuloval estetiku moderního lyrismu a postavil se proti měšťácké společnosti. Estetické studie a kritické referáty vyšly v knize Curiosités esthétiques (Estetické zajímavosti) a L'Art romantique (Romantické umění). Baudelairovo básnické dílo ovlivnilo rozvoj moderní poezie. Překlady Edgara Allana Poea (které jsou považovány za lepší než originální Poeovy texty) se zasloužil o rozšíření jeho díla nejen ve Francii, ale i v celé Evropě.

Jeho první vydanou knihou byla brožura Salon, vztahující se k výroční výstavě (1845). Ve stejném roce se pokusil o sebevraždu. Posléze mu začaly vycházet drobné prozaické práce a další kritiky.

SBÍRKA KVĚTY ZLA:

Květy zla je sbírka 145 lyrických básní. Vznikala po řadu let - poprvé vyšla roku 1857 (5 částí), posléze již v šesti částech v letech 1861 a 1868. Baudelaire i vydavatel byli nicméně stíhání za urážku náboženské mravnosti i veřejné morálky, řada básní tudíž nesměla být uveřejněna vůbec, nakonec bylo zakázáno knihu vydávat. Dnes je složena z šesti částí:

1. Spleen a ideál (Spleen et idéal) - první a nejrozsáhlejší
   • autor se zde zabývá uměním samotným, rolí a životem básníka/umělce, ženami, které zároveň miluje i nenávidí, přitahují ho i odpuzují
   • důležité protiklady (krása ošklivost, melancholie, beznaděj, nemožnost dosáhnout ideálu)
2. Pařížské obrazy (Tableaux parisiens) - sociální motivy; protiklad moderního městského života a bídy s chudobou
3. Víno (Le Vin) - účinky na člověka; prostředek, jak uměle dosáhnout rozkoše
4. Květy zla (Fleurs du Mal) - negativismus, pesimismus, temnota
5. Vzpoura (Révolte) - promlouvá k Satanovi, prosí o pomoc; revolta/výsměch Bohu
6. Smrt (La Mort) - konec, zánik, smrt; šance na začátek něčeho lepšího

Básně jsou psány dvanáctislabičným alexandrinem (dvanáctislabičný /mužský/ a třináctislabičný /ženský/ rýmovaný verš tvořený jambickými stopami /jambický hexametr/). Některé jsou psané formou sonetu (14 veršů - terceta a kvarteta).
Jedná se o raně symbolistického autora, a tudíž v díle kromě odkazů na různou symboliku nacházíme velké množství nepřímých pojmenování. Důležité je zaměření i na další smysly.

tropy: oxymóron, přirovnání, metafory, dysfemismus, personifikace
figury: refrén, apostrofa

Autor ve sbírce velmi expresivně vyjadřuje své pocity, z čehož plyne, že pohled je subjektivní. Patrný je značný cynismus až pohrdání (i Bohem). Báseň byla z pohledu tehdejší společnosti pro svá kontroverzní témata jako smrt, zlo, alkohol, drogy, prostituce, znechucení životem a ještě kontroverznějším pohledem na ně pobuřující, neboť přestože se básníkovi/lyrickému subjektu hnusí, zároveň se jimi obdivuje.

Důležitým znakem Baudelairovy tvorby je hra kontrastů jako zklamání X naděje, život X smrt, hledání krásy/krása v ošklivosti.

Jednou z hlavních myšlenek je nemožnost dosáhnout v životě štěstí, životem jen procházíme, nudíme se a čas si krátíme marnivostmi, neřestmi. Krásu nelze nalézt dobrou, neboť vychází ze zla - musíme ji tedy hledat právě v ošklivosti a hnusu.