Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sbírku básní sepsal "prokletý básník" Charles Baudelaire, známý svými výstřelky (vodil například po pařížském bulváru kraba na vodítku), a vložil do ní velkou dávku symbolismu a tabuizovaných témat, což pro něj jakožto dekadenta bylo typické.

V básních můžeme objevit pro tehdejší společnost nepřípustná a nevhodná témata, jako jsou například smrt, alkoholismus, prostituce, drogy, znechucení životem a společností, mystiku, provokaci nebo hledání krásy v ošklivosti (zde bych se odvolala na známou báseň Mršina). Jak už jsem naznačila, sbírka tehdejší společnost naprosto šokovala - Baudelaire byl kvůli ní postaven před soud a byl nucen pro nemravnost šest básní vyřadit.

Básně ve sbírce (jejich počet se v jednotlivých vydáních liší; vydání z roku 1857 obsahuje sto básní, vydání z roku 1861 má sto dvacet šest básní, vydání z roku 1868 má o čtrnáct básní více, tj. sto čtyřicet básní) jsou rozděleny do šesti částí, sbírka má i úvod a epilog.

První část se nazývá Spleen a ideál, ve kterém je vylíčen kontrast mezi touhou po ideálu a nemožností jej dosáhnout, což vyvolává pocity melancholie. Z této části mě nejvíce zaujala báseň Zdechlina (někdy též překládáno jako Mršina nebo Mrcha), která vypráví o autorovi a o jeho milé, kteří se za jednoho letního rána vydají na procházku. Během ní narazí na mršinu, jíž básník navzdory její hnilobě a hnusu obdivuje a přirovnává ji ke své milé, která podle jeho slov skončí stejně jako mrtvola. Nakonec ale dodává, že i když jeho kráska bude rozežrána od červů hnít v hrobě, on si uchová její krásu navždy ve vzpomínkách.
Následující Pařížské obrazy obsahují sociální motivy, útěk do vnějšího velkoměstského světa, zatímco část třetí - Víno - uniká do sfér umělého ráje alkoholového opojení. Čtvrtá, titulní část Květy zla přináší negativní energii, například v podobě básně Proměny upírovy, která vypráví o prohlédnutí básníka překrásnou ženou, která, ač se na první pohled zdá nádherná a přitažlivá, se promění v ztělesnění hnusu.
Další část, nazvaná Revolta nebo také Vzpoura, překypuje výsměchem a vzdorem. Z této části bych vyzdvihla báseň Litanie k Satanovi, kde autor žádá o smilování pána pekel (refrén "Měj soucit, Satane, s mou nekonečnou bídou."), vyzdvihuje jeho dobré skutky, jeho moc a také jeho snahu pomoci lidem.
Závěrečná část Smrt již dle svého názvu obsahuje motivy konce a zániku, které jsou zde však vyobrazeny jako nová naděje, šance na počátek něčeho lepšího.