Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OBSAH:

Autor se se svou milou vydá na procházku do přírody. Je krásné letní ráno. Po cestě narazí na zdechlinu zvířete, která leží na zádech na sluncem rozehřátých oblázcích. Mršina je zřejmě už v pokročilém stádiu rozkladu, čemuž napomáhá kromě slunce například i hmyz a jeho larvy, které v hojném počtu hodují v rozsápaném břiše zvířete. Kolem těla poletují mračna much, šíří se z něj výpary rozkladných plynů a velký zápach. Za skaliskem mezitím číhá psice, kterou lidé vyplašili svým příchodem od její hostiny... V závěru srovnává autor tuto mršinu, zemřelé zvíře v rozkladu s tím, že i jeho milá jednou jistě zemře či zestárne a ztratí třeba svou krásu... Ale stejně tak jako i toto mrtvé zvíře bylo kdysi zdravé a krásné, bude si i on pamatovat svou milou v té nejkrásnější podobě, kterou nelze zapomenout.

Jak už bylo řečeno v obsahu, námětem básně je zdechlina zvířete, která leží u cesty. Baudelaire velmi přesnými a konkrétními popisy vyvolává u čtenáře zcela živé představy výjevu (zdechliny), který popisuje. V tomto případě je to rozkládající se tělo zvířete, které je spalováno stále sílícími paprsky dopoledního slunce. Aby byla představa této výhně ještě zřejmější, popisuje přesné místo, tedy rozpálené oblázky, uvádí, že zdechlina "potí" výpary nebo že na ni slunce záři ve snaze ji dopéci... Snad každý si dovede představit, co se při takovém teple (pravděpodobně už po dobu několika dní) stane s mrtvým těle. Začne hnít a rozkládat se... Určitě také za přispění různých jiných tvorů, zejména hmyzu, který prolézá břichem mrtvolky a vylézá i ven... Břišní dutina se naplňuje plyny, které se tvoří při rozkladu a ty v podobě tetelivých výparů unikají ven. Celé útroby zdechliny jsou autorem líčeny jako by byly živoucí, perlící, vydávající zvuky... Toto všechno, na první pohled odporné a lidské mysli se příčící, líčí autor jako mimořádně krásnou, vznešenou a významnou věc. Vše popisuje velmi vznosnými a barvitými výrazy, které by se mohly zdát pro toto téma až nevhodné. Celý námět lze shrnout a popsat jako "hledání krásy v ošklivosti".

HLAVNÍ MYŠLENKA

Hlavní myšlenkou je tedy naznačit, že i ve věcech zdánlivě odporných a ošklivých se dá najít něco krásného a zároveň také, že krása je pomíjivá a vše co je krásné, může jednou přejít do stavu ošklivosti. Proto nelze odsuzovat vše, co pro nás není hned od pohledu přitažlivé, ale například se zamyslet nad tím, co tomuto stavu mohlo předcházet.

BÁSNICKÉ PROSTŘEDKY:

Autor využívá hlavně častá obrazná pojmenování, abstraktní pojmenování.
Dále hojně využívá symbolistické prvky (symboly), které mají čtenáři vsugerovat věrnou představu děje, probudit v něm smyslové vnímání popisovaných obrazů, podnítit jeho fantazii. Báseň obsahuje skutečně i vjemy, které si živě dovedeme představit, dovedeme je vnímat prostřednictvím smyslů:

Zrak - Zrakové dojmy vyvolává už sám popis letního dne, teplého počasí a především popis zdechliny samotné.
Př.: ...z jehož hnilob dralo se černo páchnoucích pluků larv... - lze si zcela jasně představit masu tmavých hmyzích larev, jak se hrnou ven, z útrob hnijícího živočicha

Čich - Stejně tak si lze snadno představit i vjemy čichové.
Př.: ...Takový silný puch, že vy jste z toho trávě div neomdlela, na nás vál...
...černo páchnoucích pluků...

Sluch - Dokonce je možné si zde představit i zvuky, které se mohou objevit.
Př.: ...A mouchy bzučely nad břichem...
...či perlilo se praskajíc...
...ten svět tak prazvláštní zněl hudbou, jako v dálce peřeje nebo vítr zní...

Chuť - Ač by se toto mohlo zdát téměř neslučitelné s představou zdechlého těla, uvádí zde autor jedno přirovnání, které by mohlo velmi jasně probudit i vnímání chuti, i když v tomto případě skutečně jen obrazné!
Př.: ...jako černý sirob... - tedy sirup

Nachází se zde bezpočet dalších obrazů, které probouzí naši představivost. Nachází se téměř v každém verši. Ale to je zřejmě autorův záměr a právě v tom spočívá celkové vyznění básně.

FORMA:

Báseň je členěna do dvanácti slok po čtyřech verších. Rým střídavý.

ŽÁNR:

Báseň spadá žánrem zřejmě do tvorby symbolistické, řadí se také do "smyslové poezie". Autor zde líčí čistě reálnou věc, nijak nezkreslenou realitu, která je zde zasažena zdánlivě poněkud nepoetickým výjevem mršiny, jevem sice nehezkým, ale zcela přirozeným.