- 1838 (The Adventures of Oliver Twist)
Román o osudech chudého sirotka v Londýně 30. let 19. století.
ÚVOD:
Tento rozsáhlý společenský román pochází od velmi známého anglického spisovatele
Charlese Dickense. Úkolem tohoto díla je seznámit nás s anglickou společností za autorova času, a to se vším všudy. Styl, kterým je kniha psána, bych rozhodně označil za
realismus.
OBSAH:
Hned na začátku děje nás kniha zavádí do malého městečka, jehož jméno autor z mnoha důvodů nehodlá sdělovat, kde se staneme svědky zrodu malého dítěte. To ještě netuší, do jakého světa bylo vrženo, ale už brzo se to má dozvědět. Jméno zmíněného potomka je Oliver Twist. Jak by se dalo čekat u dítěte, které přišlo na svět a zanedlouho poté se z něho stal sirotek, neprovází ho od začátku žádné štěstí. Nejdříve se dostane do opatrovnictví paní Mannové, obtloustlé opatrovnice chudých dětí, jež s nimi ovšem zachází velmi nešetrně. Po několika měsících strádání se ovšem Oliverovi přihodí ještě něco mnohem horšího a dostává se s místním obecním sluhou panem Bumlem do místního chudobince. Zde je vystavován hladu a týrání, až je kvůli zločinu, kvůli němuž ho označili za zrádce proti vlasti, buřiče a ďáblova potomka, odveden do učení k hrobníkovi, panu Sowerberrymu. Jeho zločin je prostý - požádal o porci jídla navíc. U rakváře se mu daří o něco lépe, ale stále je poznamenáván šikanou a špatným zacházením. Nakonec vše dosáhne vrcholu a Oliver uteče. Vydá se na cestu do Londýna, ale ještě předtím se mu dostane požehnání jednoho jeho kamaráda z útulku Dicka. V Londýně se hned dostane do bandy dětí, které kradou pro svého náčelníka, žida Fagina. Hned se snaží Olivera zainteresovat do jejich povolání, ale ten je při první krádeži dopaden a povolán před soud. Jeho štěstí je, že pán, který u soudu stojí proti němu, je velmi dobrosrdečný a nakonec ho ještě vezme k sobě domů, protože se zjistí, že chlapec je těžce nemocen. Jméno tohoto milého pána je pan Brownlow. V jeho domě se Oliverovi poprvé dostane péče a lásky, kterou jako dítě tolik potřeboval a tolik mu chyběla. Pobyt v domě ho velice ozdraví, ale jeho banda se ho jen tak nechce vzdát a zásluhou Nancy, jež je členkou bandy, se dostává zpátky do židových drápů. Mezi členy bandy patří také již dospělí lupiči Bill Sikes a "fešák" Toby Crackit. Fagin, aby chlapce konečně nějak zapojil do zlodějského řemesla, pošle jej spolu s nimi do domu Mayliových, který mají vykrást. Zde se krádež opět zvrtne a Oliver je postřelen, ale lidé se ho opět ujmou a pod dohledem paní Mayliové, její nevlastní dcery Rózy a dobrotivého doktora pana Losberna se Oliver zas zotaví. Mezitím ovšem členka bandy Nancy odhalí tajemství Oliverova původu, které vyzradí slečně Róze, ovšem zaplatí za jeho vyzrazení strašlivou cenu. Sikes a Fagin si myslí, že zradila jejich bandu a Bill ji v návalu vzteku zabije. Příběh končí tak, že Bill Sikes, honěný davem, se nešťastnou náhodou sám oběsí, Fagina dožene zákon a nemine ho stejný osud jako Billa, kamarád Olivera, John Dawkins alias Ferina Lišák, je zase deportován z Anglie a poslední zločinec Čódl Bates se obrátí na cestu poctivosti a žije dobrý život. A okolo Olivera se zjistí podivuhodné věci. Mladý muž Monks, jenž spolupracoval s Faginem a Olivera pronásledoval, je odhalen a zjistí se, že je Oliverovým nevlastním bratrem. Vyjeví celou minulost a řekne, že Róza je vlastně Oliverova sestra a nakonec se pan Brownlow rozhodne přijmout malého Twista za svého.
IDEA DÍLA:
Hlavní ideou díla je podle mého názoru to, že se nám autor snaží ukázat situaci tehdejšího Londýna a přiblížit nám osudy mladého Olivera Twista. Má ale také spoustu dalších snah v díle něco konkrétního ukázat. Vidíme, jak funguje lidská společnost, nejvíce mě zaujalo to, že to nejchudší a nejbídnější stvoření, Noah Claypole, si v okamžiku, když zjistí, že existuje bytost ještě o něco ubožejší (v tomto případě Oliver), začne říkat pan Claypole a plně uplatňuje svoji nadřazenost nad Oliverem. Podobný případ je pan Bumle, kterého autor zesměšňuje v celém díle, protože i přesto, že jeho funkce je obecní sluha, takzvaný serbus, tak si hraje na ohromně důležitého a významného člověka. Poté nám autor rovněž ukazuje, že spravedlnost existuje, protože prakticky všichni zlí - kromě zábavného Čódla Batese - skončí velmi špatně, zatímco dobře smýšlející lidé skončí velmi dobrý koncem.
JAZYK:
Jazyk knihy je velmi specifický a je zde spousta pojmů, které mě doopravdy zaujaly. Nejdříve jsem si povšiml němčiny, jíž autor používá opravdu velmi zřídka, občas ji použije starý žid Fagin. Dále je zde asi nejvýraznější zlodějský argot, u kterého jsem některým slovům opravdu vůbec nerozuměl a musel jsem se dívat na konec knihy do rejstříku pojmů. Vyskytovaly se zde taktéž vulgarismy a spousta humorných poznámek od výše zmíněného Čódla. Také jsem našel několik
metafor, které většinou pocházely přímo z hlav zlodějů a občas ani nedávaly valný smysl. V díle jsem také našel několik přechodníků a také citátů, například:
"Náš svět je plný zklamání, často maří naděje, které hýčkáme nejvíc, a naděje, které jsou našemu založení ke cti."
Autor vypráví celou knihu v
er-formě, což nám dává pocit objektivního přehledu o ději. Často je používána
přímá řeč, která se střídá s obsáhlými popisy lidí, věcí nebo různých objektů. V
popisu autor velmi vyniká, v této oblasti bych ho přirovnal například k
Tolkienovi. Nachází se zde také několik vnitřních monologů a doslova rozborů myšlenek, nejvíce u Sikese, který po zavraždění Nancy utíká mezi městy a pořádně neví, co se s ním děje.
Kompozice je jednoduchá, kniha je členěna do 43 kapitol, které mají všechny rozsah okolo deseti až dvaceti stran. Příběh má ze začátku pouze jednu dějovou linii, později se větví, když se cesty Billa Sikese, žida Fagina a samotného Olivera rozdělí. Jak jsem se dočetl, autor se obával neúspěchu celého románu, proto ho vydával na pokračování v časopise a sám prý nevěděl, jak vlastně všichni hrdinové skončí, proto se nám může příběh zdát místy neuspořádaný a nepřehledný. Časová posloupnost je chronologická.
ZAŘAZENÍ A POSTAVY DÍLA:
Jak jsem již napsal výše, dílo se řadí do
realismu, z jehož prvků byl nejvíce zvýrazněn velice detailní popis chudoby a bídy celého Londýna, kritika zkažené společnosti, častá úmrtí v knize a hlavně typizace postav. Každá postava má od začátku přesně daný charakter, který se v průběhu díla nemění - Oliver je hodný a milý, Fagin je zlý a podlý, Sikes je cholerický a výbušný. Konec je ovšem velmi šťastný, kromě smrti Oliverova kamaráda Dicka téměř dokonalý. Zde se mi dílo zdálo téměř romantické.
Dílo je naprosto jasně ovlivněno tehdejší dobou, do jisté míry je i bibliografické, protože sám autor pocházel z nepříliš bohatých poměrů a žil v bídě. Je zde zdůrazněna hierarchie anglické společnosti, nadřazenost a spousta špatných vlastností lidí, které ovšem u našeho druhu přetrvávají dodnes, což dělá dílo nadčasovým a řekl bych, že většina čtenářů si ho s chutí přečte i dnes. Také kritizuje anglickou jurisdikci, která fungovala velmi špatně a funkce v tomto oboro zastávali lidé, kteří se na ně příliš nehodili. Dílo není pro svojí dobu příliš typické, jedná se o jeden z prvních sociálních kritických románů 19. století. Kniha také naprosto zapadá do autorovy tvorby, protože psaní o chudých dětech je jeho celoživotním tématem. Hrdina je pro něj také typický.
O AUTOROVI:
Charles Dickens byl jeden z nejznámějších anglických romanopisců 19. století. Narodil se roku 1812 v Portsmouthu a zemřel roku 1870 v Gadshillu. Své dětství prožil ve velké bídě, kde bez většího přemýšlení můžeme najít většinu námětů k jeho budoucí tvorbě. Jeho otec byl úředníkem, ovšem velmi chudým a dokonce byl zavřen do vězení pro dlužníky. V této době si musel desetiletý Charles vydělávat sám na živobytí a pracoval v továrně na leštidla na boty. Jeho literární dráha byla zahájena roku 1833, když pod přezdívkou Boz začal psát do časopisů. Jeho první díla byly črty a krátké povídky, které zachycovaly život chudších obyvatel, ale byly plné humoru, proto si ho lidé velmi oblíbili. Když své črty vydal knižně, vzbudil zájem a dostal první velkou objednávku na
Kroniku Pickwickova klubu, která ho velmi proslavila. Od té doby už se jeho literární cesta vyvíjela rychlým tempem, začal komponovat větší díla a proslavil se po Evropě i v USA.
Charles Dickens tedy nejvíce zachycoval život chudých lidí, jeho viktoriánské romány jsou dobře propracovány, postavy se vyvíjejí. Nebojí se zachycovat ani nejodpornější témata a situace. Mezi jeho nejznámější díla bych zařadil již výše zmíněnou
Kroniku Pickwickova klubu,
Črty mladých pánů a spoustu dalších děl s velmi podobnou tématikou.
ZÁVĚR:
Dílo má podle mého názoru působit nejvíce na city a na rozum. Když jsem četl o podmínkách, v nichž byly malé děti nuceny vyrůstat, musel jsem se zamyslet nad stavem tehdejší společnosti a také to ve mně probouzelo jistou formu soucitu. Osobně se mi kniha velmi líbila, příběh mě oslovil. Dickens dokázal velmi barvitě vylíčit všechny scény. Místy mi přišlo, že děj plynul jako voda, občas se ale zadrhával při velmi dlouhých popisech místa dění, které mi někdy přišlo téměř nepřehledné. Knihu bych doporučil pro starší čtenáře - okolo osmnácti let, mladší čtenáře by kniha podle mého názoru nudila. Také by se dílo někomu nemuselo líbit kvůli tomu, že není nadčasové, protože v rámci Anglie se situace dětí o pár úrovní zlepšila.
