Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Příběh se začíná odehrávat v Gatesheadu. Paní domu, Reedová, měla 3 vlastní děti, ke kterým se chovala mile, ale zároveň tu s nimi žila i Jana, nevlastní dcera paní Reedové, sirotek po jejím manželovi. Děti byly naváděny, aby byla Jana utlačována. A tak to chodilo do doby, dokud jí nebylo 10 let.
Byl deštivý den, jako každý jiný. Po obvyklých hádkách byla nevlastní dcera paní Reedové vyloučena ze společnosti ostatních dětí kvůli domnělému zlobení a uchýlila se do salonu, kde se snídalo. Vzala z knihovničky jednu knihu a začala si v ní číst. Tento klid ale netrval dlouho - zanedlouho za ní přišel její největší tyran - čtrnáctiletý Jan. Začal jí nespravedlivě bít, ostatně on jí to dělal ustavičně za to, že byla na matku zlá a že si četla v jejích knihách. To se už Jana neovládla, vrhla se na něj se sprškou nadávek na způsob otrokáře a vraha. Tato chvíle ji přišla velmi draho. Zanedlouho do místnosti přiběhlo obyvatelstvo celého domu a rozhodlo se, že za tento vzdor bude zamknuta do červeného pokoje, který u každého v domě budil strach.
Sic se dívka bránila, ale proti takové přesile neměla šanci. Odvlekli ji nahoru, tam ji pokárali, že může být ráda, že má právo žít mezi slušnými lidmi a že tento trest je pro její dobro. Odešli a zamkli za ní. Na první pohled možná nevypadalo, že zamčení do červeného pokoje je bůhvíjaký trest, byl jeden z nejhonosnějších v domě a navíc zde měla Jana klid, ale mělo to hodně stinných stránek, v pokoji se netopilo a s tímto místem byla svázaná smrt pana Reeda, proto tento pokoj nebyl navštěvován. Sotva děvčeti vychladla horkokrevná nálada, začal ji přepadat strach - už se stmívalo a zavření v pokoji na ni začalo doléhat. Nakonec dostala záchvat, začala ječet, až to uslyšela chůva a šla jí odemknout. Zželelo se jí a chtěla Janu pustit ven, ale dříve zasáhla paní Reedová, chůvu odstrčila a zamkla znovu. Chvilku poté nucená obyvatelka pokoje upadla do bezvědomí.
Poté, co se probudila, zjistila, že je už v jiném pokoji a pocit bezpečí jí dodal lékárník, který ji přišel vyšetřit. Pobyt na ní nezanechal nijaké zvláštní stopy, jen dočasný nervový otřes, a tak příští den byla v pořádku. Jediné, co bylo zvláštní, je náhlý projev přízně k ní, zvláště u chůvy, která se o ni starala stejně jako o vlastní děti paní Reedové. Poté přijel znovu lékárník, který Janu vyšetřil a nakonec položil otázku, která Janě změnila její dosavadní život - zeptal se, jestli chce do školy, a ta po chvilce zamyšlení řekla že ano. Obeznámil s tím chůvu i paní Reedovou a dívka začala čekat na změnu, která ji čekala.
Míjely dny a týdny, nic se ovšem nedělo. Snad jen to, že paní Reedová se k ní stavěla ještě odmítavěji. Sice nemusela pobývat v červeném pokoji, ale dostala pokojíček, kde musela sama spát, jíst a zdržovat se tam. Bylo jasné, že paní Reedová již nechce snášet její přítomnost. Minul listopad, prosinec a polovina ledna. Vánoce a Nový rok se slavily, ale dle nařízení paní domu se jich nesměla Jana zúčastnit.
Bylo 15. ledna, když přijel kočár s návštěvou, týkalo se to Jany a jejího nástupu do školy. Byla zavolána dolů, a tam na ni čekal ředitel ústavu, pan Brocklehurst. Ten se jí zeptal na pár otázek se zásahy paní Reedové, a pak bylo rozhodnuto: byla přijata do školy s tím, že ji tam paní Reedová co nejdříve pošle. Mělo to ale ještě dohru. Paní domu se řediteli zmínila, že je lhářka, což vyústilo v hádku, ve které poprvé zvítězila desetiletá dívka, poražená odešla a Jana tam zůstala jako vítěz na bojišti. Odešla nahoru do pokoje, tam proběhla rozmluva mezi jí a Bětuškou, chůvou, která se k ní poprvé upřímně zachovala hezky.
O čtyři dny později pro budoucí školačku přijel dostavník, který ji odvezl do Lowoodu, ústavu, kde měla strávit následujících několik let. Plna očekávání vystoupila ven, kde se jí hned ujala učitelka, zavedla ji do jídelny. Tam povečeřela, odešla už v mrákotách do ložnice a začal jí nový život.
První den v Lowoodu byl pro Janu zvláštní. Musela si zvyknout na nový způsob života, ale z prostředí, odkud odešla, to byla pozitivní změna. Nikdo ji tam neutlačoval a chovali se tam k ní spravedlivě. Až se trochu osmělila, začala si povídat s jednou dívkou, od které se dozvěděla základní informace o škole. Následoval oběd a odpolední vyučování. Brzy po páté hodině dostaly žákyně hrníček kávy a půl krajíčku černého chleba. Následovalo kratší vyučování, večeře, dívky se pomodlily a šly spát.
Příští den začal jako ten předešlý. Vstávání brzo ráno do nezdravých podmínek, nedalo se ani mýt, poněvadž voda zamrzla. Během vyučování byla Jana zařazena do vyšší třídy, byl jí přidělen rozvrh i pravidelné úlohy. Ze začátku z toho byla zmatená. Během tohoto kolotoče si všimla jedné věci - dívka, se kterou si povídala, byla zřejmě neoblíbená u učitelek, protože právě jí byly nejčastěji udělovány všelijaké tresty, nejvíc ji však udivilo, že se těmto trestům vůbec nepříčí, jak se Jana po povídání s Helenou (její křestní jméno) dozvěděla. Rozmluva skončila až vyzváním třídní dozorkyně, aby si Helena okamžitě uklidila ve své zásuvce.
Uběhlo již čtvrtletí, Jana si musela zvyknout na novou kázeň a nezvyklé úkoly. Vzhledem k nestálému podnebí byly ještě v březnu sněhové vánice, které však v mžiku roztály, a pak byly neschůdné cesty. Jednoho dne přijel do školy ředitel ústavu a jakmile potkal Janu, hned svolal celý ústav, aby převyprávěl tvrzení paní Reedové. Myslela si, že potom ji budou všichni nenávidět, ale dostalo se jí vysvětlení, že ředitel je neoblíbená osobnost a spíše uvěří jí než jemu.
Situace se v Lowoodu tedy pozvolně uklidňovala, strádání ubývalo. Přišlo jaro, sníh definitivně roztál, začaly se organizovat procházky po okolí, i učitelé byli méně přísní. Po dubnu nastoupil květen, jasný a rozzářený, s sebou přinesl i zhoubu. Chovankyně byly po zimě náchylné k nákaze, a tak se v ústavu usídlila nemoc a smrt tam potkala mnoho žákyň. Epidemie tyfu se nevyhla ani Heleně, i ta na nákazu zemřela.
Nemoc sice v Lowoodu přestala řádit, ale vyžádala si tolik obětí, že to způsobilo pozornost ve veřejnosti. Investovalo se spoustu peněz do lepší budovy, oblečení žákyň i veškerého vybavení. Byl ustanoven výbor, který nad ústavem měl kontrolu.
Jana v ústavu strávila 8 let - 6 jako žákyně, 2 jako učitelka. Pak dostala nabídku soukromě učit okolo panství města Millcote, a tak se jednoho dne s ústavem rozloučila a nastoupila k novým povinnostem i novému životu.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Jana - bojácná, utlačovaná dívka, která našla pochopení až v Lowoodu, kde vyrostla v pravou dámu
paní Reedová - nespravedlivá, přísná žena se slabostí pro svého syna Jana
Bětuška - chůva, která pod nátlakem paní Reedové musí utlačovat Janu, je veselá, přímá, dovede posoudit ostatní
Helena - žákyně, se kterou si Jana rozumí nejvíce, je rozumná, chytrá

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Myšlenka díla je poukázání, jak probíhal život v dané době, popsání rysů.

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Délka knihy je přiměřená, bohužel kniha je docela nudná až na občasné oživení přímou řečí, styl, jak je příběh podáván je na dnešní dobu zastaralý, autorce se ale dobře povedlo vystihnout situaci Jany.
Celkově je kniha průměrná.

CITÁT Z KNIHY (co zaujme):

Nic mě nijak zvlášť nezaujalo, až na nějaké dialogy mezi Janou a ostatními lidmi.

Čtenářský deník	-	Jana Eyrová, Jana Eyrová (2), Jana Eyrová (3), Jana Eyrová (4), Jana Eyrová (5), Jana Eyrová (6), Jana Eyrová (7), Jana Eyrová (8), Jana Eyrová (9), Jana Eyrová (10), Jana Eyrová (11), Jana Eyrová (12), Jana Eyrová (13), Jana Eyrová (14), Jana Eyrová (15)
	-	Jana Eyrová (rozbor)
	-	Profesor
	-	Shirley
	-	Sirotek lowoodský, Sirotek lowoodský (2), Sirotek lowoodský (3)
	-	Villette

Čítanka	-	Jana Eyrová, Jana Eyrová (2)
	-	Shirley