Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Marloweův Faust je hned zpočátku uveden jako doktor teologie a v souvislosti s tím je i jeho hlavní vnitřní konflikt explicitně pojmenováván v celé hře jako konflikt s božským, nebeským řádem, jako konflikt s tím, z čeho vzešel, co ho stvořilo, a čemu by se chtěl vyrovnat či to předčit - je to konflikt vůle (svévole) a řádu, jemuž se má podřídit, čímž zde nejvíce připomíná pubescentní vzpouru vůči autoritám. Faust se potácí mezi touhou být veliký, až božský a mezi strachem ze zatracení, mezi pýchou a pokáním, mezi strachem a odvahou.

Faust spatřuje, že vše, co mu nabízejí ostatní vědy, už mu je známé, dosáhl toho. Tyto jeho úvahy Goethe rozpracoval šířeji, např. přesvědčení Goethova Wagnera, že vším je krásný jazyk, pěkná forma, se tu objevuje v téměř pohrdlivém: "Že cílem logiky je dobře mluvit?(...) Pak nečti dál; ten cíl jsi překonal.", a náznak, že Faust jako mladý pomáhal otci léčit lidi při morové ráně, je tu podán jako fakt, že Faust objevil lék na mor. Faust si zde otevřeněji zoufá nad svým údělem: "A přece pořád jsi jen Faust, jen člověk." a chce se domoci "božství". Tím i zde jasněji vyznívá to, co má společné s ďáblem, pýcha, snaha vyrovnat se Bohu. V jeho myšlenkách, ve chvílích rozhodování, se vedle něj zjevují dobrý a zlý anděl, kteří mu radí. Z tohoto důvodu se Faust dá na magii, podporují ho v tom dva přátelé, Kornelius a Valdes, kteří mu opatří i knihy, s nelibostí a obavou na to hledí jeho studenti. Faust si přičaruje Mefistofela, jenž se nejprve musí dovolit svého pána Lucifera, zda může Faustovi 24 let sloužit výměnou za jeho tělo i duši po smrti, což mu nabídne sám Faust. Zajímavá je odpověď, kterou dá Mefistofeles Faustovi, když se ptá, jak to že není v pekle, když je do něj na věčnost zatracen. Mefistofeles odpovídá: "Vždyť tady, zde je peklo, nejsem venku. Myslíš, že já, jenž vídal boží tvář a ochutnával věčné slasti nebes, nestrádám stále tisícerým peklem, když jsem byl zbaven věčné blaženosti?"
Faust se mu tedy upíše za podmínek, že ho kdykoli učiní neviditelným, přinese a odpoví mu na všechno, co by neodporovalo peklu (proto mu Mefistofeles odmítá říct, kdo stvořil svět, ani mu nechce sehnat manželku, leda poběhlici)... Wagner zde vystupuje jako Faustův sluha, který se přiučil něco z věd svého pána, a funguje jako jeho pokleslejší zrcadlo - i on se chová nadřazeně ke klaunovi, jehož chce učinit svým žákem a sluhou, najímá si ho na tuto funkci. Faust poprvé váhá, když mu Mefistofeles přináší knihy, jejichž vědění mu nestačí, chce se kát, Lucifer sám ho ale zastraší, ukáže mu sedm smrtelných hříchů. Faust si s Mefistofelem tropí žerty z papeže a kardinálů v jejich komnatách. Faustova počíná pak paroduje další výstup dvou sluhů Robina a Rudy, kteří si chtějí pomocí Faustovy knihy dopřát povolnosti děvčat a využijí ji k napálení hospodského, Faust takto procestuje svět, vrací se domů k císaři, pro nějž přičaruje ducha Alexandra Velikého a jeho milenky. Vzápětí následuje opět komický výstup, v němž Faust koňaři prodá svého koně, varuje ho, aby s ním nejezdil do vody, což tento udělá a kůň zmizí. Vévodovi z Vanholtu Faust předvede také pěknou produkci, jeho ženě hroznové víno, všichni jsou mu vděčni. Faustův čas se ale krátí. Studenti ho přemluví, aby vykouzlil Helenu trójskou. Přichází stařec, který lituje Faustovy duše a nabádá ho, aby se kál, že nikdy není pozdě a aby se chránil zoufalství, jemuž s krátícím se časem propadá. Faust už už je tomu nakloněn, když mu Mefistofeles vyhrožuje, že ho roztrhá, že se mu peklo strašně pomstí, v tu chvíli je z Fausta naprostý bezcharakterní zbabělec, jenž na nebohého starce sešle po Mefistofelovo utrpení a žádá si do náruče Helenu, aby zapomněla na zoufalství svých posledních dnů. Aby prosil boha o milost, tak ho nabádají i studenti a odcházejí se za něj modlit. V poslední hodině se Faust modlí, kaje a prosí o spasení, uvědomuje si svůj největší dar, který promrhal a který se mu nyní stane prokletím, a tím je nesmrtelná, věčná duše, prosí, aby jeho trest, jeho utrpení v pekle trvalo tisíc let, ale aby nebylo věčné. V tuto chvíli propadá ovšem peklu a je odnášen ďábly. Chór zpívá: "...jeho osud radí moudrému jen vrtět hlavou nad vší přepjatostí, jež smělé duchy svádí k svévoli: chtít zkoušet víc, než nebe dovolí."

Čtenářský deník

-

Tragická historie o doktoru Faustovi, Tragická historie o doktoru Faustovi (2)