Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Seit žije se svou matkou, otcem, dvěma bratry (oba jsou ve válce) a sestrou ve velkém domě a v malém domě žije jeho nevlastní matka (po smrti manžela si ji podle zvykového práva musel vzít Seitův otec a ona byla poslušná Seitově matce). Seitova matka je tedy jeho "starší matka" a ta druhá je jeho "mladší matka". Seitovi je vesnici říkají "džigit" - ochránce rodiny, protože je nejstarším synem, co doma zůstal. Dům vede starší matka.

Vesnice už v důsledku kolektivizace zemědělství nebyla kočovná. V době války byl problém s pracovními silami pro těžké práce, protože muži z vesnice byli na frontě. Vedoucí kolchozu tedy na nošení těžkých pytlů z obilím určil Seita, Džamilu a Danijana. Džamila byla manželkou Sadyka, nejstaršího syna starší matky, který ji unesl a znásilnil, proto se musela stát jeho ženou. Byli spolu krátkou dobu, když Sadyk musel na vojnu. Starší matka si Džamilu velmi oblíbila a představovala si ji na svém místě. Starší matka měla v rodině nejvyšší rozhodovací pravomoc, pokud se jednalo o věci domu a hospodářství. Danijan byl sirotek, válečný invalida, který se vrátil do vesnice, ve které vyrůstal, ale žil ve stepi sám jen tak na zemi, s nikým nemluvil a jen snil.
A tak jezdili s obilím Džamila, Seit a Danijan, aby plnili válečné dodávky; práce to byla velmi těžká. Džamila byla silná, odvážná, nikoho se nelekla a svou práci odváděla dobře. Z Danijana si dělala legraci, že je bručoun. Danijan se na ní zamilovaně díval, ale to ona neviděla. Udělala si z něj legraci s pytlem obilí, který byl naplněn dvakrát tolik, než měl být. Danijan ani nemrkl, pytel donesl, ale začala ho bolet nemocná noha a kulhal. Džamila poznala, že to z legrací přehnala, a aby se omluvila, nutila Danijana, aby zpíval. On nechtěl, proto zpívala sama a on se také rozezpíval a někdy zpíval celou cestu s obilím. Jeho písně byly jiné, než co Džamila slýchávala, byly tesklivé, plné citu, o lásce, o zemi, o životě. Tehdy si dal Seit slib, že ve vesnici nezůstane, že bude malovat.

Džamila se postupně do Danijana zamilovala. Vyvolala potyčku mezi mladými u řeky, strčili ji do vody a tak se mu ukázala v mokrých přiléhavých šatech. Tímto způsobem ho sváděla, ale Danijan byl stále stejný, dál pracoval a zpíval o lásce. Jezdili spolu a se Seitem s obilím, Džamila na kozlíku pokládala hlavu na Danijanovo rameno a když dostala dopis od manžela, což nebylo zvykem (prokázat cit k ženě bylo něco neslýchaného), vyznala Danijanovi poprvé lásku.

Na podzim šel Seit do školy a uviděl Džamilu a Danijana, jak přecházejí řeku. Najednou věděl, že už je nikdy neuvidí. Doma bylo pozdvižení, hledali je marně, Seit nic neřekl. Sadyk se vrátil z války, chování Džamily a Danijana odsoudil. Našel kresbu Seita, který nakreslil Džamilu a Danijana a všem došlo, že o lásce těchto dvou lidí Seit věděl.

Seit se urazil a odešel studovat na uměleckou školu. Jako diplomovou práci nakreslil Džamilu a Danijana, protože pořád na ně musel myslet, měli odvahu jít pro svou lásku do neznáma.

Slovenskou verzi tohoto výpisku naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/citatelsky-dennik/cingiz-ajtmatov/dzamila.html