Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• název originálu: Burannyj polustanok: I dolše veka dlitsja děň
• podtitul: Den delší než století

Dramatický román o lidském životě, v němž se spojují symboly minulosti, dneška i zítřka. Česky vyšlo též pod názvem A věku delší bývá den.

Společenský román s prvky sci-fi zavádí čtenáře do Sary-ozecké stepi ve Střední Asii. Zachycuje životní osudy železničáře Edygeje Žangeldinova, prostého poctivého člověka, vášnivého odpůrce násilí a nespravedlnosti, kterého zdejší obyvatelé přezdívali Bouřný Edygej.

Dílo tvoří tří základní dějové roviny (přítomnost, dávná minulost a budoucnost), které se vzájemně prolínají.

Bouřný Edygej žije se svou ženou a dětmi na malé železniční stanici Bouřná, v osadě o osmi domech. Když zemře jeho přítel, vesničan Kazangap, chce mu vypravit důstojný pohřeb a pochovat ho na bájné pohřebiště Ana-Bejit v blízkosti kosmodromu. Přes námitky Kazangapova syna se pozůstalí vydávají na cestu. Přítelova smrt vyvolá tisíce vzpomínek na uplynulá léta, na osudy lidí, kteří žili v Bouřné. Edygej si vzpomíná zejména na příběh učitele Abutalipa Kutybajeva, který za války padl do zajetí a pak bojoval jako partyzán v Jugoslávii. V padesátých letech ho sovětská vláda označila za politicky nespolehlivého, a proto byl překládán z místa na místo. Sepisoval své vzpomínky na válku, na dřívější život. Zaznamenával i dávné pověsti. Jednou z nich byla i legenda o mankurtech, zajatých kazašských vojácích, které Chuang-chungové krutě týrali vyholením hlavy a obtočením čerstvou velbloudí kůží. Ta při vysychání působila zajatcům nesmírnou bolest. Mnozí zemřeli, ostatní ztratili paměť a vůli, stali se z nich mankurti, kteří byli tupě oddaní věznitelům. Na hřbitově Ana-Bejit byla pochována matka, která chtěla svému synovi vrátit paměť. Ten ji však na rozkaz svého pána zabil.
Kvůli zápiskům o válce byl Kutybajev zatčen a uvězněn. Věznění nepřežil. Zanedlouho opustila stanici i jeho žena Zaripa (Edygej ji miloval) s dětmi. Po Stalinově smrti byla rodina díky Edygejovi rehabilitována.
Po dlouhém putování dorazili truchlící do blízkosti pohřebiště. Vojenské hlídky jim znemožnily další postup. Ana-Bejit totiž ležel na území kosmodromu. Zesnulého proto pohřbili ve volné kazašské stepi.
Edygejovo vyprávění je proloženo událostmi týkajícími se kosmodromu, z něhož je realizován společný let sovětských a amerických kosmonautů do vesmíru. V rámci programu Demiurg objevují novou planetu - Náruč lesa a navazují kontakt s tamějšími obyvateli. Obyvatelé zmíněné planety jsou bezkonfliktní, ušlechtilí, přátelští. Žijí v lásce a míru. Ani jedné velmoci není však takové poznání příjemné, nehodí se pro jejich politické cíle. Znemožní proto návrat kosmonautů na Zemi.

Autor v románu řeší vážné problémy současnosti a nedávné minulosti, otázky smyslu života a poslání člověka. Vyjadřuje touhu po spravedlnosti, po šťastném životě, oslavuje lásku (k matce, ženě, dětem, vlasti, celému světu), činorodost a aktivitu, lidskou statečnost.