Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tuto báseň jsem si vybrala proto, že o ptáku Fénixovi jsem již četla. Chtěla jsem porovnat, jak moc se liší tehdejší Fénixův popis od dnešního. Báseň nám přibližuje nejen život bájného Fénixe od jeho zrození až po jeho smrt, ale i to jak vypadá a v jakém prostředí žije.
Celé je to psané tak jakoby mlhavě, velmi poeticky, básník používá složitá spojení a slovní obraty. Člověk musí hodně složitě hledat smysl vět. Jednotlivé věty samy o sobě nedávají smysl, ale pokud jsou složeny do básně, nakonec z se z nich dozvíme hodně. Podle mě je to psané strašně rozvitě a používají se jiná spojení a přirovnání než dnes. A i pro rozvitost a jiná přirovnání mi přijde, že se často myšlenka ztrácí. Mně se to až tak špatně nečetlo, protože jsem dopředu věděla, co bych se o Fénixovi měla dočíst, a proto jsem ve složitých přirovnáních mohla hledat snadněji. Musela jsem se ale na četbu hodně soustředit.
Claudianem popsaná smrt Fenixe mi připadá důstojná a vznešená, probíhá pozvolna a pomalu jako u starých lidí. Tato báseň nám dává naději, že ani smrt nemusí být smutná a ponurá. Je vidět, že i smrt se dá popsat krásně. A pokud je to smrt stářím, je přirozená a nemusíme z ní mít strach.
Když Fénix cítí, že přichází jeho poslední chvilka, začne si stavět hnízdo, ve kterém umře, ale i se znovu zrodí. Nakonec promlouvá a loučí se se Sluncem asi proto, že Slunce je základ života. Bez něj by život nebyl. Bylo by vše tmavé, temné a ponuré, proto Fénix věnuje svou poslední myšlenky a chvilky starého života právě Slunci. "Tam pak sedí a zdraví, již zesláblý, dojemným nářkem Slunce, též připojí prosby a žádá pokorným zpěvem, aby mu nové síly zas poskytlo paprsky svými." (str. 56) Nakonec jen bůh Foibos řekne: "...přijmi zas nový život a zanechej zesláblé tělo, vyměň podobu svou a odejdi zdatnější odtud." (str. 56) Foibos jen potřese hlavou a stačí jeho jeden jediný vlas, aby Fénix vzplál ohněm ničícím, ale zároveň oživujícím nebeským plamenem. Vznítí se tělo starce a v plamenech se spálí. I zde je použita pomoc a vůle Bohů. Bohové se v antické literatuře a v antických dílech objevují velmi často. Není skoro žádná událost, na kterou by bůh nedohlížel nebo o ní alespoň nevěděl. V okamžiku umírání starce a zrození syna zastaví Luna točení země. Tady se zas ukazuje vůle přírody (bohů). Dává najevo, že nechce, aby přišla o tak nádherného a vznešeného ptáka, který je trvalou okrasou světa. Fénix umře jako otec a zrodí se jako syn, který chce otce uctít (pohřbít otcovy ostatky). "Ten, kdo dříve byl otcem, jak syn se teď vznese a otce nový zas vystřídá pták." (stra. 57)
Nový Fénix letí k Nilu, provázen množstvím jiných druhů ptáků. Ani jeden se mu nemůže rovnat a ani jeden se mu nestaví do cesty. Ani jestřáb a ani orel v jeho přítomnosti neloví. Všichni následují svého krále. Fénix syn nese ostatky Fénixe otce až ke sloupům v Héliopoli, kde je pohřbí před tvářemi bohů.
Fénix je v literatuře dodnes používán jako symbol věčného koloběhu života a smrti a tedy symbolem znovuzrození a omlazování.
Jeho tajemné moci a symboliky využívá ve svém díle i jedna z nejpopulárnějších současných spisovatelek J.K.Rowlingová ve svých knihách a Harrym Potterovi.
Claudianus využívá v této básni i znalost egyptského prostředí, protože do Itálie přišel právě z egyptské Alexandrie v roce 391. Je vzdělaný, sečtělý a i za svého života došel velkého uznání a poct. Je tím, kdo uzavírá dějiny římské literatury, kterou my dnes označujeme jako antickou.