Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• literární druh: epika
• literární žánr: fantasy román, psaný formou dopisů od strýce synovci
• literární forma: próza
• dominantní slohový postup: vyprávěcí
• vypravěč: ich-forma

Kniha fiktivních dopisů z pera anglického profesora středověké a renesanční literatury v Cambridgi, který tímto způsobem vyslovuje své názory na víru.
Autor, jenž byl většinu svého života ateistou a teprve ve zralém věku se stal věřícím, formou dopisů peklem protřelého ďábla mladému nezkušenému synovci, jemuž pomáhá v honbě za lidskou duší, vyslovuje své názory na víru. Je to vtipný a zároveň moudrý rozbor silných i slabých stránek moderního křesťana, psaný s filozofickým nadhledem a velkou znalostí psychiky.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Návrat domů v Praze roku 2014 (3. vydání). Z anglického originálu The Screwtape Letters přeložil Pavel Vachek. Počet stran: 126. ISBN: 978-80-7255-306-8.

POSOUZENÍ AKTUÁLNOSTI DÍLA:

Dílo je stále aktuální, protože lidé jsou stále hříšní parchanti.

ČASOPROSTOR:

Pravděpodobně peklo a planeta Země, během 2. světové války.

POSTAVY:

Zmarchrob - zkušený ďábel, strýc Tasemníka; radí mu, jak zmanipulovat lidi, aby se co nejvíce podobali Ďáblovi a co nejméně Bohu
Tasemník - synovec Zmarchroba, mladý a nezkušený ďábel
Pacient - pozemský člověk, křesťan, který žije během 2. světové války celkem obyčejným životem - nachází si nové přátele a zamiluje se

OBSAH:

Zmarchrob se snaží ve svých dopisech Tasemníkovi pomoci přivést jeho Pacienta na stranu zla a přitom podrobně hodnotí lidské vlastnosti a rozebírá různé způsoby, jak jich zneužít k svému prospěchu. Tasemník zpravuje Zmarchroba o příběhu jeho Pacienta. Kniha končí tím, že člověk vyhraje nad ďáblem.

Zmarchrob Tasemníkovi vysvětluje, že člověk má v životě období mnoha vrcholů a propastí. Ty propasti nejsou ale dílo ďábla, protože na světě platí "Zákon vlnění". Člověk ale o "Zákonu vlnění" nesmí tušit. Ďábel těch propastí ale může využít. Zmarchrob Tasemníkovi vysvětluje podstatu Boha, říká, že se s tím ďáblové musejí smířit, ale lidé se to o Bohu nesmí dozvědět. Například se musí smířit se skutečností, že "všechny ty jeho řeči o Jeho lásce k lidem a o tom, že ve službě Jemu je dokonalá svoboda, nejsou propaganda, ale strašlivá pravda." Lidé mají s Bohem být jedno, ale přitom sami sebou. Ďábel svádí lidi k neřesti, ale Bůh lidi nesvádí k ctnosti. Bůh chce, aby se lidé naučili sami chodit, a proto od nich vzdaluje ruku.

Rozkoše jsou dílem Boha, ale Ďábel jenom pobízí lidi k tomu, aby rozkoší užívali v takovém čase, způsobu nebo stupni, který Bůh zakázal.

Ďábel chce, aby se na jednotlivá učení člověk díval nekriticky, tedy aby je nehodnotil jako "pravdivá" a "nepravdivá", ale jako "akademická", "praktická", "zastaralá", "současná" apod. Ďábel už tak zmanipuloval lidi, že již nedokáží uvěřit něčemu neobvyklému.

Člověk může být krutý, ale pokud si ze sebe při tom nechá dělat legraci, ostatní to budou brát tak, že je s ním zábava, a na jeho krutost nebudou pohlížet.

Když Bůh říká, aby se člověk vzdal svého já, žádá po něm jenom to, aby překonali svou sobeckost. Jakmile to dokáže, On jim vrátí celou jejich osobnost. Když člověk zcela patří Bohu, stává se sám sebou více než kdykoli předtím.

Zmarchrob radí Tasemníkovi, že je dobré vzít člověku jeho osobní záliby. Bůh nesnese, když se vzdalujeme své přirozenosti.
Nejdůležitější pro Ďábla je zabránit člověku v činech.

Každá lidská ctnost připadá ďáblovi méně hrozná, pokud si je jí člověk vědom, a vypěstuje si na ni pýchu.

Bůh nechce, aby se člověk příliš zaobíral svými hříchy, proto největší radost má z toho, když člověk svých hříchů lituje a potom se jim ihned přestane věnovat.

Bůh chce, aby lidé žili přítomností, ale ďábel chce, aby hleděli do budoucnosti, a nejlépe, aby budoucnost člověka děsila.

Ďábel se snaží člověka naučit, že být znamená soupeřit, zatímco Bůh učí, že co prospívá jednomu člověku, prospívá i ostatním. Věci mají být různé, ale přitom i nějak jednotné, a to nazývá Láskou.
Zamilovat se nemusí být samo o sobě výhodné pro ďábla ani pro Boha. Je to příležitost, které mohou využít Bůh i ďábel.

Když lidé něco očekávají, začnou si brzy myslet, že na to mají právo. A když cítí zklamání, ďábel je může při trošce šikovnosti dovést k přesvědčení, že jim bylo ublíženo.

URČENÍ SMYSLU DÍLA:

Cílem knihy je, aby si člověk uvědomil, co je na tomhle světě správné a špatné. Častokrát v knize můžeme najít sami sebe a své chování. Měli bychom se z ní poučit a uvědomit si své chyby.