Na zábradlí kolem benátských kanálů pomalu usedá první zimní jinovatka, když soukromý detektiv Viktor dostává poněkud zvláštní zakázku: pro bohatou německou dámu má vypátrat její dva osiřelé synovce, dvanáctiletého Prospera a jeho pětiletého brášku Boa. Chlapci utekli z domova poté, co je po smrti matky chtěli příbuzní rozdělit. Teta má zájem jenom o roztomilého blonďatého andílka Boa; Prosper má putovat do dětského domova... Oba bratři přežívají ve městě ve starém zchátralém kině s partou dalších dětí (Vosičkou, Moskou a Ricciem), které jsou podobně jako oni na útěku před sirotčincem nebo krutým zacházením rodičů. Celou partu živí tajemný Pán zlodějů - patnáctiletý Scipio, jenž přichází a odchází uprostřed noci a vypráví historky o svých loupežích v benátských palácích. Scipiův lup od nich vykupuje starožitník Barbarossa, který také Pánovi zlodějů zprostředkuje tajemnou objednávku: Scipio má pro bezejmenného starého hraběte ukrást malované dřevěné křídlo lva. Okřídlený lev je jednou z figurín stařičkého kolotoče, který má kouzelnou moc - dokáže těm, kteří si na něj usednou, přidávat nebo ubírat roky podle toho, co si sami přejí. Děti jsou přesvědčené o tom, že se jedná jen o další z nesčetných benátských legend; ale pouze do okamžiku, kdy se uprostřed noci ocitnou na laguně poblíž tajemného ostrova, z něhož se podle pověstí ještě nikdy nikdo nevrátil. Kromě pátrání po záhadném kolotoči mají ale přátelé Pána zlodějů ještě další starosti - je potřeba chránit Prospera a Boa před neúnavným pátráním detektiva Viktora; kromě něj se do města znovu vrací teta Esther, jež se nevzdává myšlenky na adopci malého Boa. Navíc se díky Viktorovu čmuchání ukazuje, že ani Pán zlodějů není tím, za koho ho celá parta pokládala...
Detektiv Victor Getz dostal úkol od manželů Hartliebových najít jejich dva zmizelé synovce, kteří po smrti své matky utekli z domova. Oba chlapci Prosper a Bonifazius (Bo) přijeli do Benátek, kde se celý děj odehrává. Prosper a Bo se spřátelili se čtyřmi dětmi: Vosičkou, Moskou, Ricciem a Scipiem. Potom začali všichni bydlet ve starém a opuštěném kině. Jen Scipio, jejich vůdce, s nimi nebydlel. Chodil krást věci, které potom děti prodávaly. Proto se mu říkalo Pán zlodějů. Kořist, kterou Scipio uloupil, děti prodávaly starému a lakotnému Ernestu Barbarrosovi. Barbarrosa měl obchod se starožitnostmi. Jednou Scipia požádal jakýsi hrabě, aby pro něj uloupil dřevěné bílé křídlo. Proto se Scipio a ostatní děti vloupali do domu Idy Spaventové, jež toto křídlo vlastnila. Křídlo se jim ukrást nepodařilo, zato se od Idy dozvěděli příběh o kolotoči Milosrdných sester, ke kterému toto křídlo patřilo. Děti se s Idou spřátelily a společně s ní odvezly křídlo hraběti na smluvené místo. Teta chlapců Esther tak toužila po Bonifaziovi, až ho konečně získala. Scipio a Prosper jeli na ostrov Isola Segreta. Po předání křídla hraběte sledovali, a tak se za ním vydali. Na ostrově se nacházel kolotoč Milosrdných sester. Tento kolotoč vás mohl omladit nebo jste díky němu mohli zestárnout. Hrabě tolik toužil po dětství, že požádal Scipia o nalezení křídla a kolotoč spravil. Scipio si přál být dospělý, a proto se svezl. Na ostrově se objevil obchodník Barbarrosa. Také se svezl, ale včas neseskočil a stal se z něj pětiletý chlapec. Naneštěstí Barbarrosa kolotoč rozbil, takže se nemohl zpět proměnit. Chlapci i s malým Barbarrosou přijeli k Idě domů. Esther už Boa dávno vrátila, protože nesnesla jeho chování. Esther adoptovala malého Barbarrosu a Riccio s Moskou si našli nový úkryt. Prosper, Bo a Vosička zůstali žít u Idy. Victor si vzal Scipia k sobě. Stal se z něho také detektiv a Esther nakonec dala Barbarrosu do internátní školy za kradení jejích věcí. Barbarrosa nutil ostatní děti dělat za něj domácí úkoly a od té doby si začal říkat Pán zlodějů.