Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OBSAH:

1. kapitola
Předseda vesnického družstva zkoumá hrdinovy housle, které si dovezl z města. Otáčí je ze všech stran a zbytek vesničanů ho při tom napjatě sleduje. Nakonec prohlásí, že je to hračka, a housle jdou z ruky do ruky. Z davu se ozývají výkřiky, že je to buržoazní záležitost. Někdo navrhne, aby byly housle spáleny.
Celou situaci zachrání hrdinův přítel Luo, který obyvatele vesnice obeznámí s tím, že housle jsou hudební nástroj a jeho přítel na ně umí hrát. První den převýchovy tedy skončí hrou jedné Mozartovy sonáty, kterou mladíci pro jistotu nazvali Mozart má v úctě předsedu Maa.

Koncem roku 1968 vyhlásil Mao kampaň, během které se zavřely vysoké školy a "mladí intelektuálové" (tj. středoškoláci) byli poslání na venkov, aby se učili od chudých rolníků. Náš hrdina a Luo se dostali do oné zapadlé vesnice v roce 1971.
Vypravěčovi rodiče byli lékaři ("smrduté vědecké osobnosti") a Luův otec byl slavný zubař, který údajně dělal umělý chrup i samotnému Maovi nebo Čankajškovi.
Vesnice, která se měla stát jejich novým domovem, ležela na hoře Nebeského Fénixe a vedla k ní pouze uzounká pěšinka. Kromě houslí vzbudil obrovskou pozornost ještě Luův budík. Předseda ho bral za bernou minci a honil podle něj lidi do práce. Proto, když si chlapci chtěli přispat, posunuli budík o hodinu zpět, a tak brzy ani oni neměli nejmenší představu o čase.
Luo měl vypravěčský talent, a proto ho předseda i s vypravěčem poslal do města Jung-ťing, aby zhlédli film, dokonale si ho zapamatovali a pak ho vykládali stejně tak dlouho, jako trval.
Vypravěč popisoval kulisy každé scény a Luo svým talentem nadchl celou vesnici.
Nejhezčí dívka z celé hory byla dcerou krejčího - Švadlenka. Chlapci u ní nějakou dobu pobyli společně, a když odcházeli, zeptal se vypravěč Lua, jestli se mu Švadlenka líbí. Ten však odpoví, že pro něj není dost civilizovaná.
Dalším filmem, který ve vesnici zprostředkovali, se stala Malá květinářka. I tentokrát mělo vyprávění ohromný úspěch a Luo dojemným podáním konce všechny rozslzel. Poté co předvedli Malou květinářku ve své vesnici, vydali se ještě za Švadlenkou. Luo však trpí záchvaty bahenní zimnice, a tak místo povídání jej Švadlenka ošetřuje. Ten večer Luo rozpustí Švadlence dlouhé vlasy a políbí ji.

2. kapitola
Luo i vypravěč se spřátelili s Brejlounem. A ten měl tajemný kufr. Jeho otec byl spisovatel a matka básnířka. Vypravěč na něj narazil, když hledal něco, do čeho by zabalil Lua, jenž se tetelil zimou. Ptali se Brejlouna na to, co v něm je, a Luo uhádl, že to nejspíš budou nějaké zakázané knihy.
Brejloun nechce tajemství kufru prozradit, ale když mu hoši s něčím pomohou, půjčí jim z něj první knihu - Balzacův román Uršula Mirouetová. Luo ji přečte za jedinou noc a vypravěč za následující den.

Zůstal jsem v posteli až do večera, nic jsem nejedl a nic nedělal, celý den jsem zůstal pohroužen do francouzského příběhu lásky a zázraků.
Představte si devatenáctiletého panice, který dosud vězel v polovědomí dospívání a nepoznal nikdy nic než revoluční kecy o vlastenectví a komunismu, nic než ideologii a propagandu. Náhle mi tato knížka vyprávěla jako nějaký vetřelec o probouzení touhy, o citovém vzplanutí a vášni, o lásce, o všech těch věcech, které mi svět až do té doby zamlčoval.

Aby si zachoval části knihy u sebe, opsal je vypravěč na vnitřní strany ovčího kožíšku. Z jeho činnosti ho vyruší přicházející Luo, který celý den nebyl doma a najednou jako ve snách líčí, co se dělo.

Neodpověděl. Ale jak tkaninu pomalu rozkládal, poznal jsem, že je to cíp roztržené košilky, která asi patřila Švadlence, a na ní ručně přišitá záplata.
Bylo tam zabaleno několik ztvrdlých listů. Všechny měly stejný hezký tvar motýlích křídel v barevných tónech od sytě oranžové po hnědou, do níž byla přimíšena zlatavá žluť, ale všechny byly potřísněny červenými skvrnami od krve.
"Jsou to listy jinanu," sdělil mi Luo horečnatým hlasem. "Nádherného vysokého stromu v hloubi údolí, takřka ukrytého východně od Švadlenčiny vesnice. Milovali jsme se tam vestoje, opřeni o strom. Ona byla panna a krev jí kapala na zem na ty listy."
Na chvíli jsem oněměl. Když se mi podařilo představit si obraz toho stromu, jeho ušlechtilý kmen, bohatou korunu a koberec spadaného listí, zeptal jsem se:
"Vestoje?"
"Ano, jako koně. Možná proto se tolik smála, tak hlasitě, divoce, že se ten smích rozléhal údolím do takové dálky, že i ptáci se vyděšeně rozlétli."

Luo doufá, že z Brejlouna vymámí i další Balzacovy knihy. Myslí si totiž, že kdyby je mohl Švadlence vyprávět, že by byla kultivovanější.
Další příležitost se jim naskytne poté, co Brejlounovi přijde dopis od matky. Ta mu v něm oznamuje, že jeden z jejích známých by mohl pro Brejlouna najít místo ve svém revolučním časopisu, pokud by v horách nasbíral lidové popěvky. Nadšený vidinou, že by mohl opustit vesnici, se Brejloun vypraví za starým horalem z Tisícimetrového útesu, který by jich měl znát spousty, ale přinese si odtamtud jenom vši.
Luo mu nabídne, že popěvky pro něj získají a on jim na oplátku půjčí nějaké další Balzacovy knihy. Oba hoši se u starce velmi dobře baví, protože jim zpívá nejrůznější kuplety, které si zapisují. Brejlounova vděku se ale nedočkají, protože písně prohlásí za "prasečiny", které se nedají publikovat. Potom ho ale napadne, že by je přebásnil v revolučním duchu, což nesmírně rozčílí vypravěče, a proto ho zbije.
Upravené básně mají úspěch a pro Brejlouna přijíždí jeho matka, aby ho odvezla zpět do města. Luo i vypravěč se rozhodnou, že kufr s knihami nesmí zmizet s nimi, a tak ho chtějí ukrást. Vyrobí si paklíč a během oslavy, kterou pořádá Brejloun na rozloučenou, kufr zcizí.

3. kapitola
Knihy z ukradeného kufru otevřou oběma mladým mužům zcela nový svět. Takový, kde láska, dobrodružství a svoboda nejsou neuskutečnitelnými pojmy, ale zážitky a stavy, o které člověk může bojovat.

Předseda se vrátí z města a běduje, že mu zubař vytrhl zdravý zub a nemocný zůstal, kde byl. Ukáže Luovi kousek cínu a chce po něm, aby mu nemocný zub spravil. Ten ho však odmítne s tím, že na to nemá žádné prostředky.

Do vísky zavítá Švadlenčin otec a ubytuje se u Lua a vypravěče. Pak po nich chce, aby mu něco vyprávěli. Hlavní hrdina se tedy pustí do líčení děje Hraběte Monte Christa, které trvá devět celých nocí.
Málem ale všechno dopadne špatně, protože předseda poslouchá u chatrče a obviní vypravěče z šíření "reakčního svinstva". Potom vydírá Lua, aby mu spravil zub, jinak že jeho přítele udá. Luo a vypravěč tedy využijí pomoci krejčího a jeho šicího stroje - s ním se snaží předsedův zub vyvrtat. Ten není schopen bolest snést, a proto ho přiváží k posteli. Nikdo z aktérů s operací nijak nespěchá, je to jejich soukromá pomsta za potíže.

Následují tři úhly pohledu na chvíle, které spolu trávili Švadlenka a Luo u jezera.

Slovo starého mlynáře
Když byl mlynář sbírat dříví, zahlédl v jezeře Lua a Švadlenku, jak se přímo ve vodě milují. Napřed je ani sledovat nechtěl, ale pak nemohl odejít, protože si uvědomil, že sám už nikdy takovou slast nepozná.

Slovo Luovo
Luo si vzpomíná, že Švadlenka výborně plavala a neohroženě skákala ze skal do vody. Jednou Luo hodil do vody svou klíčenku, protože měl dojem, že už ji nikdy nepoužije. Švadlenka se však pro ni potopila a od té chvíle ji tam házel častěji. Pokaždé ji vylovila, až jednou ne... A zrovna poté, co ji ztratili nadobro, na Lua čekala ve vesnici matka, která ho mohla na měsíc odvézt domů.

Slovo Švadlenky
Švadlenka líčí, jak se potápěla pro klíčenku, jenom aby udělala radost Luovi, i když ten na ni v těch chvílích hleděl jako na aportujícího psa. Naposledy ale klíčenka padla někam poblíž hada, a když ji Švadlenka zkusila vylovit, plaz ji kousl tak, že už jí navždy zůstala jizva.

Během měsíce, kdy byl Luo pryč, vypravěč dohlížel na Švadlenku. Ta zjistí, že je s Luem těhotná. Vypravěč dokonce zvažuje možnost, že by si ji vzal, jenže až do pětadvaceti se oženit nesmí.
Vypravěč tedy pátrá po řešení ve městě a nakonec umluví jednoho gynekologa, že Švadlence udělá potrat výměnou za Balzacovu knihu.

Tři měsíce po Švadlenčině potratu sedí oba přátelé a pálí své drahocenné knihy. Luo je málem šílený žalem, protože Švadlenka opustila horu a odešla od svého otce. Chystala se do velkého města, neboť díky Balzacovi pochopila, že krása ženy je poklad nedozírné ceny...

VLASTNÍ NÁZOR:

Ze začátku mě útlý román pobavil, pak jsem chvíli pokračovala ve čtení z povinnosti a teď ho nemůžu dostat z hlavy.

Knihy, které líčí Čínu v době Maovy vlády, jsou někdy pro evropského čtenáře až neuvěřitelné. Obrazy nesvobody a útlaku provázejí většinu nepropagačních vyprávění.
Západní knihy zasáhly do života hrdinů jako trhavina a rozcupovaly na kousky jejich starý svět. Co si každý z nich vybuduje na novém základě a jak se mu to podaří, to už je otázka pro každého čtenáře zvlášť.

Balzac a čínská Švadlenka je podle mě příběhem o změnách a rozhodování, což jsou témata aktuální pro každou zemi a jakýkoliv čas.