Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Již opravdu mnohokrát jsem slyšela o tomto díle. Píše se o něm v časopisech, novinách, na internetu, stále se na tento veleúspěšný a prý i nejlepší román 20. století nezapomíná. Už malý stručný popis příběhu mě natolik zaujal, že jsem se ho rozhodla přečíst. Doslova jsem se těšila, co se z něj vyklube.
A to, co jsem si mohla přečíst, mě opravdu nadchlo, fascinovalo a dojalo. Tohle je opravdu překrásný příběh plný citů, myšlenek a tolik přirozené lidskosti, a myslím si, že ten jeho úspěch je opravdu zasloužený.
Celé dílo je postaveno na životě, úspěchu a následném utrpení muže s podprůměrnou inteligencí. Hlavní hrdina Charlie byl na úrovni inteligence malého chlapce. Charlie byl ale velmi cílevědomý a pilný, nechtěl, aby to takhle zůstalo. Jednoho dne byl vybrán pro pokus o umělé zvýšení inteligence dvou vědců, který předtím byl zkoušen pouze na myších. Jednu myš jménem Algernon si Charlie obzvláště oblíbil, tato myš měla dvakrát větší inteligenci než průměrná myš. Najednou se stane takový malý zázrak a operace je opravdu úspěšná. Charliemu nezadržitelně rychle začne stoupat IQ, a on si začne všímat všech podstatných věcí okolo něho, začne zjišťovat, že vlastně nikoho nemá, také že ti, kdo vypadali jako kamarádi, jimi vlastně vůbec nebyli. Charlie se najednou zamiluje do své učitelky, ale s city nemá žádné zkušenosti, neví, jak s nimi žít - tímto způsobem je stále ještě malé dítě. Pokračování je takové, že z Charlieho se najednou stává génius a nikdo z obyčejných lidí mu nerozumí. Příběh končí velmi smutně, protože jak rychle Inteligence narůstala, tak rychle se opět zmenšila a Charlie zůstává sám na pospas svému bídnému osudu, ale s pocitem, že alespoň na chvíli poznal, jaké je to být chytrým.
Velmi se mi líbilo pojetí celého příběhu, byl totiž zapsán jako deník, který si Charlie vedl, což je velmi originální. Takže mě Charlie úplně vtáhl s sebou do samotného příběhu. Na začátku mi dělalo problémy číst po Charliemu ty veliké hrubky, kterých dělal nespočet. Tady na začátku mě velmi dojala ta jeho vůle něco dokázat i přes tuhle svou nepřízeň osudu. Pozorovala jsem s ním to počáteční nadšení, vzrušení, ale i strach. Po dlouho očekávané operaci, kdy začala inteligence bleskurychle stoupat, se deník měnil, nebylo to jen v tom, že už nedělal Charlie ty své hrubky, ale on se začal vyvíjet. Bylo to něco skvělého pozorovat takovou ohromnou převratnou změnu, z Charlieho se stal nový člověk. A líbilo se mi, jak citlivý a lidský byl ten člověk.
Příběh jde kupředu a nastává mnoho změn Charlie začne vnímat pravou a nezkrášlenou tvář životy, a od této části se stal příběh velmi depresivním a smutným. Ale na kontrast k tomu v této části také začíná láska, která je však nevyzrálá, neuskutečnitelná, jednoduše nemožná. Co na vás opravdu zapůsobí, byl také vlastně takový milostný trojúhelník, v němž hráli nový Charlie, jeho staré já a jeho učitelka. Je tu spousta zápletek přemáhání, utrpení a nenaplněná láska, to vše Charlieho trápilo, protože jedno jeho já se chtělo do vztahu vrhnout, to druhé mu to však nedovolovalo.
Růže pro Algernon umí opravdu zapůsobit a vtáhnou vás do děje, zdá se to nereálné, ale není to vlastně vůbec odlišné od běžné reality. Tento příběh mi umožnil dívat se úplně jinýma, možná lepšíma očima na lidi s podobným postižením. Je to jedna z těch mála knih, ze kterých si ponesete zážitky a dojmy asi na celý život. Mně do duše promluvil tento příběh tím smyslem, že každý člověk - ať už je mu osud nakloněn nebo ne - by měl umět život prožít plným douškem a zůstat po celou tu dobu přirozeným a být vděčen za to, co mu život nabízí a také, že s vůlí a odhodlaností můžete dokázat i nemožné.

Čtenářský deník	-	Růže pro Algernon, Růže pro Algernon (2), Růže pro Algernon (3)
	-	Růže pro Algernon (rozbor)

Čítanka

-

Růže pro Algernon