Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Euromedia Group (Knižní klub) v Praze roku 2000 (1. vydání). Z anglického originálu Flowers for Algernon přeložil Richard Podaný. Počet stran: 236. ISBN: 80-242-0197-6.

OBSAH:

Charlie Gordon je mentálně zaostalý, jeho IQ dosahuje hodnoty šedesát osm. Jeho osobnost je poznamenána matkou, jejíž chování k němu bylo ovládáno přímo posedlou touhou mít normálního syna. Vodila ho za různými šarlatány, vydávala hříšné peníze, zkoušela nalézt pomoc u různých psychologů a učitelů, ale neuspěla. Když se jí navíc narodila neretardovaná dcera Norma, začala Charlieho nenávidět, protože se bála, že její dceři něco udělá. Jediný, kdo ho kdy hájil, byl jeho otec - ani ten však nakonec nedokázal odolat šílenostem své ženy a musel syna poslat do útulku.

Z útulku byl Charlie osvobozen majitelem pekárny, který ho u sebe nechal pracovat a zaměstnával ho lehčími pracemi, jako například umývání toalet nebo nošení táců s pečivem. Charlie byl i přes svůj problém velmi cílevědomý, jeho touha stát se chytřejším ho dohnala až do školy pro retardované dospělé, kde jej čtení a psaní vyučovala slečna Alice Kinnianová. Ta jej také navrhla na experiment, pomocí kterého by se mohl stát inteligentnějším.

Vědci Charlieho testovali a shledali, že je pro experiment vhodný už jen proto, že na rozdíl od sobě podobných má motivaci. Nařídili mu psát si deník, kde měl zaznamenávat všechno, co se mu odehrálo. Operace byla úspěšná, i když Charliemu v první chvíli přišlo, že se nic neděje. První známky své narůstající inteligence pocítil, když závodil v bludišti s myší Algernon, které byla též uměle zvýšena inteligence a byla nyní dvakrát chytřejší než obyčejná myš. Nejdříve s ní neustále prohrával, po čase však začal vítězit a Algernon si oblíbil.

Se vzrůstající inteligencí musel Charlie čelit problémům - svět kolem sebe již nebral tak jako dříve. Slečna Kinnianová ho najednou začala přitahovat jako žena a jeho přátelé se ukázali jako ti, kteří se mu neustále posmívali kvůli jeho handicapu, což dříve neviděl. Lidé kolem něj, kteří nevěděli o experimentu, se ho začali bát - nevěděli, co se s ním děje, proč se najednou stává chytřejším než oni sami. Charlie naopak začal zjišťovat, že lidé nejsou tak chytří, za jaké je dříve měl, že ani vědění vědců a profesorů není neomezené. Začal se k ostatním lidem chovat trochu domýšlivě.

Když jeho inteligence dosáhla vrcholu, byl z něj někdo s IQ sto osmdesát. Uměl plynule mluvit mnoha jazyky, rozuměl všem knihám, které dříve ani neuměl přečíst, chápal vědecké články a jeho myšlení se stávalo den ode dne rozvinutějším. Vadilo mu však, že vědci jej berou jako jakési laboratorní zvíře. Mluví o něm, jako by snad před pokusem nebyl ani člověk a teprve oni z něj udělali něco, co má právo na život. Z tohoto důvodu uteče z jedné vědecké konference v Chicagu i s Algernon v kapse. Navíc si uvědomí, že metoda zvýšení inteligence pomocí chirurgického zákroku mu sice zvýšila IQ, ale pouze dočasně - nutně musí dojít k regresi.

Charlie odcestuje zpět do New Yorku, kde si pronajme byt. Zaujme ho jeho sousedka Fay, která si žije bezstarostným životem umělkyně. Zjišťuje, že starý Charlie Gordon, který je v něm stále pořád ukrytý, má kvůli vzpomínkám na svou matku a sestru strach z žen. Fay se ale z nějakého důvodu nebojí, proto s ní naváže intimní kontakt - doufá, že to mu pomůže zbavit se strachu z žen a sblížit se s Alicí.

Charlie si do svého bytu přivedl i Algernon - udělal jí z odpadků velké bludiště, aby se mohla cvičit a neztrácela schopnost řešit problémy.

Charlie se rozhodne navštívit svého otce, o němž se dozví, že se rozvedl s jeho matkou a zařídil si vlastní holičství. Zastaví se u něj, ale není schopen mu povědět, kdo doopravdy je. Nechá se tedy jen obsloužit a odejde.

Algernon se začíná chovat podivně - chvíli nadšeně řeší problémy, chvíli je apatická, někdy je přítulná a někdy agresivní. Charlie se rozhodne, že ji odnese zpět do laboratoře, kde se o ni budou vědci moci lépe postarat. Sám zahájí výzkum zaměřující se na pokus, který s ním byl proveden. Výsledky pokusu hovoří jasně - ztráta získané inteligence bude rychlá a je možné, že po ní na tom bude ještě hůře než před pokusem. Charlie se proto vypraví na exkurzi do útulku, kde v případě, že bude ještě více retardovaný, než býval, nakonec skončí.

Patnáctého září zemřela Algernon. Při pitvě se ukázalo, že její mozek zmenšil svůj objem a mozkové závity se vyhladily. Charlieho zachvátil strach, že přesně toto se nyní děje s jeho mozkem. Nedovolil, aby Algernonino tělo spálili s ostatními zvířaty - udělal jí hrob na dvorku a nosil jí tam pravidelně růže.

Ještě než ztratí svůj dar, rozhodne se Charlie navštívit svou matku a usmířit se s ní. Nejprve před ním jeho matka utíká, ale poté ho přijme. Chová se však divně - její syn pozná, že trpí senilitou. Znenadání se v domě objeví i Charlieho sestra Norma, kterou již sedmnáct let neviděl. Setkání s ní se bál, nikdy se k němu nechovala hezky, protože byla matkou rozmazlená, nyní se k němu však chovala mile a prosila ho, aby zůstal, protože na svou matku již nestačila. Charlie jí slíbil, že jí bude posílat peníze, dokud bude moci.

Charlie začal ztrácet svou inteligenci. Nejdříve jen vědomosti, které se nedávno naučil, později zapomínal mluvit cizími jazyky a i číst pro něj bylo čím dál obtížnější. Fay se mu začala vyhýbat - bála se ho, ale k němu do bytu se nastěhovala Alice, která Charlieho měla upřímně ráda. Snášela jeho výbušné nálady a snažila se mu ve všem vyjít vstříc. Jednou se spolu dokonce s Charliem pomilovali. Po čase ji však Charlie z bytu vyhnal - nechtěl, aby viděla, co se z něj stává. Zapomínal, kdo je, kde bydlí a že už se neučí ve třídě pro retardované dospělé. Nakonec měl před sebou jedinou vyhlídku - Warrenův ústav.

CITÁT Z KNIHY:

"Co vy, taky čekáte na zákazníky?" zeptal jsem se. "Měl byste si ten gauč nechat předělat na holičské křeslo. Když byste pak chtěl začít s volnými asociacemi, mohl byste si pacienta naklonit, jako když holič chce zákazníka namydlit, a až by uplynulo vašich padesát minut, mohl byste křeslo zase sklonit zpátky a podat mu zrcátko, aby pěkně zvenčí viděl, jak jste mu oholil jeho ego. A pak by si už pacient mohl při každé návštěvě hezky poroučet, třeba 'Dneska mi trochu víc přistřihněte ty úzkostné stavy, prosím,' nebo 'Nepřibližujte se laskavě s těmi nůžkami moc k superegu.'"
(str. 213-214)