Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

3. březen až 21. listopad blíže neurčeného roku, New York

DĚJ:

Dvaatřicetiletý Charlie Gordon je duševně zaostalý. Pracuje jako pomocník v pekárně pana Donnera a třikrát týdně dochází do Beekmanova vzdělávacího střediska pro retardované dospělé, kde jeho i další "žáky" vyučuje slečna Alice Kinnianová.
Charlie má problém udržet si v paměti znalosti, které se naučil. Jeho IQ je přibližně 68. Na druhou stranu má ale obrovskou vůli učit se, být chytrý a začlenit se mezi "normální lidi". Možná právě proto byl vybrán pro experiment, jehož cílem je operativně zvýšit výkonnost mozku a schopnost zpracovávat a používat informace. Metoda byla s velkým úspěchem aplikována na myši Algernon, jejíž inteligence vzrostla trojnásobně. Vědecký tým sestává z doktora Strausse, psychologa Burta Seldena a v čele stojí profesor Nemur.
Po sérii testů a vyšetření byl Charlie operován. Pár dní po zákroku necítil žádné zlepšení, ale pak ho začala individuálně vyučovat slečna Kinnianová. Celý román je napsán formou Charlieho zápisků - "pracovních hlášení", a tak lze na jeho písemném a obsahovém projevu pozorovat postupný inteligenční vývoj. Prvním hmatatelným úspěchem bylo, že Charlie porazil Algernon při průchodu labyrintem. Před operací totiž myš vždy našla cestu z bludiště rychleji.
Také se mu začaly vracet vzpomínky na vlastní minulost. Jeho matka Rose se zprvu nechtěla smířit s myšlenkou, že její syn je mentálně zaostalý. Neustále se s ním učila a trestala ho za každou chybu. Také ho vodila po nejrůznějších lékařích v naději, že mu pomohou. Když se jí narodila zdravá dcera Norma, přestal pro ni být Charlie prioritou. Protože se ale děti Normě ve škole kvůli postiženému bratrovi smály, přinutila nakonec svého manžela Matta, aby ho dal do ústavu. Matt Gordon to ale neudělal; dal Charlieho ke strýci Hermanovi, který mu zajistil místo v pekárně...
Po operaci se Charlie vrátil pracovat do pekárny. Ostatní zaměstnanci ho měli rádi, i když jim často sloužil jako terč posměšků a vtipů. Dobromyslný Charlie si to ale dříve neuvědomoval.
O své operaci nesměl mluvit, a tak byli lidé z pekárny nemile překvapeni, jak se jeho intelekt mění a vyvíjí. Charlie vymyslel nějaké zlepšovací návrhy, čímž zvýšil efektivitu práce a pan Donner mu zvýšil plat. Zmoudřelý Charlie se brzy stal ostatním trnem v oku musel z práce odejít.
Jak se postupně vzdělával a jeho inteligence rostla, začal si uvědomovat, že dr.Strauss a profesor Nemur, které dřív pokládal za génie, nejsou tak chytří. A že i lidé na vysokých postech mají často jen velmi úzký okruh znalostí...
Charlie studoval jako samouk jazyky a všechny možné vědy. Ale čím byl inteligentnější, tím osaměleji se cítil. Jestli měl před zákrokem pár přátel, tak nyní neměl žádné.
Změnil se i jeho vztah k učitelce Alici. Z obdivu, který k ní cítil před operací, se vyvinula láska. Přestože byl ale Charlie geniální - jeho IQ dosáhlo hodnoty 185 - emocionálně byl stále na úrovni malého chlapce a nebyl schopen pohlavního styku. Mohla za to psychická blokace, kterou způsobila jeho matka. Zakazovala mu dotýkat se dívek a dívat se na ně, a když se vzrušil, bila ho...
V červnu se konala v Chicagu mezinárodní vědecká konference, na které měli být Charlie a Algernon hlavní atrakcí. Charlieho velice rozzlobilo, když ho profesor Nemur prezentoval jako osobu, která před operací snad ani nebyla člověkem a teprve on ji "stvořil". Charlie si navíc uvědomil, že profesorův tým nedomyslel všechny následky zákroku a že účinky pravděpodobně nejsou trvalé. Způsobil proto chaos, když vypustil Algernon z klece, a v nastalém zmatku se mu podařilo vrátit se zpět do New Yorku i s myší v kapse. Chtěl být sám a pokračovat v profesorově výzkumu. Najal si proto byt a také se seznámil se svou sousedkou - milou, nevázanou a nic neřešící malířkou Fay Lillmanovou. Spřátelil se s ní, ale když se pokusili sblížit, měl Charlie pocit, jako by ho pozoroval "starý Charlie". Až později tato blokace zmizela a mohl se s Fay milovat.
U Algernon se již občas začaly projevovat varovné příznaky - agresivita, melancholie, poruchy koordinace, panika...
V Charliem se praly dvě osobnosti - "starý" a "nový" Charlie. Aby se s tím vypořádal, navštívil bez uvedení jména svého otce, který si otevřel holičství.
Chtěl se také dozvědět, co se s ním stane, pokud jeho inteligence klesne na stejnou, či dokonce nižší úroveň než před zákrokem. Řekli mu, že by byl nejspíše poslán do Warrenského ústavu. Charlie se rozhodl, že se tam zajede podívat, aby viděl, co ho pravděpodobně čeká...
V srpnu vypracoval zprávu, kterou nazval "Algernon-Gordonův efekt". Zjistil, že projekt umělého zvýšení inteligence má jednu vadu. Tempo rozkladu inteligence je přímo úměrné kvantitě nárůstu...
Nezbývalo mu nic jiného, než čekat, až jeho inteligence začne klesat a jeho schopnosti se vytrácet. Snažil se tedy využít zbývající čas naplno. Sblížil se s Alicí, která ho přišla navštívit.
Patnáctého září zemřela Algernon. Její mozek se zmenšil a mozkové závity vyhladily...
Charlie se rozhodl, že navštíví svou matku, aby jí mohl ukázat, že je "normální". Rose Gordonová byla částečně senilní, ale Charlieho poznala. Charlie se také usmířil se svou sestrou Normou, kvůli které byl v dětství často trestán.
K němu do bytu se nastěhovala Alice, aby mu pomáhala. Charlie ale nechtěl, aby viděla, jak se jeho schopnosti vytrácí, a proto ji poslal pryč. Rozklad jeho schopností neúprosně pokračoval.
Několik dní strávil jen tím, že ležel v posteli. Snažil se číst, aby mu alespoň tato schopnost zůstala, ale většinou nechápal smysl textů...
Na pár dní se vrátil do Donnerovy pekárny a před sebou měl pouze vyhlídku Warrenova ústavu a také nulovou naději, že by se jeho stav mohl kdy zlepšit...

HLAVNÍ POSTAVY:

Charlie - zpočátku není příliš inteligentní, ale je dobrosrdečný, milý, přátelský, nezištný a nezkažený. Inteligence mu dodává sebevědomí, ale zároveň ho obírá o lidskost. Někdy se chová trochu krutě, ale vlastně jen oplácí lidem to, jací k němu byli!
matka Rose - žena, které velice záleží na tom, jak působí na druhé a co si o ní myslí. Touží, aby její obraz v očích ostatních lidí byl perfektní. Charlieho má ráda, ale nezapadá do její vize dokonalé rodiny, a proto mu to časem začne dávat najevo.
otec Matt - laskavý, rozumný. Vidí, že manželčiny snahy o zařazení Charlieho mezi "normální lidi" jsou marné, a proto by syna rád přestal trápit všemožnými vyšetřeními. Nedokáže se ale své ženě vzepřít a zastavit ji.
Charlieho sestra Norma - jako dítě si neuvědomuje, že Charliemu ubližuje a chová se k němu ošklivě. Dojde jí to až v dospělosti.
Alice Kinnianová - inteligentní a citlivá žena, která dovede naslouchat. Není si ale úplně jistá, co od života vlastně chce.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

I mentálně postižení lidé jsou citlivé osobnosti, a proto si nezaslouží posměch, ale naopak naši podporu a lásku.
Prožíváme díky inteligenci lepší život?

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

"Růži pro Algernon" považuji za nejlepší knihu, kterou jsem kdy četl. Je to úžasně napsaný dojemný příběh, který je občas krásný, občas šílený, děsivý, depresivní a navíc až krutě skutečný. Hlavně závěr je neuvěřitelně silný. Je tak reálný, že se mi udělalo až špatně.
Na posledních stránkách mi tekly slzy, protože konec je opravdu velmi smutný. Často jsem se s Charliem ztotožnil a dokázal jsem ho pochopit. Myslím, že lze pochopit i jeho matku a sestru. Ačkoli se může zdát, že jednaly nesprávně, asi to jinak nešlo. Každá máma chce mít zdravé dítě a není snadné se smířit s tím, že zrovna to vaše je mentálně postižené. Rose se snažila Charliemu pomoci, ale bezvýslednost ji zřejmě deprimovala.
Děti dovedou být velice kruté a dokáží hodně ublížit, a proto se nelze divit Normě, že svého bratra nenáviděla a našla k němu cestu až v dospělostí...
Doporučuji tuto knihu každému přečíst, protože opravdu stojí za to!