Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• spoluautorství Zdeněk Havránek
• poprvé vyšlo v roce 1996

Labská královna je pohádková knížka o skřítcích, rytířích a loupežnících od řeky Labe z Ústí nad Labem a jeho okolí. Příběhy na motivy místních německých pověstí pro děti převyprávěli Daniela Nechanická a Zdeněk Havránek. Výtvarnou podobu pohádkám dal ústecký výtvarník Michal Novák.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Magnus v roce 2009 (2. rozšířené vydání). Ilustroval Michal Novák. Počet stran: 100. ISBN: 80-902278-0-5.

OBSAH POHÁDEK/POVĚSTÍ:

Silný mlynář

Když se blížil krásné mlynářově dceři jeden rok, pozval své známé na oslavu. V Olšince se tedy pilo a jedlo, až všichni kromě mlynáře usnuli. V tu dobu zaklepal na jeho chalupu starý dědeček, mlynář jej pustil dovnitř, pohostil ho a poskytl nocleh. Byl to kouzelný dědeček, jenž mlynářovi za jeho vlídnost nabídl, že mu splní jedno přání. Chtěl tedy, aby si jeho dcera vzala šlechtice a žila s ním v bohatství na zámku. To se dědečkovi moc nelíbilo, a tak stanovil podmínku, že jeho vnouček nikdy nesmí vidět mlýn. Když se přání vyplnilo, svěřil se s tímto příběhem své dceři, jež společně s ním dbala na to, aby se mlynářův vnuk nepřibližoval mlýnu. Nešlo to však uhlídat. Když vnuk na lovu vjel na mlynářův dvůr, netušil, že tam jsou lupiči. Aby se chlapci nic nestalo, skočila jeho matka do rány z bambitky a zemřela.

O obrovi

Obr chtěl pozlobit Ústečany, a tak se k nim vypravil s pytlem odpadků. Zakopl však a všechna špína byla na něm. Na doporučení lékařů se šel vykoupat do Bíliny. Když se ale místní lidé dozvěděli, že u jejich města je obr, vypravili se za ním k říčce a tam ho ubili. Mysleli si totiž, že je to zlý nepřítel.

Kdysi dávno žil nedaleko vesničky Blansko obr. Nebyl zlý, ale trošku neohrabaný a rozpustilý. Jednou ho napadlo, že by mohl trochu poškádlit Ústečany. Tak posbíral všechno smetí a nečistotu, které našel, a vydal se k městu Ústí. Když se blížil k hradbám, tak se mu do cesty připletl kámen. On o něj zakopl a upadl, při tom ho celá ta špína zakryla a on z toho onemocněl. Ústečtí doktoři mu přesto chtěli pomoci a řekli mu, aby se uzdravil, že se má vykoupat v nedaleké řece Bílině. Musel to však stihnout, dokud byli ostatní Ústečané v práci. Jak byl obr zesláblý tak to nestihl. Z Bílinské brány vyběhl dav lidu a obra začali tlouci. A obra utloukli k smrti.

Vítovský poklad

Vítovský mlynář a jeho početná rodina trpěli bídou. Tu se mu v noci zjevil ve snu malý mužíček, který mu řekl, že najde své štěstí na drážďanském mostě. Protože se sen po tři noci opakoval, vypravil se tam. Na mostě potkal muže, jenž mu vyprávěl o tom, že měl třikrát sen, v němž mu malý mužíček vyprávěl o pokladu zakopaném pod starou jabloní u mlýna ve Vítově. Mlynář proto pospíchal domů a poklad našel. Jeho rodina již netrpěla bídou.

Potrestaný rytíř

Pešek z hradu Střekova byl loupeživý rytíř. Jednou přepadl u Bíliny kupce a vše jim vzal. Ti se obrátili na spravedlivého a poctivého rytíře z Vrabince, který jim pomohl peníze dostat zpět a Peška zbít. Ten si to nenechal líbit, a když se jednou pán z Vrabince vypravil na nákupy do Drážďan, přepadl ho a chtěl jej pověsit. Zastavila ho krásná dívka, která jej prosila, aby jejího bratra nezabíjel. Musela si ho vzít za muže, aby to neudělal. Chtěla však se svým milým utéci. To Pešek odhalil, svou paní zabil a jejího milého dal zavřít. Když se to dověděli lidé z okolních vesniček, chtěli Peška potrestat. Ten však utekl a po zbytek života se musel před lidmi ukrývat.

Poklad z Mariánské skály

Když si lidé začali stavět městečko tam, kde v podzemí žili skřítci, tak se skřítci rozhodli odejít. Mezi lidmi si našli kamaráda rybáře, jenž jim pomohl převézt věci přes řeku. Za odměnu mu dali koš se zlatými šperky, které mu zajistily blahobyt do konce života.

Pekelný stroj na Větruši

Na hrádku Větruše žil zlý rytíř, který se bavil tím, že měšťany všelijak trápil. Když rytířova žena pozvala měšťanky na hrádek na oslavu narození jejich dcery, viděli v tom měšťané možnost, jak se na hrádek snadno dostat a rytíři se za všechno utrpení pomstít. Převlékli se tedy do dámských šatů a v převlečení zaútočili na rytířovu družinu. Samotného rytíře našli pak schovaného ve lžíci katapultu, kterým ho vymrštili z hradu do řeky. Přesně tak předtím on trápil je - katapultem na ně házel všechno možné.

Vodníček

Sebuzínský vodník byl na lidi velmi zlý. Když ženy našly ve vodě košík s psíkem, jedna chalupářka si ho vzala domů, aby mu pomohla. Proměnil se však v nebezpečného hada. Chalupník jej proto nabral na vidle a vyhodil oknem. Byl to však proměněný vodník a ten se chtěl pomstít. Tentokrát se k chalupě přiblížil proměněný za kohouta. I tak ho chalupář odhalil a chtěl mu useknout hlavu. Vodník mu sice vyklouzl, ale od té doby o něm už nikdo v Sebuzíně neslyšel.

V Sebuzíne žil kdysi škodolibý vodníček. Škodil, kde jen mohl. Škodil i rybáři a jeho ženě. Jednou se proměnil v malého psíka, nechal se nést v košíku po řece. Rybářka ho vylovila, nesla domu, ale psík byl stále nějaký mokrý. Najednou se psík proměnil v hada, který vztekle syčel. Když vyhodili hada vidlemi z okna ven, slyšeli jen bolestné sakrování. Jednou se vodník změnil v kohouta a začal škodit v rybářově kurníku. Málem se vodníkovi přeměněném v kohouta nepodařilo rybáři vysmeknout z ruky. Býval by mu uťal hlavu. Nakonec se vodník zachránil útěkem a v Sebuzíně o něm už nikdy neslyšeli. Povídalo se, že se odstěhoval někam na Mělník.

Loupežnická jeskyně

Na kopci mezi Svádovem a Valtířovem se usadili dva loupežníci. Když se o jejich loupežnických skutcích dověděli lidé, přestali se v úseku jejich lupu zcela pohybovat. Loupežníkům nezbývalo než se vydat do města. Sedlák Frélich je však zpozoroval, uzamkl je v kurníku, kde loupili, a jeho žena běžela pro biřice. Sedlák se tak stal slavný. Bylo mu to ale málo, a tak se se ženou rozhodli, že najdou jeskyni, v níž loupežníci žili. Třeba tam budou mít lup - pořádné bohatství. Jeskyni našli a v ní objevili i obrovskou truhlu připevněnou skobami ke stropu skály. Když se Frélich snažil skoby rozbít, začaly padat kameny, a proto museli se ženou utéct. Domů se vrátili bez bohatství, avšak živí a zdraví. A to je přeci to největší bohatství!

Labská královna

Na hradě Střekově žil zlý rod a lidem se v tomto kraji žilo špatně, bídně. Čím se radovali, to byl smích dcerky vládce Střekova, Anežky. Když však rostla, začínala vnímat bídu lidí a smích byl tatam. Až zas jednou na vyjížďce potkala panoše z Blanska a ten jí vrátil smích. Zamilovali se do sebe, avšak to se nelíbilo jejímu otci. Chtěli spolu utéct, jenže otec je chytil, panoše uvláčel k smrti a nešťastná Anežka skočila ze skály do řeky. Krutého otce trest neminul. Zasáhl ho blesk a jeho popel rozfoukala bouře. Anežka se pak zjevovala lidem na Labi, aby jim v noci ukázala cestu, a tak jí lidé začali říkat Labská královna.

Dobří skřítci z Němčí

V Němčí žil chudý chalupník se svou rodinou. Ač žili bídně, nestěžovali si a často se veselili. I dcerka Madlenka byla dobrosrdečná. Jednou šla pro listí na podestýlku pro jejich krávu. Když listí sbírala, najednou se před ní objevili tři skřítci a pomohli jí naplnit nůši listím. Potom jí řekli, že když neztratí cestou domů ani jeden lístek, bude celý život šťastná. To se také stalo. Druhý den se lístky proměnily ve zlaté penízky a chalupníkova rodina již nepoznala nouzi.

V Němčí žil starý dobrosrdečný chalupník se ženou a pěti dětmi. Žilo se jim však dost bídně. Jednou šla nejmladší dcera Madlenka sbírat listí na podestýlku pro kravičku. Když tu v místě zvaném Trpasličí kameny potkala tři malinkaté skřítky, kteří říkali: "Neboj, nechceme ti ublížit, jen pomoci nasbírat listí." A tak jí pomohli a jeden nakonec pravil: "Když budeš opatrná a neztratíš cestou ani lísteček, budeš mít po celý svůj život štěstí." Madlenka cestou domů na listí dávala veliký pozor a vše doma povyprávěla rodičům. Kravičce pak listí podestlala. Jaké bylo její překvapení, když po ránu zjistila, že se všechno listí proměnilo ve zlaté penízky. Tak rodina už nikdy netrpěla nouzí a všichni byli skřítkům moc vděčni.

Loupežníci z Blankenštejna

Zlý a loupeživý rytíř Hendrych měl být za své činy popraven. Byla zimu, panoval tuhý mráz. Když se kat snažil setnout jeho hlavu, ta zůstala na jeho krku - přimrzla. Podle tehdejšího práva musel být tedy propuštěn. Vyrazil do blízké hospody, kde však bylo teplo, jeho rána na krku rozmrzla a hlava mu upadla. Potrestání tedy neunikl.

O třech zakletých pannách
Heřman, chudý muzikant, měl již dost chudoby. Proto se vydal hledat poklad do sklepení opuštěného hradu Blanska. Našel tam tři krásné panny se třemi truhlami s nápisy - Bohatství, Sláva, Poctivost a čest. Vzal tu s nápisem Bohatství, což mu dívky poté vytkly. Teď budou muset totiž čekat dalších sto let, zda je vysvobodí někdo, pro koho je důležitá čest a poctivost. A co bylo v truhle s bohatstvím? Jen suché listí. Heřman se tedy musel živit jako doposud - muzikantstvím.

V Neštěmicích žil kdysi chudý muzikant. Měl jen chalupu po rodičích a harfičku. Přemýšlel, jak by rychle zbohatl. Ústecká bába kořenářka mu poradila, že na hradě Blansko je zlatý poklad. A tak se Heřman vypravil na cestu k Blansku. U svádovského přívozu se mu zjevil mužíček, který ho prosil o pomoc a nakonec k Blansku zavedl. Před sklepním hradu se ale mužíček ztratil. Náhle se rozestoupila klenba a Heřman uviděl ve sklepení tři panny. Jedna měla truhlu s nápisem Bohatství, jedna truhlu s nápisem Sláva a třetí truhlici s nápisem Poctivost a čest. Heřman na nic nečekal, popadl truhlu s Bohatstvím a pryč. Bohužel volil špatně. V truhlici našel jen suché listí a panny čekají na vysvobození snad ještě dnes.

Potrestaní loupežníci

Na hradě Varta žili loupežníci. Hospodářům se jejich loupení nelíbilo. Věděli, že nepohrdnou dobrým vínem, a tak rozhlásili, že jednu takovou dodávku povezou do Saska. Loupežníci je přepadli a holdovali vínu. V tom byl ovšem prostředek na uspání. Když se pak ráno loupežníci probudili, byli již v ústeckém vězení.

O Fridrichovi a Heinrichovi

Byli to dva nerozluční bratři. Alespoň do doby, než zemřel jejich otec a pověřil staršího Fridricha spravováním celého majetku do doby, než i Heinrich dovrší plnoletosti. Heinrich s tím nesouhlasil a vyzval bratra na souboj. Na místě souboje byl první. Panovalo úmorné teplo a Heinricha uspalo. Snil o dětství, kdy se měli s bratrem tak rádi. Když se probudil a uviděl Fridricha, na svár zapomněl a objali se. V místě smíření, ve Valtířově, pak nechali postavit kostelík.

Ve Svádově žili kdysi dva urození bratři. Od dětství se měli rádi, vyrůstali jako dvojčata. Rozdělila je až závěť jejich umírajícího otce. Heinrichovi se nelíbilo, že starší bratr Fridrich má spravovat všechen majetek. Z bratrů se stali sokové. Oba už byli ženatí, ženy ale trápil svár mezi jejich muži. Heinrich jednoho dne vyzval Fridricha na souboj. Byl však na určeném místě dřív, čekal na bratra. Najednou mu ztěžkla víčka a usnul. Ve snu viděl svého milého bratra, viděl, jak jsou zase malými hochy, jak si hrají, dovádějí. Když Fridrich přijel, byl beze zbraně. Heinrich odhodil svůj meč a objal svého bratra. Ve Valtířově, na místě usmíření, nechali postavit malebný kostelík a ten tam stojí dodnes.

Josefínka

Josefínka sedávala na břehu Labe. Setkávala se tam se svým milým, rybářem. Jednou se tam však objevil i duch řeky a chtěl Josefínku za ženu. Pokusila se s rybářem utéci. Na svahu je však duch dostihl a rybáře shodil. Josefínka i nadále ducha nechtěla. Proto ji zaklel v kámen a zmizel.

Klíšský skřítek

Vinař Florián žil se svou ženou Bětkou pokojně na Klíši do doby, kdy se u nich doma usadil zlomyslný skřítek, jenž jim v chalupě přes noc vždy udělal pěkný nepořádek. Když u nich jednou nocoval medvědář, skřet škádlil medvěda, který se po něm tak ohnal, že skřeta vystrašil a vypudil z chalupy. Po roce se skřet sice vrátil, ale podle stop ho Bětka hned našla, a když mu řekla, že tu medvěd stále je a dokonce s hladovými medvíďaty, skřet opět utekl, a tentokrát se již nevrátil nadobro.

Na Klíši jednou žil a hospodařil vinař Florián se svojí ženou Bětkou. Žili vcelku spokojeně, až jednoho dne ráno najednou viděli, že po světnici byly rozházené buchty, co hospodyně večer napekla. A také pokličky, vařečky, hospodyně měla zacuchané vlasy a Florián roztrhaný slamník. Tak Bětka vzala láhev vína a s ní spěchala do Ústí k Teplické bráně, kde žila babka kořenářka. Povídala jí, že se v chalupě usadil asi zlobivý skřítek postelníček. Tak Bětka s Florianek udělali vše, co babka poradila, ale trápení se skřítkem pokračovalo. Jednou u nich požádal o nocleh medvědář s medvídětem. Medvěda dali do chlívku po koze, když se v noci ozval strašný rámus, ale ráno najednou bylo vše na svém místě. Po roce však najednou ve světnici byla rozsypaná mouka a v ní malé stopy, které vedly do spíže. Bětka tam šla a co vidí - zase skřet. Hned na něj spustila a on se jen ptá, jestli zde je pořád ta velká hnědá kočka. Tu Bětce došlo, že si popletl medvěda s kočkou a spustila: "To víš, že je a má další čtyři velká koťata, a shání něco k snědku, jen počkej ty darebáku!" Na to skřet na nic nečekal a utíkal směrem na Střížovický vrch a už ho na Klíši nikdo nikdy neviděl.

Noční lovec

V lesích nad městečkem Libouchec lovil po nocích divoký lovec zvěř, kterou se pak živil. Jednou v noci se mu dívky z dálky vysmívaly. On však za nimi šel do chalupy a pověděl jim, aby se to příště již neopakovalo, jinak si s nimi pohraje jeho pes. Tu noc dívky nespaly a již se mu nikdy nevysmívaly.

V lesích kolem Libouchce žil divoký lovec, který se za dlouhých nocí potloukal krajem a lovil zvěř. Tu si pak připravoval ve své skrýši hluboko v lese. Jednou několik děvčat v noci slyšelo v dáli štěkot psa, a tak si vzpomněla, že to je asi lovec. Děvčata vesele pokřikovala a vyzývala lovce, aby na ně nezapomněl s úlovkem. Když vešla do jednoho stavení, nevšimla si, že se štěkot psa stále více blížil. O všem děvčata řekla babičce ze stavení, ta jim však hubovala, co je to napadlo dráždit lovce, že zná spoustu případů, kdy se lovec vrátil a potrestal ty, kteří se mu smáli. Náhle se otevřely dveře a v nich stál lovec a praví: "Zde je váš díl honitby, ale běda vám příště, můj pes má nemilosrdné zuby." Lovec po té zmizel a dívky se zařekly, že už lovce nebudou nikdy dráždit.

Myslivec a pytlák

V ústeckých lesích sháněl hajný svého nástupce. Již tři mladíci byli zastřeleni u pařezu, ale čtvrtý se toho nebál. Naopak číhal u pařezu, na který položil svůj klobouk. Pouze ten pak zasáhly tři kulky. Mladík je vyndal a s poslední vystřelil do míst, odkud kulky přiletěly. Zasáhl pytláka. Mladík se však nástupcem hajného nestal, vrátil se domů a hajný již ani žádného nástupce nenašel.

Ve vsi Zubrnice, ztracena v lese, stávala stará hájovna. Hajný a jeho žena se po celý život starali o místní zvěř. Když hajnému táhlo na sedmý křížek, začal za sebe hledat někoho za náhradu. Mnoho mládenců se tam vystřídalo, ale buď nevydrželi těžkou práci a odešli, nebo je hajný našel zastřelené uprostřed lesa. Jednou hajný ženě povídá: "Již nikoho nevezmu, je mi líto těch mladých životů, to snad může být jedině pytlák s očarovanými kulkami." Do jizby však náhle vstoupil mladý lesnický učeň, který se hlásil o práci. Hajný jej nechtěl přijmout, ale on se nenechal odbýt. Tak mu hajný v lese ukázal, kde byli mrtví pomocníci pohřbeni. Lesnický učeň si položil klobouk, schoval se a čekal. Když tu najednou přiletí první kulka, pak druhá a pak další. Všechny prostřelily klobouk. Avšak poslední byla skleněná, tuto učeň nabil a naslepo vystřelil. Pak se vrátil do hájovny a hajnému řekl, že pytlák již nikomu neublíží. Náhle z vedlejší vsi přiběhl čeledín, že v jednom stavení našli mrtvého pytláka. Mladý hajný se pak vrátil zpět do Vlach, odkud pocházel. A hájovna? Ta po smrti starého hajného chátrala, až se úplně rozpadla.