Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Upíří hora je již čtvrtý vzrušující díl ságy o mladém poloupírovi Darrenu Shanovi, jenž obětoval svůj vlastní lidský život za život svého kamaráda Steva a nechal se proměnit v poloupíra.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Albatros v Praze roku 2008 (2. vydání). Z anglického originálu Vampire Mountain. Přeložil Richard Podaný, ilustroval Jakub Požár. Počet stran: 152. ISBN: 978-80-00-02226-0.

DĚJ:

Hned na začátku knihy se Darren dozvídá o výpravě na Upíří horu, kde má pan Hroozley (jenž Darrena přeměnil) v plánu představit ho Radě upíří generality. Dříve než se vydají na nelehkou cestu, přesvědčí pan O.Sudd Hroozleyho, aby je doprovázeli záhadní Lidičkové z Nárůdku zahalení v kápi. Nepříliš nadšený starý upír souhlasí, a tak se všichni čtyři vydají na záludnou výpravu. Cestou narazí na starého známého pana Hroozleyho, který má namířeno právě k Upíří hoře, kde se po dvanácti letech opět koná Rada. Během děsivé, úmorné a nekonečné výpravy se Darren setkává s vlky, upířími příbuznými, a dozvídá se spoustu nových věcí o upířím světě. Vyslechne si příběhy o děsivých vampýrech, oddělené rase upírů, kteří bez výčitek svědomí svou oběť při vysátí její krve zabijí a o hrozící válce mezi oběma rasami. Když Darrena v lese napadne zuřivý medvěd, ocení přítomnost Lidičků, kteří se nebojí obětovat za něj život. Po velmi napínavém boji Darren zjišťuje, že přeživší z Lidiček umí mluvit, což nečekaně překvapí i zkušeného upíra pana Hroozleyho a dozvídají se o původu Nárůdku. V cíli se Darren seznamuje se spoustou dalších upírů a jejich zákony, prozkoumává Upíří horu a diskutuje s Kurdou o vampýrech a sjednocení této rasy s upíry. Po nějakém čase stráveném v hoře je pozván s panem Hroozleym do Knížecí síně, kde se má projednávat to, že Hroozley porušil pravidla a přeměnil nedospělého chlapce v poloupíra. Výsledkem soudu jsou Zkoušky smrti, jež musí Darren Shan podstoupit. Mladý poloupír souhlasí, ale když zjišťuje, že pokud zkoušky neudělá, bude zabit, je už na odvolání pozdě...

CITÁT Z KNIHY:

Medvěd se zarazil. Vypoulil oči. Tlapy spustil k bokům. Chviličku stál, zajíkal se bolestí, kost mu trčela z krku. Pak se hlučně svalil na zem, chvilku sebou děsivě škubal... a umřel.
Upadl jsem na něj a ležel jsem tam. Třásl jsem se a brečel jsem, i když víc z úleku než od bolesti. Nebylo to poprvé, co jsem se díval smrti do očí, ale ještě nikdy jsem se nepřipletl do takhle zuřivého boje.
(...)
Když jsem to dokázal, narovnal jsem se a rozhlédl se po okolí. (...) Kousek vlevo leželo mrtvé tělo jednoho z Lidičků - krev se vpíjela do sněhu, až byl purpurový. Levák už seděl a ohledával si zranění.
Dovlekl jsem se k němu a chtěl jsem mu poděkovat za záchranu života. Takhle bez kápě byl k neuvěření ošklivý: šedivá kůže, místo tváře chumel jizev a štychů. Neměl uši ani nos, aspoň jsem nic takového neviděl, zelené oči byly umístěné ne vprostřed obličeje, jak to bývá, ale podivně výš k čelu. A nikde ani vlásek nebo chloupek.
(...)
"Tvého parťáka je mi líto, Leváku," řekl jsem posmutněle. "Pochováme ho?" Levák zavrtěl velikou hlavou a už se chystal vstát, pak se ale zarazil. Zadíval se mi do očí a já se zase tázavě díval na něj. Podle výrazu tváře jsem skoro čekal, že promluví.
On ale jen zvedl pomalu ruku a stáhl si roušku, která mu kryla dolní polovinu obličeje. Měl ústa plná ostrých, žlutých zubů. Vyplázl jazyk, který byl podivně šedý jako jeho kůže, olízl si rty. Když je měl navlhčené, chvíli je napínal a protahoval, načež udělal něco, co jsem najisto považoval u Lidičků za nemožné. Chraplavě, pomaloučku a mechanicky... promluvil.