Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jill Banfordová a Nellie Marchová si spolu najaly malé hospodářství, že na něm budou pěstovat kuřata na výdělek, chovat drůbež, krávu a později od ní telátko. To se jim ale moc nevedlo. Každým dnem se jim ztrácely drahé leghornky a ony nebyly schopny zloděje - lišáka - dopadnout. Žily ze ztrát, a tak musely jedno léto chalupu pronajmout a uchýlit se do železničního vozu, postaveného jako kůlna na kraji pole. Spolu celkem dobře vycházely, Banfordová při vší nervozitě a rozmazlenosti byla srdečná a šlechetná a Marchová při všem podivínství a uzavřenosti byla kupodivu velkodušná.
"Jednou večer stála Marchová zády k zapadajícímu slunci, pušku pod paží, vlasy zastrkané pod čepicí. Zpola hlídala, zpola snila. Sklopila oči a vtom uviděla lišáka - drze se na ní díval, jako by věděl, že ji okouzlil a tak se bez strachu i pomalu plížil okolo ní..." Celý večer jí to nedalo a pořád na něho musela myslet, až se sebrala a šla ho hledat. "Vzala si pušku a šla hledat lišáka. Zvedl k ní oči, pořád jí v hlavě tkvěl jeho vědoucí pohled. Ne že by na něj myslela, byla jím posedlá. Viděla jeho tmavé, prohnané, nestoudné oko, jak do ní zírá, jak ji poznává. Cítila, jak nepozorovaně ovládá její duši..."
Po této příhodě byla Marchová jako tělo bez duše. Až do té doby, co k nim do chalupy přišel mladík - z vojny, který jel navštívit bývalého majitele - svého dědečka. Marchová v něm viděla lišáka. "Snad proto, že tak vystrkoval hlavu, snad proto, že se mu bělavé chloupky na ruměných lícních kostech tak leskly, snad že mu tak svítily bystré oči..." A tak pro ni nebylo těžké se do něho zamilovat. On byl na tom stejně, ale když si toho všimla Banfordová, byla celou svojí osobou proti. Říkala, že by tím ztratila svou sebeúctu. Nevěřila žádnému muži, natož tomu, který musí stejně ještě odjet a jen Marchové slibuje. On si ji chtěl doopravdy vzít, třeba i odvézt do Kanady, kde sloužil a kam by se rád jednou vrátil. Když musel odjet, slíbili si, že si budou psát, dokud si neodslouží jako voják to co má a pak že se k ní vrátí. Zpočátku si psali, ale časem převážily slova Banfordové a Marchová se nechala ovlivnit a napsala mu, že bude lepší, když na ni zapomene. On se okamžitě sebral a jel za ní, na kole až ze Salisburské pláně. Zastihl je jak kácejí spolu s rodiči Banfordové strom. Chtěl jim pomoci, Banfordová to chtěla pozorovat, a tak stála nahoře na náspu, přímo za plotem a hleděla dolů. On věděl, že je tu pravděpodobnost, že ji strom zasáhne, sice ji varoval, ale ve skrytu duše si přál, aby ji to zabilo. Stalo se tak... A tak si konečně svou Nellie vydobyl. Ona z toho ale není nadšená. Chtěla se o lásku sama zasloužit, ale on chce aby se mu úplně poddala, "usnula v něm". Chce, aby si už nehrála na muže, na samostatnou ženu s mužskou odpovědností. I odpovědnost za vlastní duši musí přenechat jemu...