Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

NOVOTNÝ, David Jan. Pohádky ze starého mocnářství. Liberec: Nakladatelství Bor, 2005. ISBN 80-86807-14-2

OBSAH:

Moderní autorská pohádka představuje zcela svébytný útvar. Vychází většinou z předpokladu, že čtenář má určité povědomí o pohádce lidové, a často těží z jejích postupů. Folklorní pohádku často obrací naruby, paroduje ji, mísí kouzelné prvky s všedními nebo technickými reáliemi a hlavně, na rozdíl od folklorní pohádky, se odehrává na konkrétním místě a v konkrétním čase. Ruší se v ní iluzívnost lidové pohádky a je zde patrný příklon ke skutečnému životu.

To vše je příznačné i pro pohádky v tomto souboru. Jejich dějištěm je většinou prostor přibližně mezi Jaroměří a Hronovem v severovýchodních Čechách, časem děje, jak naznačuje název, období konce rakousko-uherské monarchie. Atmosféra doby je dokreslena i originálním jazykovým stylem.

Pravda o perníkové chaloupce
Staviteli Jirouškovi vázly obchody. Když si koupil perník, tvrdý jako cihla, napadlo ho, že by z něho mohl stavět domy, neboť perník byl levnější materiál než cihly. Od té doby spolupracoval se svým bratrem truhlářem. Měli velký úspěch, postavili například perníkovou restauraci v lese.
Stavitelův bratr měl dvě děti, Jeníčka a Mařenku. Vzal je do lesa, oni se ztratili a našli po dvou dnech onu perníkovou restauraci, ze které uloupli perník. Majitelka Ježová vyběhla a zahnala je do lesa. V tu chvíli spadl na restauraci strom pokácený dřevorubci.
Co se stalo s Ježovými není známo, stavitel Jiroušek zkrachoval a děti vyprávěly příběh o perníkové chaloupce a zlé ježibabě...

Obušku, bác!
Policejní inspektor Burda byl neuvěřitelně dobrácký a důvěřivý člověk. Zloději a darebáci ho vždy přemluvili, aby je nezatýkal, a on je vždy pustil.
Potkal kouzelného dědečka Gutmanna, který mu postupně daroval tři kouzelné předměty vykonávající na rozkaz svou povinnost: želízka, Edisonův fonograf (přiložil-li se darebákovi k ústům, ten musel mluvit pravdu) a obušek.
Burda byl několikrát napálen a pro svou dobrotu vyhozen z práce. Díky obušku a tomu, že se naučil zločince bít, byl přijat zpět k policii a všichni policisté od těch dob u sebe nosí obušek.

O vašnostovi panu Miláčkovi
Pan profesor Niederle potkal malého mužíka, vašnostu pana Miláčka, vznášejícího se ve vzduchu, jenž mu sdělil, že pochází z planety Jupiter a přichází poznat Zemi. Mužík se uměl pohybovat obrovskou rychlostí, a tak s panem profesorem obletěl Evropu. Měl několik žaludků a obrovský apetit, v každém městě snědl všechny místní lahůdky. V Holandsku začal upíjet moře, ale nikdy ho nedopil celé. Pokaždé si musel odpočinout, a moře se mezitím znovu naplnilo. Tak to pokračovalo stále dokola.
Pana profesora zavřeli do blázince, protože mu nikdo nechtěl věřit historku o nenasytném mužíkovi z jiné planety. A tak se nikdo nedozvěděl, jak je to doopravdy s přílivem a odlivem.

Vaněček a Vaníček
Za prusko-rakouské války Smrt kmotřička měla mnoho práce. Přišla do jaroměřského špitálu, na lístečku měla napsaná jména těch, jež měla odvést ze světa. Jedno jméno měla naškrábané a nevěděla, jestli je to Vaněček nebo Vaníček. Ve špitále leželi oba. Dohadovali se, kterého má Smrt odvést. Nakonec vzala hodného, ale chudého Vaníčka. Hamižný Vaněček zůstal naživu, neboť slíbil, že se postará o lidi, kterým nemohl pomoci Vaníček. Slovo ale nedodržel.
Po čase si pro Vaněčka přišla Smrt, slyšela, že nesplnil svůj slib a lidem nepomohl. Slíbila mu, že pokud svůj majetek odkáže jiným lidem, nedostane se do pekla. Vaněček tak učinil a v nebi se sešel s Vaníčkem a dalšími známými.
Od těch dob Vaněček s Vaníčkem, když mají službu, svorně uklízejí nebeské schody a nebe je plné různých mráčků z nebeského prachu, a když uklízejí padlí vojáci, zůstávají na nebi červené cáry, aby lidé věděli, kolik krve bylo prolito ve zbytečně vedených válkách.

Nejcennější dědictví
Chalupník Pavelka měl se svou ženou čtyři děti: dva chlapce a dvě dívky. Když dospěli, oženili se a vdaly se, odešli všichni z domova. Jen Lojza zůstal s rodiči, aby jim pomáhal. Na svátky se ale všichni sešli.
Pavelkovům zemřela dcera a později i syn, jeho ženu si vzal hodný Lojza a vychovával s ní bratrovy syny.
Po smrti starých Pavelkových se všichni sešli a dohadovali se o dědictví, jen Lojza nic nechtěl. Dostal od svých rodičů to nejcennější, dar lásky.

Tonda Šikula
Tonda byl chytrý, pracovitý a dobrosrdečný chasník. Pomáhal, kde mohl, a tak pomohl i třem starým lidem, kteří mu za to dali kouzelné obilí. Tondovi se zalíbila Marjánka, její otec mu dal tři úkoly, bez nichž mu ji nechtěl dát. Tonda měl pokosit ohromný lán obilí, odvést ho do stodoly, vymlátit apod.
Tonda použil kouzelné obilí a hned se objevilo několik lidí, kteří měli zvláštní stroje usnadňující práci na poli. A tak zvládl všechny úkoly a mohl si Marjánku vzít. Začal vyrábět zemědělské stroje, aby ulehčil práci dalším lidem.

Dobré rady profesora Vševěda
Ludvíček, syn tesaře a sám také tesař, zamiloval se do Elišky, dcery pekařovy. Ten mu ji slíbil za ženu, pokud mu pomůže vyřešit problém s plesnivějícím chlebem.
Ludvíček se vydal hledat moudrého profesora, který ovšem nerad mluvil s lidmi. Na cestě potkal několik lidí s problémy, s nimiž si nevěděli rady. Podařilo se mu nalézt profesora a přimět ho k rozhovoru. Dostal rady, které potřeboval a na oplátku poradil profesorovi, aby zpřístupnil dům lidem a radil jim. Ten tak učinil a otevřel ve svém domě knihovnu, lidem bylo pomoženo, jejich problémy se vyřešily a Ludvíček dostal Elišku za ženu.