Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jedno z nejznámějších děl tohoto francouzského spisovatele vyšlo až v roce 1817 po jeho smrti, protože nevyhovovalo soudobé cenzuře. Jedná se o jednu z jeho nejlepších a nejpřelomovějších prací.

DĚJ:

Mladá Marie Zuzana Simoninová je výsledkem matčiny nevěry, a právě proto ji tvrdý a přísný pan Simonin nikdy nepřijme za vlastní a nechová se k ní dobře. Aby jí nemusel vyplatit žádné věno, rozhodne se, že ji jako sedmnáctileté děvče zavře do kláštera a udělá z ní jeptišku. Talentovaná Zuzana plná chuti do života tak přijde do kláštera Panny Marie, kde se začne připravovat na složení slibu. Čím déle ale v klášteře je, tím více se jí tento stav a lidé, kteří do něj vstoupili, protiví. Rozhodne se, že slib nesloží, ale rodiče ji nutí k opaku. V den svého slibu odmítne svatou přísahu před zástupem lidí a její rodiče jsou nuceni ji vzít domů, kde ji za trest zavřou do malého pokoje, odkud nesmí vycházet. Zuzana svoje rodiče ale upřímně miluje, a tak se nakonec po mnoha slzách, rozhovorech a vysvětlování rozhodne, že do řádu přece jen vstoupí. Tentokrát přichází do kláštera Longchamp, kde slib opravdu složí. Její těžký úděl jí zpříjemňuje představená de Moni, kterou má Zuzana velmi ráda. De Moni ale záhy umírá a na její místo nastupuje nová matka představená, která se Zuzanu snaží všemožně trápit, protože dívka je stále odevzdaná učení a smýšlení spravedlivé de Moni. Dívka je bičována, odstěhována na samotku, svázána provazy, je jí zakázán vstup do kostela, musí nosit cýlium, do potravy se jí sype popel atd. Ve chvíli, kdy zahájí za pomoci advokáta Manouriho soudní proces za zrušení slibu, její postavení se ještě tisíckrát zhorší. Je obžalována z obcování s ďáblem a dohnána před inkviziční soud. Spor ale vyhraje a je přeložena do jiného kláštera.
Zuzaniným třetím klášterem je Arpajon. Zuzanu si zde zamiluje matka představená, která je ale lesbicky orientovaná a udržuje intimní vztah se sestrou Terezou. Naivní a krásná Zuzana, která však nikdy nepoznala lásku, nepovažuje projevy její náklonnosti za hříšné. Matka představená si ale sama uvědomí, že pochybila, zešílí a umírá. Zuzana se domluví se svým zpovědníkem a uteče z kláštera. Nakonec zemře opuštěná, zbědovaná a toužící po návratu do kláštera v Paříži.

Celý příběh je založen na pravdivých životních osudech jeptišky Margarity Delamarrové, jejíž soudní proces za zrušení řeholního slibu sledovala celá Francie. Markýz de Croismare byl osudem této dívky velice zaujat, a tak Diderot společně s několika dalšími přáteli utvořil spiknutí, které se vydávalo právě za tuto jeptišku. Diderot napsal formou dlouhého dopisu její paměti a i nadále si s markýzem de Croismarem vyměňoval dopisy jejím jménem.

Ústřední myšlenkou Jeptišky je kritika náboženské morálky, pokrytectví překypujícího všeobjímající láskou, které panuje v klášterech. Kláštery - a především ty ženské - byly od středověku vnímány jako odbytiště přebytku ženské populace, a tak není divu, že mezi lidmi, kteří se většinou pro řeholný způsob života nerozhodli dobrovolně, vznikaly často velmi vyhrocené konflikty. Diderot si pro svůj příběh vybral půvabné, talentované, chytré a mladé děvče plné ambicí, a o to více a naléhavěji vyznívá tragika jejího osudu. Morální poklesek matky má za následek obětování nevinného dítěte v zájmu rodinného pokoje ale především finanční situace a cti.
Autor sleduje hrdinku od zoufalého počátečního boje až do tragického konce. Zuzana je nesmírně inteligentní, dokáže se velmi dobře ovládat i v krizových situacích, vždycky se pořádně zamyslí, než něco řekne. Čtenář pozoruje hrdinku od počátečního pasivního postoje, kdy dívka ignoruje veškerou vnitřní bolest, až do chvíle, kdy už nevydrží nátlak, který je na ní vyvíjen, a začíná se svou malou osobní revoltou, která pro ni ale má dalekosáhlé a katastrofické následky. Příběh alegoricky zobrazuje touhu člověka po svobodě, základním lidském právu.

Do kontrastu se Zuzanou je postavená druhá matka představená z kláštera Longchamp a její favoritka, kterým pobyt v klášterním "vězení" natolik zatemní mysl, že si nudící se ženy najdou jediné povyražení a zábavu v tom, že mladou jeptišku od rána do večera trápí a týrají.

Jeptiška je psychologickým románem (vezmeme-li v potaz až skoro klinickou studii lidské duše a hlavně vnitřního světa hlavní hrdinky) a zároveň sžíravá náboženská satira, která po svém vydání sehrála významnou roli v protináboženském boji. Církevní kruhy se proti tomuto dílu velmi bouřili, a je zajímavé, že nedávné filmové zpracování této knihy se po jistou dobu vůbec nesmělo pro širší veřejnost vysílat.

Jazyk je velmi moderní a srozumitelný, nevyskytují se zde téměř žádné archaismy a zastaralé výrazy.

Jeptiška je velmi pozoruhodné a emotivní dílo, které nás svým naléhavým sdělením dokáže oslovit i v dnešní době, kdy je moc církve oslabená. Určitě stojí za přečtení.

Čtenářský deník	-	Jakub fatalista a jeho pán
	-	Jeptiška, Jeptiška (2), Jeptiška (3), Jeptiška (4), Jeptiška (5), Jeptiška (6), Jeptiška (7), Jeptiška (8), Jeptiška (9)

Čítanka	-	Jakub fatalista a jeho pán
	-	Jeptiška