Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zuzana Simoniová - chytrá, zdravě vzpurná, silná osobnost
pan Mannouri - její právník
markýz de Croismare - šlechtic, od něhož žádala pomoc

DĚJ:

Román se odehrává v okolí Paříže v období 2. poloviny 18. století. Kniha je psána ve formě dopisu, ve kterém se Zuzana svěřuje markýzi de Croismare se svými problémy.
Proti své vůli se Zuzana ocitne v klášteře kvůli zevnějšku, nápadníkům a sestrám, velkou měrou byla zastoupena také ta skutečnost, že není dcerou muže, který se dlouhá léta vydával za jejího otce. V klášteře Marie Panny se měla stát řeholnicí, ale velmi protestovala. Byla tedy odvezena domů, kde také mnoho štěstí nenašla - sestry byly šťastně provdány, zvěděla zprávu o pravém otci, rodiče se jí zřekli. Vrátila se tedy a za panování tehdejší představené žila celkem poklidně. Poté nastoupila nová velebná matka a s ní i nový řád. Zuzana upadla v nemilost. Nastalo období přehlížení a uzemňování těmi nejnemožnějšími způsoby. Zuzana žila jen proto, že si ostatní sestry přály její smrt. Také se začíná jednat o zrušení jejího slibu. Všechna příkoří vypověděla knězi a ten učinil náležité kroky - představenou odvolal a Zuzana byla přeložena do kláštera Longchamp. Tamější představená je milá, citlivá a úlisně úchylná. Zuzana v ní svou krásou a hudebním nadáním probudí toužebné pohnutky. Všechny něžnosti přerušil otec Lemoine po Zuzanině důvěrné výpovědi. Představená zanedlouho zešílí a zemře, s ní i slabá sestra Tereza, která ji měla velmi ráda. Zuzaně se podaří uprchnout z kláštera do Paříže. Najde si místo jako pradlena. Žije v obavě z nalezení jejího útočiště a opětovného navrácení do klášterní cely. Dlouho si tolik vytoužené "svobody" neužije, umírá následkem zranění zad.

ZÁVĚR:

Diderotovo vyjadřování je z velké části stravitelné. Objevují se pasáže méně záživné, ale jsou nahrazovány překvapivými až šokujícími.
Nepravosti uvnitř církve a její vliv na společnost byly v té době nesmírné - to se nám také autor pokouší vykreslit. Připadá mi, že církev byla izolována, vše, co se v ní dělo, bylo spíše přehlíženo - byla to autonomní oblast; kdo do ní vstoupil, musel se podřídit, nebo jej ušlapali. Musel se podřídit mnohdy nesmyslnostem, pravidlům měněným na počkání. Vládu držela i nepřehlednost a neprůhlednost - trvalo dlouhou dobu, než patřiční lidé zasáhli na tom správném místě.
Čím se vlastně Zuzana provinila? Tím že nepoznala pravého otce? Že nechovala duši svou ve zbožnostech? Že se nechtěla přetvařovat? Že nechtěla upadnout sama před sebou? Nad tím vším zůstává rozum stát.