Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Volvox Globator v Praze roku 2008 (3. vydání, v nakladatelství 2.). Doslov napsala Lenka Blažejová-Teremová. Počet stran: 153. ISBN: 978-80-7207-686-4.

OBSAH:

Příběh začíná, když se Leonora s Klementinou dostanou mezi cikány, kteří je u sebe nechají, samozřejmě ve vší počestnosti, kterou si Leonora s Klementinou tolik chrání. A protože mají stejnou cestu do Madridu, zůstanou s nimi v naději, že jim tak nebude ublíženo. Musí vstoupit do tlupy a zřeknout se boha a uctívat ďábla. Měly nejprve otázky, ale poté tak udělaly. Náčelník byl přímý, spravedlivý muž. Ale museli mu všichni z tlupy odevzdávat všechny vydělané peníze, ovšem o nic pak nebylo nouze.
Cikáni přijeli na pokraj města Toleda, u něhož se utábořili a náčelník začal vyprávět příběh. Jenže nestihl pořádně ani začít, když vtom přiběhla uřícená dívka, která začala mluvit o tom, že našla tělo mrtvé dívky. Všichni šli na ono místo, kam je poslala mladá cikánka. A opravdu, všichni se kolem toho těla shlukli, náčelník poté rozhodl, že ho raději zahrabou. A tak se i stalo.
Druhý den náčelník rozhodl, že se všichni vydají do města, kde budou pracovat, a také kdo si bude jak vydělávat - Leonora s Klementinou se měly jít ubytovat k jedné kuplířce. Obě dívky měly být věštkyně. Když se ptaly, jak na to, náčelník jim to vysvětlil - starcům budou prorokovat ještě dlouhý život, nemocnému uzdravení, chudákovi bohatství.
Když se dostavily na místo, kde měly přenocovat, dozvěděly se od kuplířky, kdo zabil dívku, kterou včera našli a také zahrabali cikáni. Byl to její "bratr" Juan, jenž ji miloval, ale ona jeho city neopětovala kvůli přání otce, ať se provdá za někoho jiného. Juanovi řekla, že ji má radši zabít než unést, a on to opravdu udělal. Svého činu litoval, však zmaten láskou a žalem odvážil se uloupit poctivost té, kterou zbavil života. Neunesl však svou vinu a šel se sám udat. Když pak předstoupil před "otce", bylo mu sděleno toto: Jeho matka zemřela a v dopise na rozloučenou se psalo, že měla milence a on je jeho syn. Tedy že má jiného otce než jeho láska. Matka se také v dopise zmiňuje, že si může svou nevlastní sestru vzít za ženu, že ví, co k ní cítí. Juan byl zlomen a dál trval na své popravě. A taky že byl usmrcen.
Na pokoji se Klementina Leonoře svěřila, že již ji začala počestnost nudit, jedna cikánka jí prý dala adresu na mladého muže, jenž prý i dobře platí. Leonora jí to zkoušela rozmluvit, ale Klementina se přemluvit nenechala. Leonora si tedy šla za prací. Šla asi k 50letému muži věštit budoucnost. Ten, lačný po ženě, se po ní vrhl, ale ona mu lstivě unikla. Po návratu zjistí, že Klementina byla oním "mladým" mužem znásilněna. Leonora ale nebyla soucitná, odvětila, že jí to říkala.
Když cikáni vyjeli z města, museli odevzdat peníze, co vydělali, náčelníkovi. Jaké bylo nemilé překvapení, když je obklíčil oddíl třiceti mužů na koních. Leonora bědovala - kdo pozná, že uctívala boha, byť jen ve svém srdci, kdo se ujme její nevinnosti? Nikdo, odsoudí ji. Brigandos (náčelník) jí se slzami v očích svěřil svou dceru a přiznal se Leonoře, že ji miloval, byť se jí to říct bál.
Leonora byla dána na výslech k poněkud více chlípnému muži, jenž byl inkvizitorem. Vyhrožoval jí pomalým pečením na ohníčku a že až po 12 hodinách bude vržena do plamenů. Dívka vykřikla, že bůh je milosrdný, načež inkvizitor odvětil, že pro ty, co se ho zřekli, ne. Pak ji tam osahával, pořád se schovával za boha. Když skončil "výslech", byla odvedena do své cely. Po nějaké době byla i s Klementinou a náčelníkovou 16letou dcerou odvedena, ale s tím, že když se rozmyslí, bude vyslýchána ještě jednou sama inkvizitorem, kterého zná už z předešlého výslechu.
Došli do místnosti, kde byly v koutech neblahé místnosti vidět mučící nástroje. První šla na řadu Castellina (náčelníkova dcera). Prohlédli ji, ani nemusím psát, že důkladně. A pak ji mučili. To také nebudu vypisovat... Leonora raději přijala nabídku, aby byla vyslýchána v soukromí. Inkvizitora dokázala tak oblbnout, že se do ní zamiloval. Nedotčenou si ji odvezl na venkov, kde ho Leonora uspala a utekla.

Na konci knížky je dodatek. Setkala se s Klementinou i Brigandosem, kteří oba unikli jisté smrti. A nakonec se Leonora setkává se svým snoubencem...

VLASTNÍ NÁZOR:

Prvních sto stránek bylo takové normální vypravování a pěkné čtení se zajímavým dějem, podle mě mělo i celkem propracované postavy (ne že by se zrovna tohle ke konci knížky změnilo, to ne, jednoduše jsem se tím kouskem propracovala snadno). Ale na další padesátce stránek... Jak to říct... Autor dostál svému jméno, říká se, že slovo sadismus vzniklo ze jména právě tohoto autora, a jestli je to tak, vůbec bych se nedivila, protože dál to opravdu moc hezké čtení nebylo a co teprve, kdybych četla 120 dnů Sodomy (Les 120 Journées de Sodome, ou l'École du libertinage). Přelouskat se to dalo, což o to, a dobrala jsem se i zdárně až do konce, jen můžu konstatovat, že pod patnáct let by se ta kniha rozhodně neměla číst.
Knížka byla nápaditá a inkvizitoři se tam ukázali v pravém světle, vlastně celá ta doba. Takže tohle čtení se mi, až na pár částí, nakonec vcelku líbilo, bylo to zas něco jiného, než jsem četla dosud.