Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1990. České texty edičně zpracoval, komentáře a ediční poznámku pořídil a přílohu sestavil Rudolf Havel. Úvodní studii napsal a anglický text básně k vydání připravil Alois Bejblík. Filozofii básnické skladby přeložil Aloys Skoumal. Celkový počet stran: 224. ISBN: 80-207-0468-X.

OBSAH KNIHY:

Kniha obsahuje šestnáct českých překladů Havrana (Vratislav Kazimír Šembera, Jaroslav Vrchlický, Augustin Eugen Mužík, Vítězslav Nezval, Eugen Stoklas, Rudolf Havel, Václav Černý, Ivan Slavík, Alois Bejblík, Otta František Babler aj.) a Filozofii básnické skladby.

HLAVNÍ POSTAVY:

milenec - citlivý, milující, vystrašený muž, který oplakává svou zesnulou milenku Lenoru
havran - symbolizuje milencovu truchlivost a vzpomínky

VEDLEJŠÍ POSTAVY:

Lenora - zesnulá milenka

DOBA A MÍSTO DĚJE:

Děj se odehrává jedné prosincové noci (neurčitého roku) v pokoji milence.

OBSAH:

Filozofie básnické skladby

Na začátku knihy spisovatel popisuje svůj postup při skládání svého díla. Uvažuje o jeho rozsahu a účinku. Nejprve si stanovil refrén ("vracející se verš") a jeho neměnnou podobu "nevermore" ("nikdy víc"). Dostává se až k představě zlověstného ptáka-havrana, jenž jednotvárně opakuje jedinou naučenou formulku "nikdy víc" a tím odpovídá na dotazy zničeného a zoufalého milence, jemuž zemřela krásná milenka Lenora. Nakonec vymyslel konečnou otázku, na kterou havran odpoví:

"Proroku," dím, "mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel,
při nebi, jež nad námi je, při Bohu, jenž leká mne,
rci té duši, jež žal tají, zdali aspoň jednou v ráji
tu, již svatí nazývají Lenora, kdy přivine,
jasnou dívku Lenoru kdy v náručí své přivine" -
havran dí: "Už víckrát ne."
(str. 77, třetí odstavec)

Tím zamýšlí, zdali se s Lenorou setká na onom světě.

Havran

Z překlad básně od Vratislava Kazimíra Šembery:
Jedné prosincové noci truchlící milenec uslyší klepot na dveře. V domnění, že je to duch jeho zesnulé milenky Lenory, jde otevřít. Do světničky vlítne havran a usedne na sochu Pallas Athény. Milenec s havranem nejprve žertuje, ale hned jak pozná, že havran neodpovídá nic jiného než "nikdy víc", se rozzlobí a říká o něm, že je přísný, nevzhledný a zlověstný pták. Pak má milenec poslední otázku: zdali se s Lenorou ještě někdy setká. Odpovědí mu je, že už ji nikdy nespatří.

Nakonec havrana prokleje a sám sebe se v duchu ptá, jestli jeho srdce té samotě a smutku odolá.