Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Havran: 16 českých překladů. Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1990. České texty edičně zpracoval, komentoval a ediční poznámku pořídil a přílohy sestavil Rudolf Havel. Úvodní studii napsal a anglický text básně k vydání připravil Alois Bejblík. Filozofii básnické skladby přeložil Aloys Skoumal. Celkový počet stran: 224. ISBN: 80-207-0468-X.

O BÁSNI A NASTÍNĚNÍ DĚJE:

Havran je lyrickoepická báseň spisovatele Edgara Allana Poea. Je vyprávěna ich-formou a lyrickým subjektem je muž (věk není přesně uveden; ani nedokážu odhadnout, jak starý by mohl být), jenž sedí osamocen ve svém domě a vzpomíná na svou lásku Lenoru, která už není mezi živými. Najednou uslyší klepání a na chvíli myslí, že přišel někdo z jeho přátel, ale když otevře dveře, do domu vletí havran a usadí se nad krbem na soše. Muž začne vidět v havranovi jakýsi symbol a ze zoufalosti nad smrtí Lenory se ho začne vyptávat na různé otázky, avšak havran umí pouze jednu frázi: nevermore, kterou mu neustále odpovídá. Mužova zoufalost se prohlubuje, až nařkne havrana z toho, že je ďáblův sluha a rozkřičí se na něj, ať odletí pryč. Havran mu odpoví svou obvyklou frází. Báseň končí tím, že havran stále zůstává v domě a muž se smiřuje se svou situací.

ZAŘAZENÍ DÍLA:

Báseň vznikla v první polovině 19. století a řadíme ji tedy do romantického období. Hlavními znaky romantismu v básni je důraz na city a emoce lyrického subjektu, pak také shodnost s antikou (havran se posadí na sochu Pallas Athény) a velká záhadnost a tajemnost prostředí, v němž se báseň odehrává (ve starém domě, v zimě a v noci).

KOMPOZICE A JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Autor používá rým střídavý a sdružený, všechny sloky jsou stejně dlouhé a každá je zakončena refrénem, pro který autor používá různé významy slova more (= více) jako například evermore, nothing more, nevermore, a to za účelem zvýšení napětí a zároveň vyjádření jakési tajemnosti, jež nutí čtenáře pokračovat dál ve čtení. V básni mě velmi zaujalo, že v každé strofě je ve 4. a 5. verši použit absolutní rým, tj. na konci veršů se opakují stejné slova, většinou homonyma. Zároveň s tím dokázal autor spojit i refrén, který se s absolutním rýmem v každé sloce dokonale rýmuje, i proto mne nejvíce zaujala báseň v anglickém jazyce a překlady mě příliš neoslovily.

PŘEKLADY BÁSNĚ:

Překladů jsem četla hodně a u jejich hodnocení jsem se nejvíce soustředila na tyto body:

• zachování absolutního rýmu
• překlad refrénu i jména Lenore
• zachování napětí a stupňovitosti básně

Z těchto hledisek mi nejpřesnější a nejzdařilejší přišel překlad od Vratislava Kazimíra Šembery, který (asi jako jediný) ponechal absolutní rým ve 4. a 5. verši každé strofy a přijde mi velmi zdařilý překlad refrénu jako nikdy víc. Zároveň s tím je zachována tajemnost, napětí a hlavně stupňování v básni, jež vyvrcholí v předposlední sloce. S překladem jména Lenore si Šembera moc hlavu nelámal a nazval ji jednoduše Lenorou. Za jeden z méně zdařilých překladů považuji dílo Jaroslava Vrchlického, u něhož sice oceňuji snahu o zachování absolutního rýmu, ale vzhledem k tomu, že není použit ve všech slokách, není tolik výrazný. Velmi mě zarazilo, jak si hraje s překladem jména Lenore. Střídavě ji nazývá buď Leonorou nebo Lenorou, pravděpodobně kvůli zachování rytmu básně. Další věcí, kterou bych mohla vytknout je, že při čtení básně mi chybělo napětí a gradace, která je pro dílo typická. Naopak mne velmi zaujalo používání přechodníků a celková živost a různorodost jazyka, který používá.

Asi nepřesnějším překladem refrénu mi přijde nikdy víc. Je to doslovný překlad a tudíž neubírá na významu, ani na dramatičnosti básně, i když nezní úplně jako krákání havrana. Mnoho překladatelů nebralo vůbec ohled na význam slova more, a proto se můžeme dočíst i takových refrénů jako nikterak (Eugen Stoklas), marný blud (Otto František Babler), čas (Dagmar Wagnerová), ni jedenkrát (Rudolf Havel), ztraceno (Jan Blahoslav Čapek), marnost - zmar (Kamill Resler) a nadarmo (Augustin Eugen Mužík). Velmi zajímavě pojal refrén Karel Dostál-Lutinov, jenž pro zachování gradace ve druhé polovině básně nevermore nepřekládá a v první polovině používá slova, která se s nevermore rýmují (vzdor, tvor).

Co se týče jména Lenore, příliš mnoho autorů ji nijak nepřekládalo a jednoduše ji pojmenovali jako Lenoru, avšak najde se pár překladatelů, kteří se nad tím zamýšleli a zjistili, že Lenora nezní v českém jazyce tak zpěvně jako Lenore v jazyce anglickém, a tak se můžeme v několika verzích dočíst místo o Lenoře například o Jarmile (Dagmar Wagnerová), což mi přijde až příliš domácké (Lenore pro mě zní vznešeně). Jednoduše to vyřešil Eugen Stoklas, jenž ji pojmenoval zkráceně jako Loru, ale nejzdařilejší mi přijde překlad Jana Blahoslava Čapka, který ji nazval vznešeně Elenou.

HLAVNÍ POSTAVY:

V básni vystupují tří postavy: muž (lyrický subjekt), Lenore (zemřelá milenka) a havran.

Hlavní postava, muž, na mě působí jako velmi zlomený, osamělý a naprosto zoufalý člověk. Představuji si ho jako někoho bohatého, kdo by si mohl koupit cokoliv by chtěl, ale dívka, které by všechny své peníze obětoval, zemřela a on ji nemůže vrátit zpět. Tato situace jej dostává do úzkosti, jež v něm vyvolává až halucinace, obzvláště poté, co si myslí, že mu havran rozumí a dokonce i mluví. Havran je podle vyprávění obrazem ďábla, ale dle mého jde pouze o nevinného ptáka, jemuž byla venku zima a chtěl se pouze ohřát; jen muž v něm viděl posla z pekla a v jeho krákání slyšel slova.

VLASTNÍ NÁZOR:

Havran je považován za jeden z prvních hororových pokusů a přijde mi jako velmi zdařilé dílo. Osobně mě velmi zaujalo, jak Poe dokázal naprosto jednoduchý příběh, kde v podstatě vystupují jen dvě postavy, sepsat tak geniálně. Krátká báseň nepostrádá napětí, každou scénu jsem si dokázala představit a graduje až do předposlední sloky a na konci se najednou tak zklidní, až to člověka donutí se zamyslet a číst znovu. Sama jsem ji četla několikrát, nejen překlady, ale i originál. Báseň mne celkově velmi zaujala a jsem ráda, že jsem s tímto dílem přišla do styku. Přestože jde o poezii, nepřijde mi jako tak obtížná četba, myslím, že přečíst si ji může kdokoliv.