Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• povídka

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Jáma a kyvadlo & jiné povídky. Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1987 (3. vydání tamtéž). Z různých amerických originálů vybral, přeložil a poznámkami opatřil Josef Schwarz. Ilustroval Adolf Born. Celkový počet stran: 412.

TÉMA:

Čekání odsouzeného na smrt

DOBA A MÍSTO DĚJE:

Pozdní středověk, vězení v Toledu

OBSAH:

Povídka začíná v soudní síni, kde je hlavní hrdina (odvážný, vytrvalý, nezlomný, vynalézavý) odsouzen španělskou inkvizicí k trestu smrti. Po vynesení rozsudku omdlévá. Vědomí znovu nabude až ve své cele. Bojí se však otevřít oči, ne proto co uvidí, ale že neuvidí nic. Nakonec ale oči otevře a jeho nejhorší představy se naplní, nevidí nic než tmu. Zoufale se snaží porozumět, jaký je záměr toho, že nebyl zabit okamžitě jako ostatní. Nakonec však vstane a pokusí se prozkoumat neznámý prostor. Našlapuje velmi pomalu a přitom vzpomíná na pověsti o hrůzných žalářích v Toledu, kde na člověka čeká snad ta nejkrutější smrt. Po chvíli narazil na zeď, byla slizká a studená. Pomalu postupoval kolem ní, aby zjistil rozměry svého vězení. Avšak vyčerpáním upadá na zem a usíná. Když se probudí, rozhodne se přejít svou celu napříč. Zakopne však o kus oblečení a padá k zemi. Zjišťuje, že jeho tělo leží na zemi, ale část obličeje se nedotýkala ničeho. Pod hlavou má hlubokou jámu, do které málem spadl. Rychle se od ní vzdálí a usíná. Po probuzení vedle sebe nachází chléb a vodu. Do vody ale byla nejspíš přidána nějaké omamná látka, protože poté, co ji vypil, okamžitě znovu usnul. Když opět nabude vědomí, zjišťuje, že je připoután k nějaké dřevěné lavici. Také už v cele nebyla taková tma, odněkud vycházelo světlo. Všímá si, že zdi, které považoval za cihlové, jsou ve skutečnosti z plátů železa. Zpozoruje kyvadlo, které visí nad ním a pomalu se houpe. Uvědomí si, že se jeho kmity zrychlují a kyvadlo klesá. Toto se děje několik dní a on už začínal šílet z hrozného obrazu smrtonosného kyvadla. Když je kyvadlo od něho vzdáleno pouhé tři palce, zrodí se mu v hlavě spásný nápad. Využije všudypřítomných krys ve svůj prospěch. Zbytkem jídla si pomaže pouta. Krysy se na něj vrhnou a pomalu provaz přehryžou. Povedlo se. Kyvadlo mu však ještě stačilo proříznout kůži na hrudi. Hned poté, co se dostává z rámu, se kyvadlo zastavuje a zdvihá se zpět nahoru. Dalším nebezpečím se staly železné stěny, které začaly žhnout a stahovat se směrem k němu. Chce skočit do jámy, ale zdráhá se. Náhle se ozval zmatený šum lidských hlasů. Už se rozhodl, že skočí. Od skoku ho však zachraňuje generál Lasalle, jenž ho zachytil na samém kraji jámy. Francouzská armáda vstoupila do Toleda a svrhla inkvizici.

IDEOVÝ OBSAH:

• dílo v sobě nese prvky hororu
• dokud člověku zůstává alespoň mizivá naděje, neměl by se vzdávat

JAZYK A UMĚLECKÉ PROSTŘEDKY:

Spisovný jazyk; epiteton ornans: "lahodná melodie" (str. 133); řečnická otázka: "A ta hlubina - co je ta hlubina?" (str. 134); personifikace: "duše klesá do podsvětí" (str. 134)

UKÁZKA S KOMENTÁŘEM:

"Rád bych přitiskl rudé stěny ke své hrudi jako plášť věčného míru. "Chci smrt," říkal jsem si, "jakoukoli smrt - jen ne smrt v jámě!" Já blázen! Což mi dosud nenapadlo, že planoucí železo mě má zahnat právě do jámy? Cožpak bych vydržel ten žár? A kdybych i vydržel, mohl bych vzdorovat jeho tlaku?

Tato část povídky mě zaujala proto, že hrdina se zde nachází v bezvýchodné situaci a řeší dilema, zda spáchat sebevraždu, nebo vyčkat, co hrůzného mu přinesou nadcházející chvíle.