Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Z různých amerických originálů vybral a přeložil Josef Schwarz
Ilustrace: Adolf Born
Vydal: Odeon, Praha 1987

OBSAH:

Tato kniha obsahuje 34 povídek.

Jáma a kyvadlo
Příběh vypráví o člověku, který byl inkvizitory odsouzen k smrti za blíže neurčený čin. Byl uvězněn ve tmavé kobce, uprostřed které byla velká jáma. Při prozkoumávání cely do ní málem spadl. Dostal jídlo, ve kterém je omamná látka a usíná. Po probuzení leží připoután na lůžku a nad ním se houpe velké kyvadlo. Po nějaké době si všiml, že jeho hrana je z oceli a ostře zbroušená a kyvadlo se k němu pomalu přibližuje. V poslední chvíli dostal nápad, vzal zbytek jídla a potřel s ním popruhy, kterými byl přivázán. Krysy provazy překousaly a vězeň byl zase volný. Po chvíli se však s celou začalo něco dít. Železné pláty, které tvořily stěny krypty, se rozžhavily a pomalu se přibližovaly k jejímu středu, kde byla jáma. Už neměl kousek pevné půdy pod nohama, když zaslechl šum hlasů. Zachraňuje ho generál francouzské armády, která právě vstoupila do Toleda.

Zlatý brouk
Po příjezdu na Sullivanovy ostrovy se autor spřátelil s panem Williamem Legrandem a jeho černým sluhou Jupiterem. Jednou William nalezne zvláštního brouka, chtěl mu ho ukázat, ale bohužel ho zrovna půjčil poručíkovi G. Tak ho chtěl alespoň nakreslit, ale našel jen starý pergamen v kapse. Když obrázek ukazuje, brouk vypadá jako lebka. Legrand si nevrle vzal papír zpět. Asi měsíc po návštěvě za autorem přišel Jupiter se vzkazem a všichni se ihned vydali na cestu, kterou naplánoval Legrand. Ocitli se na louce s lyrovníkem. Legrand řekl Jupiterovi, aby vyšplhal na sedmou větev, kde našel lebku. Pravým okem lebky měl spustit brouka a od místa, kam dopadl, začal Legrand něco vyměřovat. Označil místo a začali kopat. Ale neúspěšně. Na odchodu Legranda napadlo, že Jupiter si spletl strany. Znovu začal měřit a po chvilce kopání nalezli poklad kapitána Kidda. Legrand potom líčil, že na tom pergamenu byl tajný vzkaz, který se objevil až po působení tepla. Legrand rozluštil šifru a dostal se až sem.

Příběh z Rozeklaných hor
Autor se ve Virgínii seznámil se zvláštním člověkem, Augustem Bedloem. Staral se o něj lékař Templeton. Jednou se Bedloe, tak jako každý den, vydal do Rozeklaných hor na procházku. Minul den a on se nevrátil. Když se ostatní začali po něm shánět, vstoupil najednou do dveří a začal líčit, co se mu stalo. Při cestě padla na rokli hustá mlha. Najednou se ozval zvuk bubnů a kolem něj se přihnal snědý, polonahý muž, kterého pronásledovala hyena. Bedloe si myslel, že se mu to zdá a tak se snažil se probudit. Usedne pod strom - zjistí, že je to palma. Mlha zmizí a on vidí na břehu řeky orientální město. Vstoupí do něj a připlete se do nějaké bitky. Přidal se ke slabší straně, po chvíli se zabarikádují. Vidí dav, jak obléhají palác a jak se z jednoho okna spouští nějaká osoba. Posedla ho nová myšlenka a získal ostatní pro svůj zájem. Provedli prudký výpad. Zprvu obléhající ustupovali, ale pak se dostali do spleti uliček, Bedloe byl zasažen jedovatým šípem a umíral. Cítil jen tmu a nicotu. Najednou se zvedal ze země a pod sebou viděl svou mrtvolu. Něco ho odnášelo, až se dostal do rokle. Poté pospíchal domů. Nikdo mu nevěřil; kromě Templetona. Ten ukázal Bedloovi malou podobiznu, na které bylo datum 1780 a která byla Bedloovi neskutečně podobná. Byl to Templetonův přítel Oldeb, který zemřel při povstání v indickém městě Banáras, když ho trefil jedovatý šíp. Asi za týden se v novinách objevil článek o smrti Augustina Bedlo. Autor se ptal redaktora, proč zapomněl e na konci příjmení. Prý to byla jen tisková chyba. Ale Bedloe bez e není nic jiného než Oldeb obráceně.

Rukopis nalezený v láhvi
Autor cestoval na lodi, která vezla náklad z Jávy. Jednou se objeví na obloze zvláštní mrak a vše nasvědčuje tomu, že přijde samum. Ale kapitán autorovi nevěří. V noci vypukla bouře a autor a Švéd byli jediní, kdo se zachránili. 5 dnů se plavili na zbytku lodi, když narazili na obrovskou černou loď. Autor se na ni dostane. Ale lidé jsou zde velmi zvláštní. Vůbec si ho nevšímají, mluví neznámou řečí a jsou všichni strašně staří. Nakonec se loď dostane do víru a klesá. Autor si vše zapisoval ve formě deníku a nakonec dopis uložil do láhve.

Mnoho povídek bylo zfilmováno, ať už více či méně úspěšně, např. Maska červené smrti, Zánik domu Usherů, Vraždy v ulici Morgue či Jáma a Kyvadlo.

CITÁT Z KNIHY:

Tak jsme se po dvou hodinách dostali do hloubky pěti stop - a po pokladu nikde potuchy. Nastala hlavní přestávka a já jsem začal doufat, že fraška končí. Avšak Legrand, třebaže byl v značných rozpacích, si jen zamyšleně utřel čelo a dal se znovu do práce. Vyryli jsme už celý kruh v šíři čtyř stop a teď jsme ho ještě o dvě stopy v průměru rozšiřovali. Zase jsme nic neobjevili. Zlatokop, jehož mi bylo upřímně líto, se konečně vyškrábal z jámy, hořké zklamání vryto v každém tahu tváře, a zvolna, váhavě si navlékl kabát, který předtím odhodil. Já jsem zatím mlčel. Jupiter začal na pokyn svého pána sbírat nářadí. Pak ještě sundal psovi náhubek a zamířili jsme beze slova k domovu. Neušli jsme snad ani tucet kroků, když Legrand strašlivě zaklel, přiskočil k Jupiterovi a popadl ho za krk. Užaslý černoch otevřel oči i ústa dokořán, pustil rýče a klesl na kolena. "Ty darebáku," spustil Legrand, sykaje slova mezi zaťatými zuby, "ty ohavný lotře! Mluv, povídám ti! Nevykrucuj se a hned mi odpověz - kde - kde máš levé oko?" "Proboha, milospane Will! Copak todle tady není moje levý voko?" zařval vyděšený Jupiter a přitom si položil ruku na pravý zrakový orgán a držel ji tam se zoufalou úporností, jako by měl strach, že mu ho pán vzápětí vydloubne.