Menu
Poe Edgar Allan (*19.01.1809 - †07.10.1849)
Jáma a kyvadlo a jiné povídky (6)
Loď Independence pod vedením kapitána Hardyho měla kvůli záhadným okolnostem týden zpoždění, co se týče vyplutí. Hned na počátku se tu objevila záhada se třemi komnatami, které si objednal pan Wyatt, přestože se svou ženou a dcerami potřebovali jen dvě. Autor, tedy vypravěč příběhu, se s Wayttem dobře zná a tudíž se podivuje, že jeho žena není tak krásná, jak mu jeho přítel rozprávěl. Také ho poměrně udivuje, že manželé spolu netráví téměř žádný čas. Vedle toho v celém příběhu řeší, co je zač za náklad, který si s sebou pan Waytt veze. Je to podlouhlá bedna, ale co v ní je? Autor během dvou bezesných nocí zpozoroval, že paní Wayttová od manžela na noc odchází do třetí komnaty, a pan Waytt jako by otvíral a zavíral bednu a vzlykal. Když se na moře přihnal obrovský uragán, všichni se snažili zachránit pomocí člunů u lodi. Pan Waytt, když už byl na člunu, si náhle vzpomněl na podlouhlou bednu a chtěl se pro ni vrátit. Když mu nebylo vyhověno, skočil do moře, vlezl na potápějící se loď, bednu si přivázal k pasu a skočil s ní do moře. Okamžitě se potopili a už se nevynořili. Autor se po nějakém čase od kapitána Hardyho dozvěděl, že v bedně byla jeho opravdová - mrtvá - žena, která před odjezdem onemocněla a zemřela. Pan Waytt ji musel převést ke své matce, a to utajeně, protože kdo by chtěl jet s mrtvolou na lodi. Roli paní Wayttové sehrála její služebná. Tento příběh se mi líbil nejvíce z těch, co jsem si v této knize přečetla. Líbí se mi ta napínavost, že se na začátku příběhu objeví něco záhadného, postupně se to stává ještě více záhadné a až na konci se vše vyřeší. Bavilo mě zde, jak autor neustále nad něčím přemýšlel, neustále si objasňoval něco, co mu není jasné - tedy konkrétně podlouhlá bedna. Když už na něco přišel, byl spokojen, ale pak mu to něco vyvrátilo, tak přemýšlel znovu, což značí jeho velikou zvědavost. Neobjevuje, se zde žádná přímá řeč, ale i přesto mi to přišlo poměrně dějové. Autor se nezabýval žádnými podrobnými popisy. Maska červené smrti
Zemi zachvátila Červená smrt, obrovská morová rána. Princ Prospero si proto vybral svých tisíc nejbližších zdravých přátel a uzavřel se s nimi od okolního světa do kláštera. Brány byly zapečetěny a nikdo z nakažených neměl možnost se sem dostat. V klášteře měli lidé dostatek jídla i zábavy, o kterou se princ postaral. Zrovna v době, kdy venku nákaza řádila nejvíc, uspořádal maškarádu. V klášteře vyzdobil sedm komnat, každou specifickým způsobem. Všechny byly sladěné do jedné barvy, do veselé barvy, až na jednu. Sedmá komnata byla zahalena do černé. Právě v této komnatě byly ebenové hodiny s podivným hlubokým zvukem. Pokaždé, když odbíjely uplynutí jedné hodiny, hudebníci přestali hrát, páry přestaly tancovat. Po odbití půlnoci se na maškarádě objevila nová maska, která vzbuzovala strach. Jak se později ukázalo, byla to podoba Červené smrti, která zde způsobila smrt všech přítomných počínaje princem Prosperem. Myslím, že tento příběh nám říká, že člověk svému osudu neunikne, že před smrtí se nedá někam zavřít. Je tu prvek, který se mi velmi líbil, a to jsou ebenové hodiny v černé místnosti. Celý příběh jsem očekávala, že se jejich záhadným odbíjením něco stane, něco ohromujícího, něco strašidelného a hrůzného. Na konci příběhu jsem nebyla zklamaná. Smrt si našla i ty, kteří před ní chtěli uniknout a kteří odmítali pomoci ostatním. Co se formy týče, taky je to vypravování bez téměř žádné přímé řeči. Děj tam rozhodně je, ale trošku mi vadilo, že tu napínavost přerušovaly popisy klášteru, komnat a masek, které doprovázely maškarádu. Eleonora
Celý děj je o zamilovaném páru, tedy o autorovi a Eleonoře. Eleonora zemřela jako velmi mladičká a její přítel jí před smrtí slíbil, že se nikdy neodstěhuje z této země, která se jim ve stavu zamilovanosti zdála tak nádherná, a že se nikdy neožení s jinou ženou. Jenže po její smrti už údolí nebylo tak krásné, a muže zužovala vzpomínka na svou mrtvou přítelkyni, kterou mu kraj připomínal snad všude, proto se odstěhoval do města, kde se také oženil. Porušil tedy slib. Ve spaní se mu ale zjevil duch lásky a zprostil ho slibů Eleonoře. Proč, to se prý dozví až v nebi. Při čtení tohoto příběhu jsem byla v jakési euforii. Bylo to možná některými nadpozemskými jevy, možná také mladičkým věkem dívky, která zemřela, ani jsem z příběhu nepochopila jak. Ze začátku mi ale poměrně vadilo, jak autor dopodrobna líčil krajinu, kde žije, jak ji opěvoval. Jediné co mi z této pasáže utkvělo v paměti je, jak tento kraj srovnával se svou Eleonorou, která ho ve všem předčila. Jak už jsem se zmínila, zaujaly mě některé nadpřirozené jevy, jako že Eleonora svého milého chodila navštěvovat v noci i po smrti a hlavně to, jak ho duch lásky zprostil slibů Eleonoře. I přesto, že se tento příběh vymyká z reálného života, bavilo mě ho číst. Von Kempelen a jeho objev
Autor zde mluví o mnoha chemicích a hlavně o deníku sira Humphreyho Davyho, ze kterého měl Kempelen údajně čerpat. Pan Kempelen byl obviněn za padělání a zavřen do vězení, ale kvůli nedostatku důkazů byl propuštěn. Policie ho však měla pořád "na mušce", a tak ho sledovala až do jeho příbytku, kde měl svou chemickou laboratoř. Našli tam kufr plný mosazi. Jenže jak se později ukázalo, nebyla to mosaz, ale dosud nejčistší zlato, které - jak jsem pochopila z děje - Kempelen dokázal vyrobit. Tajný recept si však nechal pro sebe. Tento příběh týkající se vědy mě osobně moc nezaujal. Zpočátku bylo vše takové zmatené, autor přeskakoval od jednoho chemika k druhému, což mi vůbec neusnadnilo "prokousávání" se mezi poměrně dlouhými souvětími, která mi zde opravdu vadila. I přesto, že mám ráda napínavost, sem mi to autorovo neustále rozprávění o nějakém Kempelenově objevu, jenž byl zmíněn až na konci, nějak moc nepasovalo. Muž, který se rozpadl
V tomto příběhu se autor zabývá výjimečným životem jistého generála Johna A.B.C. Smitha, který se údajně stal hrdinou v boji proti indiánských kmenům. Na začátku příběhu obdivuje jeho vzhled, popisuje jak vypadá, později bádá po tom, co se událo v již zmiňovaném boji. Ptá se všemožných lidí, ti mu vždy řeknou to samé, ale nikdy to nedopoví, pokaždé jim někdo skočí do řeči a autor se ne a ne dozvědět, že Smith je muž, který... Když nemůže ukojit svou zvědavost, rozhodne se, že si vše objasní přímo u zdroje, proto se vydal ke generálovi domů. Tam na zemi ležel malý mluvící raneček, ke kterému jeho sluha postupně připojoval končetiny, vlasy a dělal různé úpravy, až "vznikl" generál John A.B.C. Smith. Autor poté pochopil, že generál je muž, který se v boji rozpadl. Tento příběh je také zahalen do jakéhosi tajemna, které se točí kolem generála. Pořád jsem očekávala, jak se příběh vyvrbí, ale tenhle konec jsem rozhodně nečekala. Připadá mi to dosti nereálné. Na druhou stranu se mi líbí, že si autor jde za svým, že chce mermomocí rozluštit, co se generálovi stalo. Také to bylo oživeno přímou řečí, což je určitě jeden z důvodů větší čitelnosti příběhu. Začátek příběhu mi moc dějový nepřišel, bylo to spíše popisování a hlavně obdivování generálova vzhledu, což mi vzhledem k tomu, že autor je muž, připadalo až závistivé. ZÁVĚR: Ještě bych chtěla říci něco obecně, co více méně platí ke všem příběhům.
Všimla jsem si, že autor do příběhů vkládá krátké latinské či řecké vsuvky nebo také na začátku se v některých z příběhů objevují krátká motta, což mě osobně je sympatické. Z příběhů jsem hodně často měla pocit, že tam autor opravdu je, možná to bylo zapříčiněno používáním pomlček, mezi které vkládal mimo jiné své vlastní názory nebo poznatky. Postřehla jsem zde také jistou propojenost mezi romantickými spisovateli, protože tu a tam se tu objevuje Hugovo jméno. Na můj celkový dojem určitě zapůsobily i strašidelné či hrůzostrašné obrázky.
Zdroj: sakinka, 26.10.2007
Související odkazy
Diskuse k výpisku
Edgar Allan Poe - Jáma a kyvadlo a jiné povídky (6)
Aktuálně
Životopisy
23. 04. 2024 Miguel de Unamuno
Práce dne
Častokrát se sám sebe ptám, jaký je vlastně smysl člověka? Mnohdy totiž narážím na ten problém, že pokud člověk žije - a to třeba i efektivně a prospěšně - častokrát se mu stane, že vlastně po něm nic nezbude. Ano, možná, že si na něj časem někdo vzpomene. Nejspíše někdo z jeho blízkých, popřípadě těch,...
Statistiky
Čtenářský deník:
8017 dělČítanka:
4764 textůŽivotopisy:
854 zivotopisůSlohové práce:
5834 pracíSlovníček pojmů:
109 heselSpisovatelé:
1840 autorůAktuální pořadí soutěže
- Grully (1,5)
- vedralova.k (0,5)
Štítky
dospívání 2019 Před usnutím peripetie letajici koberec zvonečková královna baterie Pan Tau narkissos scénka Eragon 365 dní čtenářka střevíce vega Přihláška obloha de Saint-Exupéry před maturitou lakomce napínavé vyprávění zlaté rouno bylo nás saganová zvířetem leviathan Süskind umělecká literatura barka anglický jazyk
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 713 984 858
Odezva: 0.05 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí