Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1987 (3. vydání). Vybral, přeložil a poznámku napsal Josef Schwarz. Ilustroval Adolf Born. Počet stran: 412.

OBSAH:

Základem povídek E.A.Poea je, že autor využíval bohatě slovní zásobu, dokonale zachytil danou situaci, postavu, jev nebo myšlenku - a díky tomu si čtenář vše dokonale představí do detailu, až z toho leze mráz po zádech.
Dalším důležitým bodem jeho děl jsou myšlenkové pochody. Při čtení povídek nelze předem odhadnout konec - rozřešení je vždy na poslední stránce (maximálně na posledních dvou, třech stranách).
Jinou zajímavostí je, že Poe měl talent rozvést jednu myšlenku na několik stran - prakticky je to vždy myšlenkový základ celé povídky, dá se říct úvod ke každému vyprávění. Často se objevují motivy smrti, popřípadě duševního vyšinutí nebo zoufalství.

Vraždy v ulici Morgue

Detektivní povídka Vraždy v ulici Morgue je dnes označována jako "záhada uzavřené místnosti", kdy je nalezena mrtvola v místnosti uzamčené zevnitř. V příběhu dále vystupuje policie, která ovšem lehkomyslně a často i neschopně přehlíží důležité stopy. Všechny zanedbané fakty jsou v průběhu objeveny, dá se říct nadprůměrně všímavým a chytrým člověkem, který je ovšem detektiv-amatér. Většinou jej doprovází méně chytrý přítel, jenž se na všechny objevy vyptává a tím dodává čtenáři jakousi jistotu, že na tom není s chápáním nejhůř. Všechny tyto motivy se objevují jak samostatně, tak dohromady i v dnešních knihách či filmech.

Na začátku příběhu nám vypravěč (ten méně chytřejší) představuje jistého Augusta Dupina, s nimž se seznámil v Paříži. Na Dupinovi ho zaujme jeho sečtělost a analytická schopnost a po nějakém čase si společně koupí starší dům na opuštěném předměstí.
Jednoho večera je zaujme článek v novinách - v ulici Morgue byly morbidním způsobem zabity dvě ženy. Matka a dcera. V novinách stojí, že svědci slyšeli jakési výkřiky a vřískot, následně rozhovor snad Francouze a nějakého cizince. Na původu se svědci nemohou shodnout. Zajímavé na případu ovšem je, že všechna okna byla řádně uzavřena a dveře uzamknuty zevnitř. Policie tedy tápala a po vyšetřování, které nikam nevedlo, obvinila Dupinova známého. Ten se proto rozhoduje, že ho očistí a najde pravého vraha.
Tím se oba přátelé dostávají na místo činu. Dupin na oknech nachází západky, takže okno se snadno dá zavřít i zvenku - tím je objasněno, jak vrah unikl. Zjistí ale i další fakty, jež nasvědčují tomu, že vrah nemohl být člověk (chumáč zrzavých chlupů; způsob, jakým byla jedné z žen useknuta hlava; a také samotný útěk z okna). Musel by to být leda nadpřirozeně silný a obratný člověk. Domnívá se tedy, že vrahem byl orangután.
Stačí jen najít majitele. To je ovšem (alespoň z Dupinova pohledu) snadné též. Dupin na dvoře pod okny nachází tkaničku, kterou si námořníci svazují vlasy. Do novin tedy podává inzerát, kde uvádí, že odchytl orangutana, ale vydá ho jen majiteli, který se prokáže. Jak Dupin předpokládá, námořník se skutečně objeví. Je ovšem prokázaná jeho nevina - orangutan mu utekl, vlezl oknem do domu dvou žen, ty se ho polekaly a začaly křičet. Orangutan se též vyděsil a obě ženy zabil.

Jáma a kyvadlo

Hororové povídky od Poea jsou do dnešní doby nepřekonatelné, a to zejména svojí ponurou atmosférou, která od začátku nevěstí nic dobrého, a často se objevujícími motivy smrti, popř. duševního vyšinutí nebo zoufalství.

Hlavní hrdina (vypravěč) stojí před inkvizicí a čeká svůj rozsudek. Ten zní: "Odsouzen k smrti." Omdlévá a probouzí se v temné kobce a když otevře oči, nevidí vůbec nic. Rozhodne se zjistit velikost své cely, a proto ji podél stěn pomalu obchází. Později ji zkouší přejít napříč, ale zakopne, upadne na zem a s hrůzou zjistí, že upadl těsně před velkou jámou, která byla zřejmě určena k tomu, aby do ní spadl a zemřel. Dlouhou dobu bdí, ale nakonec usíná. Později, když se probouzí, zjišťuje, že je připoután k jakési lavici a nad ním se houpe kyvadlo. Není ale jen tak obyčejné. Na jeho konci je ostrý srpek z oceli a ke všemu se ještě délka kmitu i samotná rychlost zvětšuje a samo kyvadlo se posouvá dolů. Směřuje přesně na srdce. Postupuje velmi pomalu - několik dní - a hlavní hrdina propadá zoufalství, ale někdy se směje a dokonce si přeje, aby se kyvadlo přibližovalo rychleji. Když jej od něj nedělí velká vzdálenost, dostane nápad. Pomaže provazy, jež ho poutají, jídlem a tím donutí krysy, které s ním celu obývají, aby přehryzaly provazy - právě včas. Podruhé tedy uniká smrti. Jenže to není konec jeho utrpení. Stěny cely se rozžhaví a začnou se pohybovat. Hrdina před nimi musí ustupovat a brzy mu dochází, že se jej tak snaží zatlačit k jámě, kde mu nezbude nic jiného, než do ní spadnout. Na samém okraji už přestává bojovat. Náhle se ozve šum lidských hlasů a natažená ruka jej ve chvíli, kdy padal do propasti, zachytila. Inkvizice se dostala do rukou francouzské armády...