Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1987 (3. vydání tamtéž). Z různých amerických originálů vybral, přeložil a poznámkami opatřil Josef Schwarz. Ilustroval Adolf Born. Počet stran: 412.

O AUTOROVI:

Edgar Allan Poe se narodil 19. ledna 1809 v Bostonu, zemřel 7. října 1849 v Baltimore. Mimo povídky psal i básně a byl kritikem. V letech 1815-20 byl v Anglii, po návratu do USA vydal anonymně sbírku básní Tamerlán a jiné básně (Tamerlaine and other poems). Otčím ho poslal na vojenskou akademii ve West Point, odkud však byl vyloučen pro zanedbávání svých povinností. Od roku 1832 se snažil uživit psaním. Druhou sbírku Básně (Poems) sice vydal roku 1831, ale brzy kvůli obživě začal psát spíš prózu, což se vyplatilo - roku 1833 získal peněžní cenu za povídku Rukopis nalezený v lahvi (Manuscript Found in a Bottle). V letech 1841-42 byl redaktorem časopisu Graham's Magazine, získal další peněžní cenu za povídku Zlatý brouk (The Gold Bug), světovou slávu mu zajistila báseň Havran (The Raven).

Poeova poezie se vyznačuje smyslem pro melodii slov a zvučnost rýmů. V próze se projevuje jeho vynikající schopnost čtenáři dostatečně přiblížit atmosféru děje, dokáže rozluštit záhady a tajemství naprosto logickou dedukcí. Povídky - jako například Jáma a kyvadlo (The Pit and the Pendulum) nebo Sud vína amontilladského (A Cask of Amontillado), jsou mistrovskými ukázkami literatury hrůzy. Nejznámější Poeovy novely jsou ovšem ty detektivní, předchůdci nynějšího detektivního žánru - např. Vraždy v ulici Morgue (The Murders in the Rue Morgue). Poe poprvé utvořil postavu detektiva amatéra, jenž zauzlené případy řeší logickou úvahou, využívajíc přitom fakta z místa činu. Jeho Dupin je předlohou Sherlocka Holmese a prototypem mnoha detektivních hrdinů, kteří pracují víc silou rozumu než svaly.

OBSAH VYBRANÝCH POVÍDEK:

Ze všech povídek uvedených v knize jsem si vybrala nakonec tyto:

Černý kocour
Celý příběh vypráví jeden muž noc před svou popravou. Je to tajemné vyprávění o pomstě zvířete na člověku.
Nejmenovaný muž zabije svého černého kocoura Pluta. Noc po hrůzném činu v jeho domě propukne požár, a on tak přijde o všechen majetek. Přitom v ohořelém domě uvidí přízrak kocoura obtisknutého do zdi. Zprvu událost přejde takřka bez povšimnutí.
Jeho manželce a jemu se zalíbí jiný kocour, od Pluta odlišný jen nápadnou bílou skvrnou na hřbetu. Nikdo roztomilé zvíře nepodezírá z tajemné čarovné moci. Kocour pána pořád otravuje, až se ten na něj začne vztekat a nakonec ho i nenávidět. Kocour na něj působí tak, že muže dožene až k rozhodnutí zabít to zvíře sekerou. Ruku mu ale zastaví manželka. To muže rozzuří do nepříčetnosti a sekerou jí rozetne hlavu. Její tělo zazdí do sklepa. Když ale přijde do jeho domu komisař, muž se omylem dotkne zdiva v místě hrobky své bývalé manželky a krvavý čin je odhalen. Rozsudek zní: trest smrti.

Jáma a kyvadlo
Hlavní hrdina je inkvizicí odsouzen k smrti. Probudí se v tmavé kobce, kde je jedna pryčna, džbán, bochník chleba a krysy. Při prohlídce svého vězení málem spadne do hluboké jámy, kam ho mniši chtěli svrhnout. Když se mu prvnímu nebezpečí podaří vyhnout, čeká ho ještě pomalejší trýzeň - ze stropu kobky se pomalými pohyby blíží kyvadlo s ocelovým ostřím. Už se blíží k jeho hrudi, ale po nebožákovi začnou lézt desítky krys, které uvolní jeho pouta. Druhému stupni mučení tedy unikne - ale inkviziční pochopové ho nenechají být. Tvar jeho kobky zešpičatí do kosočtverce a žhavé železo ze stropu má vězně donutit skočit do tajemné hluboké jámy. Ve smrtelné úzkosti ho však spásná ruka ochrání - francouzští obléhatelé totiž právě napadli Toledo a inkvizice je v rukou nepřátel.

Dolů - neustále dolů se šinulo. Začal jsem s bláznivou rozkoší porovnávat rychlost, s jakou klesalo, s rychlostí, s jakou kmitalo. Doprava - doleva - daleko vzhůru - se skřekem zatracence! S kradmým skokem tygra rovnou k mému srdci! Chvíli jsem se smál, chvíli zoufale naříkal, jak ta nebo ona představa ve mně převládala.
Dolů - neodvratně, neúprosně dolů! Jen tři palce nad hrudí mi teď kmitalo! (...) Kdybych dokázal zpřetrhat pouta nad loktem, snad bych kyvadlo zachytil a snad bych ho i zastavil. Ale to bych se právě tak mohl pokoušet zastavit lavinu!
(str. 143)

VLASTNÍ NÁZOR:

Všechny tyto povídky mě zaujaly. Určitě si je budu ještě dlouhou dobu pamatovat, rozporuplné pocity hlavních hrdinů ve mně ještě zůstanou.
Poeovy povídky jsou pro všechny generace - pro mladé i staré. Jistě se jen tak neztratí. Stálo za to si je přečíst.

Přes obrovský a v mnohém směru zakladatelský přínos, kterým Poe přispěl k vývoji moderní zvl. symbolistní poezie, zůstává pro nejširší čtenářské vrstvy především povídkářem. Z anglických a amerických časopisů znal Poe dobře soudobé kriminální případy. Využil velké čtenářské poptávky po tomto literárním útvaru, v jeho rukách se však žádané čtivo proměnilo v průzračné, s matematickou přesností cizelované útvary. Zatímco se autoři tehdejších vražedných příběhů spokojovali s vylíčením vraždy a vrah byl v jejich případech obvykle přistižen přímo při činu, zakládá Poe odhalení vraha na čisté dedukci a na logické analýze. V detektivních případech, k nimž patří především The Gold-Bug (Zlatý brouk), The Murders in the Rue Morgue (Vraždy v ulici Morgue) a The Purloined Letter (Odcizený dopis), stanovil Poe zákony dodnes nejpopulárnějšího žánru. Nejbohatěji jsou v Poeově díle zastoupeny povídky děsu a hrůzy, jimž Poe říkal arabesky a (pokud obsahovaly černý humor či ironii) grotesky. V Poeových povídkách hrůzostrašných se nejčastěji objevuje jediná, na dvě části rozpolcená postava: vypravěč a jeho vědomí. Hrůza a děs, které prožívají postavy těchto povídek, pramení z postav samých, arabesky a grotesky dokonce často mají strukturu mentálních procesů. Poeův hrdina se probouzí z jakéhosi hrozného, tísnivého snu, jako např. v povídce The Pit and the Pendulum (Jáma a kyvadlo). Poe umísťuje děj svých hrůzostrašných povídek do stísněných prostor, většinou do uzavřených komnat. Povídky Maska červené smrti, William Wilson a The Cask of Amontillado (Sud vína amontilladského) vrcholí v zazděném sklepení. V mnoha povídkách se objevuje motiv uzavřených kobek a rakví. Jednou z nejsugestivnějších povídek tohoto druhu je The Fall of the House of Usher (Zánik domu Usherů), v níž vnější popisy domu a interiérů odpovídají přesné podobě lidské tváře a skladbě lidské mysli.
(Slovník spisovatelů Spojené státy americké, Zdeněk Vančura a kolektiv autorů, Odeon, 1979)