Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

28 bájí a pověstí starého Egypta, Mezopotámie a Izraele. Příběhy o Davidovi a Goliášovi, babylonské věži, Danielovi v jámě lvové, o Josefovi a jeho bratrech, o osudu města Sodomy, otci Lotovi a jeho dcerách a celá řada dalších přibližují nové generaci dětských čtenářů podivuhodný svět východní mytologie.

10. příběh - O BOHATÉM KRÁLI A CHYTRÉM ZLODĚJI:

V Egyptě kdysi panoval nejbohatší král všech dob. Jmenoval se Rampsinit. Nikdo na světě nebyl bohatší než on. O své bohatství se bál, a tak poručil svému staviteli, aby mu postavil obrovský dům pouze s jedněmi dveřmi a se zdmi třikrát tlustšími než je obvyklé. Také dal vyrobit 12 zámků: každý od jiného řemeslníka v jiné zemi. To vše mělo chránit jeho bohatství, aby nikdo nemohl ani trochu ukradnout. Stavitel ale do zadní zdi udělal malý otvor, který zamaskoval jedním stavebním kamenem, aby se touto cestou mohl dostat do pokladnice a krást tam. Ihned po dostavení avšak dostal smrtelnou nemoc, a tak si zavolal své dva syny, aby jim řekl o vchodu do domu s pokladem. Poté zemřel. Synové v noci otce pohřbili a hned šli vybrat trochu pokladu. V pokladnici nabrali co pobrali a uháněli domů. Tak bratři začali pořádat hostiny a kradli z pokladu dál. Za rok se šel král podívat do pokladnice, a zjistil, že pokladu hodně ubylo. Zavolal si své tři rádce, co by mu poradili. Vyprávěli mu o třech lidech s nadpřirozenými schopnostmi, kteří by mohli pomoci zjistit, kdo je zloděj, ale všichni byli buď mrtvi, nebo žili v jiné zemi. Jmenovali se Zezemonech, Zedi a Siusire. Král se potom rozhodl nalíčit do chrámu pasti na zvěř a smyčky z provazů. Bratři tu noc šli zase krást. Starší, lezoucí jako první, se zachytil do smyčky a do pastí a zlomil si vaz. Mladší mu uříznul hlavu, aby král nevěděl, kdo kradl. Král dal ráno tělo pověsit na větev ku cestě, kde chodí nejvíc lidí, aby ten, kdo šel po cestě a byl příbuzný zloděje, zaplakal - toho měly pak stráže stojící vedle těla zatknout. Mladší bratr se musel svěřit matce. Matka řekla, aby přinesl tělo bratra nebo že jinak řekne královi, kdo krade. Mladší opil stráže a vzal tělo. Ráno se měli dostavit všichni muži z království do paláce do místnosti, kde nebylo světlo. Seděla tam princezna a zpovídala příchozí ohledně krádeží. Spoléhala na to, že se zloději při zmínce o pokladnici zachvěje ruka. Bratr se dozvěděl, jak návštěvy u princezny probíhají, a usekl bratrovi ruku. Šel dovnitř a dal do princezniny ruky bratrovu mrtvou. Bratr jí řekl, že je po nemoci a po horečce ho vždy mrazí. Ptala se, jestli se nenachladil v pokladnici a on řekl, že ne, ale že než odnesl tělo mrtvého bratra, tak musel popíjet se strážemi a víno mu nedělá dobře. Princezna mu řekla, ať jí celý příběh řekne pěkně po pořádku. Bratr jí řekl, že hned bude mluvit, sebral se a potichu odešel. Princezna dál seděla a myslela si, že princ tam stále je. Tak král pochopil, že je marné, aby se dál pokoušel chytit tak chytrého zloděje. Dal proto rozhlásit, že jestli se zloděj přihlásí, dostane od krále odměnu za svou chytrost. Bratr šel do paláce a tam králi vyprávěl, jak to celé bylo. Pak si vzal princeznu za ženu a stal se královým rádcem.

Charakteristika:
Mladší bratr: chytrý, důmyslný, ve svém smyslu zlý, protože kradl
Princezna a Rampsinit: moudří, ale bratr je přechytračil

16. příběh - PŘÍBĚH V NĚMŽ POPRVÉ ČLOVĚK ZABIJE ČLOVĚKA A PŘIJME ZA TO TREST:

Adamovi se narodili dva synové: Kain a Ábel. Když dorostli, Kain se stal rolníkem a Ábel pastevcem. Když přišla obětní doba bohu Jahvem, Ábel dal na oltář nejtučnější ovci, ale Kain dal nejhorší úrodu, jelikož byl lstivý a chamtivý. Jahve přijal pouze Ábelovu oběť, a Kainovu nechal bez povšimnutí. Kain mu záviděl, a začal bratra nenávidět a chtěl ho zabít. Jednou se Ábelova ovce zatoulala na Kainovo pole. Kain se rozzlobil a bil Ábela kamenem, ale Ábel se bránil a srazil Kaina k zemi, ale ten si vyprosil milost, a pak zákeřně hodil kámen po Ábelovi, který zemřel. Potom ho na znamení ptáků pohřbil. Poté k němu sestoupil Jahve a řekl, že bude chodit po světě s rohem na hlavě a po sedm pokolení ho nikdo nebude moci zabít. Kain sedm pokolení chodil po světě a nikde nenacházel jistotu, nikde neměl stání a ničeho nenabyl. V té době vyrazil na lov starý muž se svým synem. Se synem proto, že muž už neviděl ale uměl skvěle střílet, zatímco syn viděl ale neuměl střílet. Syn říkal, kde je zvěř, a muž střílel. Syn viděl, jak se ve křoví něco pohnulo a muž tam vystřelil. Běželi tam a muž v mrtvole po hmatu poznal Kaina, svého prapředka. Tak Kain zemřel po neklidném životě.

Charakteristika:
Kain: záludný, zlomyslný
Ábel: čestný

18. příběh - O STAVBĚ OBROVSKÉ BABYLONSKÉ VĚŽE A O ZMATENÍ JAZYKŮ:

Po velké potopě zalidnilo zemi nové lidstvo, které se zrodilo z Noeho synů. Noe měl tři syny, kteří se jmenovali Jafet, Ham a Sem. Hamův rod byl černý a bydleli u mořských pobřeží. Semův byl snědý a půvabný. Kadetovy potomci byli bílí a osídlili pole a pouště. Všichni mluvili stejným jazykem. Jednomu starému muži z Hamova rodu se narodil chlapec, kterého pojmenoval Nimrod. Darem mu dal Adamův oblek z kůže, který zachránil Noe na své arše a Ham mu ji vzal. Nimrod, když dorostl, oblékl si tuto kůži a stal se zněj velevážený a vynikající lovec. Dal se se svým lidem na východ a usadili se na daleké východní planině. Tam začali stavět obrovskou věž, která měla sahat až do nebe, aby si tam dali své vlastní bůžky a ty aby mohli uctívat.
Stavba už byla velice vysoká, tak vysoká, že trvalo rok, než člověk vystoupil až nahoru. Lidé začali vystřelovat k nebi šípy, aby viděli, kolik jim toho ještě zbývá postavit. Šípy se zkrvavené vracely zpátky. To udělal bůh Jahve. Lidé si mysleli, že už vše v nebi pobili a že nebudou muset o nebesa bojovat. Jahve jednoho dne změnil lidem jazyk. Každý mluvil jinak. Lidé nemohli dokončit svou stavbu. Začali spolu válčit a rozptýlili se po celé zemi. Místo, kde stála věž, nazval Bábel neboli Babylon, a podle toho věž Babylonskou. Věž dal rozbořit. Lidi se rozprchli do končin země a stali se z nich národy, které se lišili jazykem a zapomněli, že jsou ze stejného rodu.

Charakteristika:
Lid: namyšlený
Jahve: spravedlivý, moudrý

CITÁT Z KNIHY (str. 17):

Tma panovala od věků do věků a ve tmě se převalovaly vlny pravodstva bez cíle a bez účelu. Nebylo země, nebylo lidí ani bohů, širokými prostorami světa se valily ve zmatku temné a smutné vlny pravěkého oceánu. Od věků do věků žil jenom bůh pravodstva Nóvev.

KRÁTCE O AUTOROVI:

Eduard Petiška se narodil 14. května 1924 v Praze a zemřel 6. června 1987. Český prozaik a básník. Do literatury vstoupil v polovině 40. let jako básník, postupně se víc a víc věnoval literatuře pro děti a mládež (parafráze Staré řecké báje a pověsti, 1958). Psal i popularizační práce pro mládež (Čtení o hradech, 1971) a prózu pro dospělé (Než uzrají muži, 1960). K poezii se vracel příležitostně (Okamžiky, 1958).